Databáze nepřátel socialismu KGB v Moskvě - kolik je v ní Čechů a Slováků?

r_2100x1400_radio_praha.png

V ruských databázích je zřejmě stále 30.000 lidí, jejichž jména poskytlo komunistické Československo sovětské tajné službě KGB. Šlo například o spolupracovníky a agenty zpravodajských služeb Západu nebo vedoucí a aktivní pracovníky takzvaných ideodiverzních center, tedy protikomunisticky zaměřené krajany. O přísně tajnou databázi se zajímal Herbert Brynda.

Země takzvaného socialistického tábora včetně Československa, ale i například Kuby, Mongolska nebo Vietnamu od konce 70. let vytvářely tajnou mezinárodní databázi nepřátel východního bloku. Ideové počátky databáze lze podle pracovníka Úřadu pro dokumentaci a vyšteřování zločinů komunismu Prokopa Tomka hledat v setkání šéfa východoněmecké tajné policie Stasi Ericha Mielkeho a předsedy KGB Jurije Andropova v Moskvě v roce 1973.

"Ta databáze vznikala ke konci 70. let právě z toho důvodu, že se svět do určité míry měnil a především se zvětšovalo množství kontaktů mezi Východem a Západem, byla to právě politika detente, která se v tomto projevovala. Například jednání Jurije Andropova a Ericha Mielkeho se vztahovalo k tomu, že se navazují kontakty mezi SRN, NDR a dalšími státy východního bloku a že vzhledem ke Konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě asi nebude možné nadále držet tak uzavřené hranice a že bude potřeba umožnit více kontaktů a že ty tehdejší technické možnosti se sešly s tím, že se ta otázka zdála jako nutná, jako vyžadující řešení,"

říká Prokop Tomek a připomíná, že databáze je zajímavá i z jiného pohledu:

"Ta sjednocená evidence poznatků o nepříteli je zajímavá i z toho důvodu, že se jedná o první mezinárodní databázi zpravodajských poznatků ve východním bloku a je pozoruhodná také tím, že se jednalo vlastně o první dohodu se zpravodajským pozadím mezi spřátelenými zpravodajskými službami východního bloku. Do té doby existovalo pouze několik vícestranných dohod, které se týkaly činnosti proti únosům letadel, radiokontrarozvědce, to znamená vyhledávání agentů, kteří se spojovali pomocí rádií a to bylo asi všechno; jinak byly dvoustranné dohody. Byla umožněna jednak technickým rozvojem, který umožňoval vést počítačovou databázi, je si přitom třeba uvědomit, že ta databáze nebyla nijak supermoderní, v podstatě to byl jeden velký počítač v Moskvě na výpočetním středisku rozvědky KGB, myslím, že šlo o počítač IBM, a to propojení s ostatními součástmi v ostatních zemích bylo korespondenční nebo dálnopisné, to znamená, že se dotazy nebo vklady do databáze zasílaly do Moskvy, a až tam je operátoři vkládali do databáze."

Přitom šlo především o spolupracovníky a agenty zpravodajských služeb Západu nebo vedoucí a aktivní pracovníky takzvaných ideodiverzních center. V první fázi, která trvala od roku 1978 přibližně do konce roku 1980, se data pouze vkládala. Od počátku roku 1981 ji pak bylo podle Prokopa Tomka z ÚDV možné plně využívat.

"Smyslem té databáze bylo, že pokud se někde objevil nějaký podezřelý jedinec, který přijížděl ze Západu nebo ze země vně východního bloku do některé z těchto zemí, a nebyl k němu žádný poznatek, který měla zpravodajská služba, řekněme československá StB. Dostala žádost o vízum, přičemž samozřejmě Správa pasů a víz byla součásti Státní bezpečnosti, takže se ty informace předávaly, a zjistila, že někdo podezřelý - o kom neměla žádné poznatky - přijíždí, a tato databáze mělo sloužit tomu, aby získala rychle základní informace o tomto člověku. Co asi dělá, jestli pracuje v nějaké zpravodajské službě, nebo jestli je to nějaký nebezpečný novinář nebo jestli je to třeba také terorista, protože tam byla i kategorie teroristů a podobně."

Rudé náměstí v Moskvě
Celkově bylo do moskevské databáze za všechny účastnické státy vloženo na 200,000 záznamů, z toho přibližně 30,000 pocházelo od československé StB.

"Z toho počtu 30,000 byla většina cizích státních příslušníků, protože přímo v těch směrnicích o vedení databáze bylo zakotveno, že data o vlastních občanech účastnicklých zemí se vkládají jen ve výjimečných případech. Dá se předpokládat, že to bylo v případech, kdy význam té dané osoby přerostl rámec jedné země a týkal se celého východního bloku. To znamená nějaký špičkový disident a podobně. Ale jinak to vesměs byli cizí státní příslušníci. V současné době se to může týkat řady českých nebo československých příslušníků, protože se jednalo i o osoby, které pracovaly v takzvaných ideodiverzních centrech. Nejznámější a nejtypičtější je Svobodná Evropa, ale byly to také organizace typu Amnesty International a další organizace, které se nějak zajímaly o situaci ve východním bloku jak na úrovni lidských práv, politicky, výzkumu a podobně. Takže ti lidé, kteří v exilu v takovýchto strukturách nějakým způsobem působili proti režimu a potom získali české nebo slovenské státní občanství, tak ti jsou také v řadě případů v této databázi,"

Rudé náměstí v Moskvě
upozorňuje pracovník Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Prokop Tomek. Databáze ovšem nesloužila déle než deset let, přelom 80. a 90. let byl ve znamení pádu evropského komunismu. Přesto je ale stanovení přesného data ukončení "bratrské zpravodajské" spolupráce obtížné určit:

"V našich archivech jsem nenašel ani informaci, kdy přestala spolupráce na naplňování a využívání této databáze ze strany československých institucí. Pravděpodobně k tomu došlo někdy počátkem roku 1990. Zřejmě spolupráce skončila jaksi samovolně, když přestaly do databáze z Československa přicházet vklady osob a samozřejmě i dotazy po zrušení Státní bezepčnosti 15. února 1990. A co se s databází dělo dál, nevíme. V našich archivech se taková informace nenachází a podle německé literatury se zdá, že ta databáze nadále existuje a že byla převzata ruskou zpravodajskou službou."

A právě KGB a její nástupnice z databáze nejvíce těžily, jinak podle Prokopa Tomka příliš efektivní nebyla:

"Vznik této databáze byl vyvolán z iniciativy KGB a je pravděpodobné, že pro KGB nějaký větší význam měla, ale podle toho, co se dá odhadnout z českých archivů, tak se nejeví, že by byla tato datbáze příliš úspěšná a že by z ní StB měla příliš velký profit. Ty dotazy, které byly do databáze zasílány, se zhruba v 80% vracely jako negativní, bez výsledku. A další věc. V publikaci, kterou vydal Gauckův úřad je výzman této databáze zpochybňován i na základě názorů zběhů z KGB, kteří říkají, že nikdo, kdo měl nějaký opravdu cenný kontakt nebo cennou informaci, tak by takovouto informaci nedal jen tak, nekontrolovaně k dispozici ohromnému množství lidí, že by taková informace byla znehodnocena. Což je argument, který má velkou logiku,"

uzavírá pracovník ÚDV Prokop Tomek.