26 poboček na čtyřech kontinentech. Česká centra slaví 30 let existence
Síť českých kulturních institutů nabídla od roku 1993 více než 50 000 akcí po celém světě. Generální ředitel Českých center Ondřej Černý poskytl RPI následující rozhovor:
Rok 1993 je považován za milník v historii českých center ve světě. Někdy se musíte rozhodnout, kdy chcete narozeniny oslavit, říká generální ředitel Ondřej Černý:
„Síť vznikla v dobách socialismu, konkrétně v 50. letech. První centrum bylo v Sofii, následovala Varšava. Jako mezník jsme si ale vybrali rok 1993, protože v tomto roce vznikla organizace Česká centra. Přestože jsme stále napojeni na Ministerstvo zahraničí, jednáme samostatně. V letech po roce 1993 vznikala především česká centra v západní Evropě.“
Proto tato kulturní instituce nyní slaví 30. narozeniny. Poslání center se postupem času vyvíjelo. „Od prvotních úvah o udržení obchodních vztahů vedle kulturní diplomacie se centra v posledních letech etablovala jako kulturní instituty. Dnes je však pojem kultura definován široce, což zahrnuje i lidská práva, ale také vědu, vzdělávání a sociální problematiku“, zdůrazňuje Černý.
Síť má nyní celkem 26 poboček, včetně Moskvy, kde je v současnosti centrum v důsledku války prázdné. Na stěně v kanceláři generálního ředitele visí mapa světa. Vlaječky označují všechna města, ve kterých dnes organizace působí. Ondřej Černý právě přidal na mapu novou vlajku, v Bělehradě. Právě tam bylo otevřeno dosud poslední centrum:
„Je to pro nás velmi důležité, protože jsme na Balkáně ještě nebyli. Myslím si, že je to velká chyba, protože víme, že Balkán je pro EU vždy velmi důležitý – a o to více v konfliktních situacích. Jinak můžete říci, že se silně zaměřujeme na Evropu. V devadesátých letech jsme se tak logicky formovali. Nyní je ale na čase se orientovat více globálně. Po centrech, která existovala dříve – jako v Soulu, New Yorku, Tokiu a Tel Avivu – jsme před dvěma lety otevřeli pobočku v Tbilisi v Gruzii a loni v Káhiře. A na podzim letošního roku plánujeme nové centrum v Hanoji.“
Ředitelé ústavů se tento týden scházejí ke konzultacím v Praze. Podle Ondřeje Černého měly zásadní dopad na fungování i další programování tři události.
„Pandemie koronaviru výrazně posílila a zefektivnila naši komunikaci, ale v důsledku toho jsme také objevili nové programové formáty, konkrétně online formáty. Pak je tu ruská agrese na Ukrajině. To nás naučilo dvě věci: Na jedné straně, že nic takového jako čistá, apolitická kulturní diplomacie neexistuje. Musíme posílit náš závazek k evropským hodnotám a intenzivněji pracovat v zemích, kde tyto hodnoty nejsou samozřejmostí. A na druhé straně se ukázalo, že evropská integrita a solidarita jsou velmi důležité. Existuje pocit, že ruská agrese skutečně svedla Evropu dohromady. A třetí věcí bylo české předsednictví EU. Díky této zkušenosti s tak velkou akcí jsme objevili takzvané síťové projekty. Jde o projekty, které jsou iniciovány v Praze a efektivně dále rozvíjeny vedoucími center po celém světě.“
Role českých center v klasických oblastech jako je hudba, literatura a výtvarné umění, bude i nadále existovat. Cílem však je prezentovat českou kulturu v evropském kontextu, spolupracovat s partnery a podporovat výměnu. Nejdůležitějšími tématy pro příštích několik měsíců jsou udržitelnost a boj proti dezinformacím.
„Je to paradox. Dnes máte každou příležitost odhalit pravdu, ale v dnešním světě je tolik pravd, že musíte být velmi opatrní a rozvíjet určitou hygienu pravdy. Nejde jen o boj proti šíření dezinformací do světa, ale jde také o problém, který souvisí s námi samotnými, s naším sebeuvědoměním – jak pracovat s informacemi, jak věci označovat a jak popisovat realitu.“
Ondřej Černý vedl do roku 2018 České centrum v Mnichově. Poté se stal generálním ředitelem centrály v Praze a od té doby má na starosti celou síť:
„Upřímně řečeno, nedokážu si představit, že bych tuto roli generálního ředitele mohl efektivně plnit bez zkušeností z Mnichova. Česká centra jsou velmi specifická organizace a musíte mít na mysli dva pohledy: jeden z Prahy a druhý z území, která jsou velmi odlišná. Každý kulturní kontext je jiný. Co funguje v Polsku, nemusí vůbec fungovat v USA. Program proto musí navrhnout příslušní vedoucí. Ale samozřejmě potřebují podporu Prahy a řadu témat, se kterými mohou pracovat a přinést něco nového. Právě tato spolupráce, tato neustálá komunikace je to, co je na této práci zajímavé.“
Generální ředitel navíc musí umět vyčíst, co ministerstvo zahraničí od českých center chce, říká Černý. Chce to čas a zkušenosti, dodává:
„Velmi důležitá je pro nás například spolupráce s ambasádami. Měli bychom s nimi vytvořit ucelený obraz, který vyžaduje silnou komunikaci a partnerství. A to chce čas. Upřímně musím přiznat, že teď po pěti letech mohu říci: Už vím, co je naše služba. Osobně jsem dnes také velmi spokojen se složením ministerstva. Setkal jsem se s mnoha ministry. Je velmi důležité, když cítíte, že společně pracujete na zlepšení obrazu České republiky ve světě.“
