Žlutice
V následující rubrice zamíříme již podruhé na Karlovarsko do Žlutic. Minulý díl byl věnován historii tohoto města. Dnes si povíme něco o jeho současnosti a zajímavých památkách. Slovo má Zdeňka Kuchyňová.
O Žluticích jsme si povídali především jako o městu husitských tradic, a místu vzniku slavného Žlutického kancionálu, zpěvníku ze 16. století, jehož originál je umístěn v Památníku národního písemnictví v Praze. Dnes se vydáme za současností města, kterou představí člověk nejpovolanější - starosta Žlutic Jaroslav Vojta, který je v tomto malém třítisícovém městečku pyšný především na kulturu. Existuje zde malá galerie a spousta spolků, například divadelní ochotníci a pěvecký sbor.
"Já hraju divadlo, moje manželka má pěvecký sbor. Máme také spolek otužilců. Ten dělá každé vánoce veřejné plavání. Tak se sejde půlka Žlutic a jde se podívat na těch pár bláznů, co se topí a plavou ve Střele. Já mám dojem, že lidi ve Žluticích si uvědomují, že si musí kulturu udělat sami, že se na tak malé město těžko vozí. Máme ve Žluticích nádherný kostel a ten je zařazený v rámci festivalu Mitte Europa. To znamená, že tady máme každoročně velmi hodnotný koncert. Kostelní prostor je gotický a velmi se zalíbil mnoha jiným umělcům. Párkrát jme tady měli takové celebrity jako Hillard Amsamble anglický pěvecký sbor, který v Čechách hrál v Praze a ve Žluticích."
V interiéru kostela se dochovaly gotické malby z roku 1435, hrobka Kokořovců, posledních majitelů Žlutic a renesanční křtitelnice. Žlutičtí restaurovali v kostele i unikátní varhany. Jedná se o vzácný největší a nejlépe dochovaný nástroj varhanáře Františka Prokopa Nolli z Úterý. Před osmi lety byly tyto varhany prohlášeny za kulturní památku. A když už hovoříme o kultuře, nedaleko Žlutic se přistěhoval hudební skladatel Miloš Bok, jehož skladby zněly v Carnegie Hall v New Yorku.
"My tady máme v jeho nastudování každý rok Rybovu mši vánoční. Hrají tam i žlutičtí občané. Nastudoval své pásmo koled se žlutickými dětmi z hudebky a zpíval mu tam náš ženský sbor. Jsou to nádherné věci, kdy si žlutičtí dělají sami sobě kulturu. On v současné době vede Karlovarský pěvecký sbor, takže byli tady zazpívat na nedělní mši. I tyto v podstatě běžné věci jako nedělní mše, bývají obzvláštněné hudbou."
Protože jsou Žlutice malé město a dobře si uvědomují, že by zde turista delší dobu nezůstal, vytvořily s okolními obcemi sdružení "Vladař" nazvané podle nedalekého vrchu, na kterém se odehrála husitská bitva. Sdružení vydává společně například propagační materiály a nabízí v nich největší zajímavosti z celého okolí. Například výlet do staré žlutické věznice. Ta stojí hned vedle muzea, kde byl až do roku 1949 okresní soud. Dnes tu zůstaly dvě cely s odsouzenými, kteří vypadají jako živí. Ve vedlejí cele si pak turista může prohlédnout středověké mučící nástroje. Myslím, že dostatečným mučením byla pro odsouzené už zima v této budově. Jedna z cel se nacházela i ve žlutickém podzemí.
"Žlutické podzemí je zvláštní minimálně tím, že v každém sklepě byla studánka. To podzemí bylo dělané na to, aby se ve středověku lidi schovali před požárem nebo válkami. Ve sklepě jim tekla voda, nanosili si tam jídlo a přečkali cokoliv. Potom máme tady poblíž Rabštejn nad Střelou - nejmenší město v Evropě, a možná na světě. Dnes má asi dva stálé obyvatele. Je to ale nádherné místo, které turisté vyhledávají. Potom se tady sjíždí řeka Střela. Je tu v okolí město Chýše, dále Valeč - Valeč je překrásné barokní město, velmi opomíjené. To je všechno tady v okolí, co by stálo za to určitě vidět."
"Po válce tady zbylo pět procent obyvatelstva, ani ne. Jak vždycky říkám, že za první republiky tady byl Čech, jenom poštmistr, policajt a starosta. V podstatě po tom roce 1945 tady podle mne došlo k přerušení veškeré drobné řemeslné výroby a velmi složitě se hledá něco, co by pokračovalo. Tady v pohraničí chybí lidem vztah k majetku, ke kterému lehce přišli a málokdo se dneska vrátil k tomu, že by si vzal pozemky zpátky. Ti lidi k tomu neměli vztah, nějak sem přišli a pak se to hned zkolektivizovalo a fungovalo družstevnictví."
I když se na okrajích Žlutic najdou polorozpadlé domy, kde po válce bydlel někdo jen krátce a pak byly ponechány svému osudu, přesto se zde buduje. V prosinci byla dokončena kotelna na biomasu, která je v českých městech poměrně vzácná. Jediným topidlem je sláma a dřevní štěpka a postupně byly na deset kilometrů rozvodů připojeny všechny městské domy. A tak by podle starosty Jaroslava Vojty měli mít žlutičtí do budoucna nejlevnější topení.
