Židovská cesta: Spálené Poříčí

Dnes se vydáme na Plzeňsko, kde navštívíme zajímavé židovské památky na zdejším venkově. Slovo má Zdeňka Kuchyňová.

Vesnice v okolí západočeské Plzně mohou návštěvníkům nabídnout řadu zachovaných židovských památek, o kterých se téměř neví. Právě proto se obce spojily a připravily pro turisty tzv. Židovskou cestu, po které se vydáme v několika pokračováních i my.

Židovský hřbitov ve Spáleném Poříčí, foto: Jirka Dl, CC BY 3.0 Unported

Dějiny Židů si většina lidí spojuje především s druhou světovou válkou a holocaustem. Putování po památkách chce však nabídnout také život a kulturu. Proto se turisté dozví i takové zajímavosti, jak se v židovských rodinách žilo a v několika vybraných restauracích mohou ochutnat speciality židovské kuchyně - například i košer vína a zákusky. Dozví se také, proč mají Židé pocházející z této oblasti německá příjmení. Jak uvedli naši průvodci, byla jim totiž přidělena a protože tu bylo Rakousko-Uhersko, byla německá. Ale vraťme se nejdříve do historie, neboť počátek přítomnosti Židů na našem území se datuje už od římské doby, kdy tudy v 10. století procházeli kupci s karavanami. Právní a sociální postavení Židů v Českých zemích určovala od 13. století panovnická privilegia, což posilovalo nábožensky i hospodářský motivované protižidovské nálady, které vyústily ve vyhánění Židů, zejména v pohusitské době. Počátkem 16. století měšťští radní prosadili, aby byli Židé vypovězeni ze všech královských měst Čech s výjimkou Prahy a Kolína. A právě v této době se plzeňští Židé začali usazovat v okolních vesnicích. Jednou z nich byla obec Spálené Poříčí. Jak uvedl její starosta Pavel Čížek, přívlastek "spálené" získala po třicetileté válce, během níž byla vypálena.

"Židovské osídlení je tu doloženo v 17. století. Končí druhou světovou válkou, kdy se vrátili pouze asi tři lidé a nezůstali zde natrvalo. Jinak tady byly takové dvě oblasti židovského osídlení. Jedna z nich je právě tato ulice, která se dříve jmenovala Židovská."

Dům ve Spáleném Poříčí, foto: Google Maps

A právě v této ulici najdou turisté dům, který v roce 1990 darovala městu původní majitelka a to ho zcela zrestaurovalo.

"Vždycky to sloužilo jako židovský kupecký dům a při rekonstrukci jsme tu našli listiny z roku 1830, které dokumentovaly jednoho z těch majitelů, který se jmenoval Joachim Löwit. Podle něj je to tady dnes také nazváno, protože o tomto majiteli víme nejvíc. My jsme tady našli svazek spisů z doby kolem roku 1830, kdy si právě Joachim Löwit vyřizoval, protože byl druhorozeným synem, povolení k sňatku. Tehdy ještě dobíhala spíš zvykově platnost starších zákonů, kdy se směl v židovské rodině ženit pouze prvorozený syn a on vzhledem k tomu, že byl druhorozený, tak si musel k tomu sehnat řadu vyřízení. Takže se tam dochovaly třeba pečeti, jako jediné třeba rabinátu v Klatovech, které nikde jinde nebyly a my jsme z toho mohli zjistit řadu podrobností z jeho života. Později mu tento dům patřil a našly se i nejrůznější účetní doklady toho, jak dům opravoval a co tu bylo."

Jak už jsem se v úvodu zmínila, během cesty po židovských památkách můžete ochutnat i košer speciality. A ty nyní nabízí právě tento dům.

"Dneska dům slouží jako penzion. Takovým zachovalým doplňkem je černá kuchyně, která je v prvním patře. Pestože černá kuchyně byla zařízením každého domu na venkově, tak tady je zvláštní dvěma ohništi pro oddělenou přípravu masných a mléčných pokrmů."

Blovice - zámek na Hradišti, foto: jik jik, CC BY 3.0 Unported

Jak dodal starosta Pavel Čížek, v penzionu mohou návštěvníci ochutnat například kuře se švestkami či sušené švestky v čokoládě. Až se posílí, mohou se vydat na další cestu a navštívit ostatní památky Spáleného Poříčí - například park zdejšího zámku, ve kterém sídlí církevní škola, či budovu děkanství, kde je také expozice vybavení venkovských far. Na kopci nad městečkem je pak krásně zachovalý židovský hřbitov.

Kousek od Spáleného Pořící leží obec Blovice, kde je rovněž zajímavý, i když velmi obtížně přístupný hřbitov. Blovice mají své slavné rodáky. Pochází odtud například Adolf Kraus, který se věnoval podnikání a ve Spojených státech se stal prezidentem svazu vzdělávacích a dobročinných židovských spolků. Roku 1825 se tu narodil i novinář světového významu Henri George Stephan Opper de Blowitz, který později odešel do Francie a za prokázané služby získal francouzské občanství. Jak uvedl Josef Koželuh ze zdejšího muzea, byl to on, kdo prozradil pařížskou komunu a odhalil intriky Německa proti Francii.

"Jeho největším kouskem, který udělal, bylo, že ten den, kdy byla uveřejněna Berlínská smlouva v roce 1878, tak se dostala už do anglických novin Timesů. Tvrdí se, že k tomu došlo asi tak, že on tam měl při jednání svého příznivce a ten se pak s Opperem sešel někde v hostinci. Měli stejné klobouky, které si pak vyměnili. A asi tak se ta zpráva, kterou dotyčný měl, dostala k Opprovi. Jinak, když zasedal nějaký kongres, tak se říkalo - podíváme se raději pod stůl, jestli tam ještě není někde Opper."

Jak dodal Josef Koželuh, Opper byl proslulý svými rozhovory s významnými státníky. Měl však i smysl pro humor a jsou jeho novinářské kachny jsou proslulé.