282 lidí našlo smrt na hranicích totalitního Československa

Po více než pěti letech archivního bádání sestavil historik Martin Pulec seznam lidí, kteří byli zabiti při pokusu o přechod hranic tehdejšího komunistického Československa. Podle Pulce zahynulo v letech 1948 až 1989 na československých hranicích 282 lidí. O nových zjištěních Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu informuje Martina Lustigová.

282 lidí našlo smrt na hranicích totalitního Československa

Z celkového počtu 282 obětí bylo pohraničníky zastřeleno 145 lidí. Další lidé našli smrt v elektrickém plotu, který lemoval hranice se západními státy, nebo při střetu s nášlapnou minou. Jiní utonuli nebo byli sestřeleni v letadle. 16 lidí raději spáchalo sebevraždu, než by se nechalo zatknout, a jeden člověk byl roztrhán služebními psy.

Přes hranice utíkaly celé rodiny i s dětmi. Hrozivý je případ rodiny Schmidtových z NDR při pokusu o přechod hranic v roce 1977 pohraničník zastřelil před zraky manželky a dětí hlavu rodiny, Gerharda Schmidta. Za svůj čin byl voják velitelem pochválen s tím, že narušitele zneškodnil a přitom ušetřil životy ženy a dětí.

Další otřesný případ je z roku 1952. Tehdy pohraničníci vystříleli asi 200 nábojů na jedenáctiletého chlapce, který si chtěl na hraniční řece vyzkoušet vor.

Čtrnáctiletý hoch zase zemřel v roce 1966 poté, co těsně před dopadením spáchal sebevraždu. Jeho kamaráda a kamarádku, kteří utíkali s ním a kteří se rovněž pokusili zastřelit, se podařilo zachránit.

Mezi lidmi, kteří na československé hranici zahynuli, bylo i několik desítek cizinců, hlavně z bývalé NDR, Polska nebo Maďarska. Mezi zahraničními oběťmi jsou i Maročan a Francouz. O jejich případu více Martin Pulec: "Byli na výletě v Německu nebo v Rakousku a šli se přes hranice podívat na to, jak vypadá železná opona. Nedovedli si představit, jaké nebezpečí jim hrozí, když se šli podívat na zabezpečení hranic, jaké je z československé strany."

Kromě civilistů na hranicích umírali také pohraničníci. Historici mají podchyceno 648 jmen pohraničníků, kteří zahynuli během služby. Martin Pulec k tomu dodává: "Je potřeba podtrhnout, že skutečně v boji s agenty nebo s těmi lidmi, kteří chodili přes hranice a byli ozbrojeni a podnikli útok na pohraniční stráž nebo se bránili, jich zahynulo dvanáct. Ale zbylé množství, přes těch 600 osob zahynulo následkem sebevražd, následkem nehod, následkem výbuchu min,..."

Na hranicích sloužili i vojáci základní služby. Ti byli podrobeni nesmírně silnému psychickému a politickému tlaku. Pohraničníci byli zastrašováni, že se na hranicích pohybují nepřátelští ozbrojení narušitelé, a že vlastně záleží jen na nich samotných, jestli budou zastřeleni oni nebo narušitel. Proto nastupovali do služby s odhodláním zbraň použít a narušitele zastřelit.

Je ale pravda, že vojáci někdy úmyslně minuli cíl?

"Pravda to je, ale písemné prameny se o tom samozřejmě nezmiňují, protože kdyby to na sebe pohraničníci sdělili, tak by se vystavili trestnímu postihu. Ale co jsem tak hovořil s bývalými vojáky pohraniční stráže, tak ne všichni byli takoví, že když už došlo na to použití zbraně, tak že se snažili tu osobu zastřelit. Byli i tací, kteří stříleli do vzduchu."

Nejčastěji se hovoří o lidech zabitých v letech 1948 1989. Pravdou ale je, že i před rokem 1948 byla situace na hranicích velmi napjatá. Tehdy se střílelo hlavně po odsunutých Němcích, kteří se ilegálně vraceli zpátky pro majetek nebo navštívit příbuzné. Hodně takových případů nebylo ani nahlášeno a zabití byli pohřbeni do mělkých hrobů v blízkosti hranic.