17. listopad 1989 očima bývalé disidentky

17. listopad 1989, Praha

Pondělí bylo v České republice státním svátkem - Dnem boje za svobodu a demokracii. Lidé si připomněli protestní vystoupení studentů v letech 1939 a 1989. O souvislostech pádu komunistického režimu v tehdejším Československu si s komentátorkou Lidových novin Petruškou Šustrovou, hostem dnešního vydání rubriky Česko v komentáři, povídal Josef Kubeczka.

17. listopad 1989,  Praha
Čtrnáct let uplynulo od brutálního potlačení demonstrace studentů na Národní třídě v Praze, které odstartovalo tzv. sametovou revoluci, tedy definitivní krach komunistického režimu u nás. Se změnou režimu bylo spojováno mnoho nadějí na další změny. Které z nich se podle Vás podařilo naplnit, které nikoliv?

"Mně se splnilo skoro všechno, co jsem očekávala. Máme plnou svobodu tisku, máme svobodu cestování, svobodu náboženství, ve sféře lidských práv a takových těch duchovních svobod se všechno změnilo. Já bych ale za největší nedostatky našeho společenského a politického života pokládala malou účinnost a špatnou práci soudů, a tudíž nevynutitelnost práva, což komplikuje spoustě lidí život. A také takovou malou, postupnou proměnu společenského smýšlení a cítění společenské atmosféry."

V souvislosti s výročím 17. listopadu vyvolal vlnu polemik článek prezidenta Václava Klause v Mladé frontě Dnes z minulé soboty. Prezident v něm píše, že to byli "obyčejní občané", kteří svou rezistencí, nevýkonností či náhradními individuálními aktivitami spolu s vývojem mezinárodní situace vytvořili předpoklady pro změnu režimu. Zcela tak pominul odvahu a veškeré aktivity disidentů. Co Vy, jako bývalá disidentka, o tom soudíte?

Václav Klaus při vzpomínce na listopadové události roku 1989,  foto: ČTK
"Možná to pan Klaus myslel tak, že lidé, kteří, jak se tenkrát říkalo, předstírají, že pracují, protože stát předstírá, že jim za to platí, snad skutečně prohlubovali tu hospodářskou neschopnost a nedostatečnost režimu. Já si ale myslím, že především ta neschopnost a nedostatečnost, která pochopitelně vedla nakonec ke kolapsu, vycházela z direktivního plánovacího řízení, které prostě nemůže zabezpečit výrobu a nemůže zabezpečit, že občan si koupí to, o co má zájem. Já si myslím, že pomíjet to, že někdo se stavěl proti režimu, to, že někdo odmítal celou tu hru hrát, že by se na to nemělo zapomínat. Už proto, že například před světem skupiny disidentů, a to samozřejmě nejen v Československu, obhajovaly, že ten národ úplně neztratil páteř a nerozplynul se v těch neblahých aktivitách, které pan prezident tak vychvaluje. Já myslím, že si neuvědomuje důsledky toho, co říká."

Stále častěji se také objevují výtky, že pozadí a průběh událostí 17. listopadu 1989 nebyly dosud zcela objasněny, že své svědectví nevydali přímí aktéři, že ani pro badatele nebyly zpřístupněny některé závažné dokumenty z té doby. Z toho pak údajně pramení relativizace listopadových i dalších událostí a názor, že šlo o předem dohodnutý kompromis s komunisty, což nahrává současné rostoucí expanzi komunistů. Sdílíte tyto názory?

Národní třída v Praze,  vzpomínka na listopadové události roku 1989,  foto: ČTK
"Nemohu přistoupit na spikleneckou teorii dějin, nemohu přistoupit na to, že v pozadí za vším jsou tajné služby, které nás všechny vodí, jako loutky na provázku. Život je daleko složitější. Situace, do kterých se společnost dostává, zejména v období nějakého zvratu, jsou tak komplikované a hraje v nich roli tolik náhod, tolik nečekaných aktérů, tolik naprosto nepředvídatelných vnějších zásahů, že by ty tajné služby musely opravdu mít úlohu Pána Boha. To by prostě jinak nebylo možné. Nicméně si myslím, že co největší otevřenost pomáhá věci pochopit. Samozřejmě, že tajné služby tu situaci nějak reflektovaly, nějak na ni reagovaly, ale vynechat z toho vůli těch milionů lidí demonstrujících po všech náměstích sovětského bloku, to se mi zdá opravdu trochu přezíravé a trochu nepatřičné. Já myslím, že takový výklad většinou poskytují lidé zatrpklí, lidé nejistí sami sebou, lidé nespokojeni sami se sebou, kteří si nechtějí přiznat, že přes dobrou vůli tolika milionů lidí se ten svět neproměnil kouzelným proutkem ze dne na den a že pořád trvají nejrůznější problémy a nejrůznější nedostatky. Já ale myslím, že když se člověk podívá do vyspělých demokracií, tak tam také najde lidi, kteří si mu tu i onde postěžují, že všechno nejde tak, jak by mělo jít."

U mikrofonu Radia Praha byla komentátorka Lidových novin Petruška Šustrová.