Žije tu spousta cizinců, nejsme žádná rarita, říká Dagmar Pecháčková. V Tunisku bydlí už 15 let
Jak se žije Češce na tuniském ostrově Djerba? Dagmar Pecháčková tu pracuje už 15 let v cestovním ruchu. Její děti chodí do tuniské školy a ovládají tři jazyky.
V každodenním životě se musela vyrovnat s lecčím.
"Je spousta věcí, na které si ani za těch 15 let, co tu jsem, zvyknout nemohu. Třeba jak jsou nezorganizovaní a nedisciplinovaní, způsob jejich řízení. Nejenom šoféři v autech na silnicích, ale i chodci, na to se prostě zvyknout nedá."
A je něco, co jí po letech vadí v Čechách?
"Zrovna to řízení. Já jsem se tak přizpůsobila té místní situaci, že když se vrátím do Čech, tak se musím hodně soustředit a dávat velký pozor na to, abych tam neprováděla věci, které jsou v Tunisu zcela běžné. To bych se na pokutách nedoplatila."
Dagmar Pecháčková pracuje v turistice. Co je pro jiné dovolená, to je pro ni práce.
"Pracovat v turismu není úplně jednoduché, ale mám spoustu zkušeností, takže mě máloco překvapí. Ale během covidu byla situace, na kterou se člověk nemohl připravit, která byla pro všechny nová. Lehká práce to není, ale je zajímavá, není to stereotyp. Jsem ráda za to, že dělám to, co dělám."
V turismu pracuje už mnoho let a tak může posoudit, jak se vyvíjí nejen turistika, ale i turisté. Moc cestovat mimo hotel se jim nechce.
"Ano, je to pravda. Třeba po revoluci byla spousta hotelů, které nabízely třeba polopenze nebo pobyty se snídaní. Lidé hodně cestovali, měli zájem vydat se do okolí, vydat se do pouště, za poznáváním. Dnes není na Djerbě jediný hotel s polopenzí, vše nabízí all inclusive, protože klienti se trošku přeorientovali a chtějí mít vše zaplacené bez starostí od začátku do konce. Je škoda, že lidé nevyrazí z toho hotelu ven a neochutnají něco v těch místních restauracích, protože Tunisko má co nabídnout, ale jak říkám pohodlnost vítězí."
Dagmar Pecháčková si vzala Tunisana a děti chodí do tuniské školy. Jak je to složité s jazykem?
"Jazyk problém není. Já jsem záměrně zvolila tuniskou školu. Za velikou výhodu považuji to, že děti naprosto plynule mluví česky, francouzsky i arabsky. Je to složité spíš pro mě z hlediska organizace, provádění domácích povinností, úkolů a tak dále. Já mám problém s arabštinou. Nemluvím tak dobře, proto dětem nemůžu ve škole pomoct. Musíme to řešit jinými způsoby, jako doučováním, nebo děláním úkolů s někým, kdo jim pomůže víc než já. Já funguji na češtinu. Učíme se ještě paralelně doma. Plníme tu českou osnovu. Děti mám tři, nejmenší ještě není školou povinné, ale stačí ty dvě. Je to časově náročné."
Jaké je to být Češkou v Tunisu?
"Žije tady hodně cizinců, takže nemyslím, že by na nás pohlíželi nějak jinak. Jsou zvyklí, že je tady spousta Němců, Francouzů, Belgičanů, Švýcarů. Myslím, že tu nejsme žádná rarita, berou nás stejně jako Tunisany. Mám tady jednu kamarádku. Je narozená na Slovensku, ale žila dlouho v Česku. Má tady nádhernou kavárnu s cukrárnou. Podniká ve městě Houmt Souk. Také tu žije spoustu let, možná o dva tři roky déle než já."
