Žijící legendu světového filmu představují fotografické výstavy

Alexandr Hackenschmeid, photo: Maya Deren

Kombinovaný výstavní projekt Ateliér Josefa Sudka, Francouzského institutu a Národního filmového archivu vrací do české kultury jméno u nás málo známého fotografa a filmaře Alexandra Hackenschmieda. Světově proslulý tvůrce, známý v zahraničí jako Hammid, je připomínán fotografiemi i filmovými projekcemi. Pokračuje Vilém Faltýnek.

Alexandr Hackenschmied (od roku 1946 americký občan Alexander Hammid) patří k zakladatelským osobnostem moderní české fotografie i filmu. Již koncem dvacátých let publikoval v tehdejších časopisech fotografie ve stylu "nové věcnosti" a zároveň se postupně uplatňoval ve filmové profesi.

Na vzácné nahrávce, kterou před třemi týdny pořídil náš spolupracovník David Korecký v New Yorku, sedmadevadesátiletý Hackenschmied vzpomíná, jak vůbec začal jeho zájem o fotografii: "Mě fotografie zajímala, už když jsem byl velmi mladý. Protože jsem měl strejčka, který byl fotograf amatér, tak jsem to viděl, přitahovalo mě to, on mě pak jednou koupil takový malý fotoaparát, Volkslander. Já jsem si potom koupil větší a s tím jsem začal dělat takové spíš pokusné fotografie." Kurátor Pavel Dias vysvětluje, v čem je význam Hackenschmiedovy fotografické práce: "Protože to bylo prostě neotřelé. Tehdy doznívaly některé postupy z minulosti, fotografie se ještě leckdy manipulovala jako výtvarný obraz, a přestože Hackenschmied velice ctil výtvarné umění, byla to především čistá fotografie. A čistota toho fotografického procesu byla to, co fotografii i film posouvalo."

V květnu 1930 Hackenschmied uspořádal přelomovou výstavu Nová česká fotografie, která znamenala první společné vystoupení nejvýznamnějších zástupců české fotografické avantgardy. Zároveň natočil autorský avantgardní film Bezúčelná procházka a v kině Kotva uspořádal první přehlídku nezávislého filmu. V letech 1935-39 se společně s Elmarem Klosem, Janem Lukasem a dalšími podílí ve Zlíně na začátcích Baťova filmového studia. Po spolupráci na filmu Krize režiséra Herberta Klinea, pojednávajícím o německé anexi pohraničí, se v roce 1939 dostává na útěku před fašismem nejdřív do Paříže a poté do New Yorku.

Na úterní vernisáž se přišel podívat i známý český fotograf Jaroslav Krejčí. Ptám se, v kterých dobách a jak se seznamoval s Hackenschmiedovými fotografiemi.

"Budete se divit, dneska jsem viděl jeho snímky poprvé. Viděl jsem nějaké ukázky z jeho filmů, ale fotografie jsem neviděl, těšil jsem se na to a mám radost, že konečně vidím, co to je, když se řekne Hackenschmied."

A co to tedy je, když se řekne Hackenschmied?

"Kvalita, obsah, kultura, vidění."

Ve Spojených státech se Hammid od čtyřicátých let prosazuje jako režisér a střihač dokumentárních filmů, v průběhu šedesátých a sedmdesátých let pak jako průkopník technicky náročných filmových formátů. "Ve spojených státech je znám více jako filmař, kameraman, méně svými fotografiemi," potvrdil jeho syn Tino Hammid. Kurátor Pavel Vančát přibližuje význam Hackenschmiedovy filmové tvorby: "Určitě dodal sebevědomí českému avantgardnímu filmu v meziválečných letech, stejně tak s Mayou Deren přispěl významným způsobem k celému hnutí amerického nezávislého filmu od počátku 40. let. A stejně tak patřil k prvním průkopníkům technologicky náročných filmů, které nastoupily v průběhu 60. a 70. let, které třeba vedly až k dnešnímu IMAXu a podobným komponovaným skladbám, které třeba vzdáleně souvisejí s českou Laternou magikou."

Probíhající výstavy jsou nejúplnějším představením Hackenschmiedovy fotografické tvorby, doplněným o rozsáhlou filmovou retrospektivu.