Smrt Jana Masaryka: Vražda, nehoda nebo sebevražda? I.
Byl československý ministr zahraničí Jan Masaryk zavražděn, spáchal sebevraždu nebo šlo o nešťastnou náhodu? V předvečer padesátého šestého výročí jeho smrti stále není jasno a zdá se, že hned tak nebude.
Syn prezidenta "Osvoboditele" Jan Masaryk po vzniku samostatné československé republiky sloužil novému státu nejdříve v letech 1919-1922 jako vyslanec ve Spojených státech a od roku 1925 plných třináct let v téže funkci ve Velké Británii, kde proslul nejen svým neformálním vystupováním, ale především jako zarytý odpůrce appeasementu. V československé exilové vládě Jana Šrámka zastával od roku 1940 až do konce války místo ministra zahraničních věcí, a tento rezort si podržel až do své smrti krátce po únorovém převratu. Podle mnohých umožnil převzetí moci komunisty - spolu s dalším nestraníkem ve vládě Ludvíkem Svobodou -tím, že nepodal demisi a Gottwaldova vláda byla jen rekonstruována, podle jiných jen plnil slib, který dal svému velkému otci, totiž, že neopustí prezidenta Beneše. Necelých čtrnáct dní po únorovém puči a den před tím, než měl jako ministr zahraničí nové vlády předstoupit před Národní shromáždění a fakticky schválit vše, k čemu dosud došlo, bylo československé veřejnosti oznámeno, že Jan Masaryk spáchal 10. března v ranních hodinách sebevraždu. Okamžitě se vyrojily - v kontextu doby pochopitelné - spekulace o pravé příčině smrti tolik oblíbeného politika. Pokračuje zástupce ředitele Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu Policie České republiky Pavel Bret:
"Bezprostředně poté, co bylo v ranních hodinách nalezeno tělo Jana Masaryka, přijeli jak zástupci kompetentní kriminální policie, tak zástupci Státní bezpečnosti, včetně policejních lékařů, včetně doprovodu jistých politiků. Na samém začátku byla vyslovena teze, že jde o tzv. jasnou sebevraždu. A tím směrem se ubíralo další vyšetřování, to znamená, že se hledaly a nacházely argumenty jen pro tuto verzi, a nikoliv pro podezření z trestného činu. Byla svým způsobem porušena zásada, že ke každé smrti člověka se přistupuje jako k násilnému trestnému činu až do okamžiku, kdy se prokáže opak. Toto platí dvojnásob od momentu, kdy vyšetřování od kriminální policie převzala Státní bezpečnost a do doby, kdy kriminální policie přistupovala standardním způsobem - jak už jsme zmiňoval úvodem -, to znamená: provedla základní úkony, včetně sejmutí otisků, včetně provedení určitého měření. Toto pokračování bylo de iure znemožněno tím, že se do toho vložila Státní bezpečnost, která hledala pouze argumenty pro úvodní prohlášení, a navíc byla současně prostřednictvím politiků veřejnost informována, že Jan Masaryk zřejmě v důsledku duševní poruchy vyskočil na nádvoří Černínského paláce. To byla oficiální zpráva, od které se neustoupilo. A principiálně bylo vyšetřování ukončeno dva dny poté, kdy již byla provedena pitva, s tím, že se znovu opakovala tato oficiální verze, a jakékoliv argumenty, zvláště nedůvěryhodné ze strany veřejnosti, včetně západní veřejnosti, byly odmítány tím, že jde o útok na lidově demokratické zřízení, a už se to pojalo politicky. Jinými slovy, dělala to politická policie a politická policie dělala politickou práci, místo toho, aby se zaměřila na kriminální aspekt."
"To základní, co nebylo provedeno, respektive dokončeno, se pominulo a vycházelo se z prvotního projevu, že šlo o sebevraždu. A tím pádem se znehodnotily veškeré důkazy, které by byly objektivně způsobilé nade vší pochybnost doložit, co bylo příčinou smrti Jana Masaryka. Čili nebyly provedeny a dokončeny elementární úkony, na jejichž základě dochází k nezávislému vyšetřování a odpoví na otázku, co jsem zmínil. Kdo má ten spis možnost vidět, tak si udělá obrázek, jakým způsobem vyšetřování probíhalo. Ne že by tam byly činěny nátlaky, ale evidentně to dělali lidé, kteří nebyli profesně vybaveni, a naopak ti, kteří to profesionálně zvládali, tak těm byla tato záležitost odebrána, což byl základní krůček k vytvoření dalších teorií zpochybňujících samotné vyšetřování a konstatování, že šlo o sebevraždu. Na to se samozřejmě postupně historickým vývojem nabalovaly další a další verze, třeba i fantastické, které s odstupem času nelze kategoricky odmítnout, ale jen zpochybnit, ale pro odstup času nelze novými důkazy nahradit ty, které byly zcela znehodnoceny. Čili zůstáváme a točíme se v jakési kvadratuře kruhu, protože ty otázky, které mohly být zodpovězeny, zodpovězeny být nemohou už pro ten časový odstup; už proto, že řada lidí, kteří by mohli něco říci - ne co slyšeli nebo co si přečetli, ale co bezprostředně vnímali - nežije, a pokud v této době žili, tak v této době vyslechnuti nebyli. Čili tady sehrálo roli, že do osudových okamžiků Československa v prvních dvou fázích vstoupily momenty tragické jak pro samotné Československo - to znamená rok 1948 a pak vpád vojsk v roce 1968 -, tak pro vyšetřování."
Pávě v roce 1968 došlo - v rámci celkového uvolnění společenské atmosféry - ke znovuotevření celého případu. Srpnová invaze jak uvedl Pavel Bret učinila přítrž vyšetřování, přesto byl předsrpnový vývoj kauzy Masaryk velmi dynamický a zajímavý:
Tolik Pavel Bret z Úřadu vyšetřování a dokumentace zločinů komunismu. Dalších dvacet let, až do roku 1989 se o smrti Jana Masaryka zase jen spekulovalo. O výsledcích vyšetřování v posledních letech a jeho současném stavu budou příští Historické obzory.
