Zpod šibenice do exilu

Čechoameričan Jan Filípek se narodil v roce 1913 ještě za vlády Habsburků a dožil se dvaadevadesáti let. Kromě toho že v Americe úspěšně podnikal, psal také knihy, v nichž se věnoval zejména problematice Mnichova 1938 a československému exilu. V rubrice dnes vezmeme do ruky jednu z nich nazvanou Zpod šibenice do exilu. Autobiografické vyprávění ukazuje nově a neotřele starou pravdu, že druhá světová válka zamávala nejedním lidským osudem.

Knihu Zpod šibenice do exilu vydal její autor Jan Filípek vlastním nákladem v tiskárně Dr. Eduard Grégr a syn. Nevychází poprvé. Její první část vyšla česky poprvé v roce 1982 v New Jersey. O dva roky později vyšla i anglicky. Po politické změně v Československu se textu chopil Ivo Železný a vydal knihu ve zkrácené verzi. Poslední vydání, které držíme dnes v ruce, je doplněné, upřesněné, a obsahuje další líčení autorových osudů v emigraci. Kdo byl tedy Jan Filípek? vysvětluje Vladimír Grégr, majitel tiskárny a nakladatelství, které knihu vydalo.

"Jan Filípek byl sekretář ministra Feierabenda. A když feierabend utíkal před němci za hranice, tak Filípek o tom všem věděl a hodně ho kryl. Dopravu Feierabenda přes hranice zprostředkoval architekt Vladimír Grégr, což je můj strýc. Tím se s Filípkem seznámili. pak to všecko prasklo, strýce Vláďu zatkli a Filípka taky. Seděli spolu ve vězení v Berlíně. Každý pochopitelně jinde, na samotce, ale přece jen se stýkali. Mého strýce popravili, ale Filípek opravdu vynikající obhajobou se z toho dostal, takže byl odsouzen na doživotí nebo nevím na kolik let a šel pak do koncentračního táboru a válku přežil. Legrace na tom je, jak on se hájil. Oni mu dokázali, že o tom útěku věděl. Ale on říkal, že samozřejmě, ale že předpokládal a byl tak informován, že Feierabend odjíždí za hranice, aby ovlivnil prezidenta Beneše ve prospěch Německé říše. Což nedovedu pochopit, že mu Němci sežrali, ale oni mu to skutečně sežrali. O tomu říká "metoda trojského koně". No a povedlo se mu to. Válku prostě přežil,"říká Vladimír Grégr.

Na obálce knihy čteme ty nejlepší reference. Ač obvykle bývá dobré brát podobné chvály s rezervou, v tomto případě je lze podepsat. Kniha se čte jedním dechem, autor inteligentním, přesným popisem vyvolává obraz dávných dramat a chování jejich aktérů. Tím, že dokáže zaujímat odstup od vyprávěného, vede vlastně jakýsi rozhovor se současným čtenářem. Filípek ale není autorem jediné knihy.

"Další z těch knih je Mnichov 1938 - hra o Československo, kde on z hlediska československého občana a emigranta se pokouší dívat na situaci která vedla k Mnichovu a která způsobila to neštěstí pro náš národ. A tahle kniha Odlesky dějin československého exilu popisuje, s jakými osobnostmi se za svého pobytu v exilu setkal. Rudolf Friml, Firkušný, Jára Kohout, Jiří Voskovec, Marie Provazníková. On se s nimi osobně v exilu stýkal. Já myslím, že Filípek představuje člověka nesmírně podnikavého a výborného vlastence. I když mluvíte-li s ním, těch víc než padesát let v exilu je na jeho jazyce znát."

Grégr sám odjel z Československa až v roce 1968. Zůstal však v Evropě, ve Švýcarsku. Jak se skontaktoval s Filípkem, žijícím ve Spojených státech?

"Já jsem se po příchodu do exilu občas objevoval v krajanských časopisech. On si vzpomínal na Vladimíra Grégra a já se jmenuji taky Vladimír Grégr, tak mi napsal dopis, jestli s ním mám něco společného. Já jsem pana Filípka nikdy neviděl, ale minimálně jednou za čtrnáct dní telefonujeme, takže jsme vlastně takoví telefonní kamarádi. Myslím, že je to skvělý člověk. On nějak dobrodružně po válce utekl, byl velice úspěšný, postavil v Kalifornii celou řadu hotelů, a dneska je mu přes devadesát let, je stále aktivní, svoje poznámky, které si dělal, zpracoval literárně. Protože jeho čeština přece jenom už není taková, tak vždycky někoho požádá, aby mu je korigoval. A jsou z toho tyhle krásné knížky."

Možná se, milí posluchači, ptáte, co je to za zvuky, které jsou slyšet v podkresu vzpomínek Vladimíra Grégra. To je provoz tiskárny, které je Grégr spolumajitelem. Tady, ve staré tiskárně v centru Prahy jsme se sešli.

"V 19. století si čeští vlastenci Palacký, Rieger a další řekli, že má-li mít český národ někdy svobodu, musí mít svůj tisk, svoje nakladatelství. A jako první věc založili Národní listy. Ale protože těm známým obrozencům nedali koncesi, tak tak o ni požádal neznámý právník Julius Grégr. Na základě toho založil 1860 Národní listy. Měli starosti s tiskem, tak jeho bratr Dr. Eduard Grégr, taky politicky činný, založil 1862 tiskárnu. Tenhle dům stál, to byl patricijský dům se zahradou. Udělali z něj tiskárnu, kde si dneska povídáme."

Současně Grégr s bratrem provozuje nakladatelství. Jejich produkce je ale minimální.

"Tady vždycky bylo nakladatelství. Z nás ale nikdo nakladatel není, ale řekli jsme si, že když to tu bylo, tak budeme pokračovat. Vydali jsme takových deset titulů za celou dobu, to není nic."

Když vydáte tři tituly Filípkovy, znamená to, že je v tom nějaký osobní zájem.

"Jde o to, aby se on o to nemusel starat. Ale nejsou to žádné velké náklady. Nakládáme jen když už nám nic jiného nezbývá," vysvětluje Vladimír Grégr.

Jedním z vydaných titulů je i kniha Eduarda Grégra Historie rodiny přibližující bohatou historii známého rodu.