450 let od korunovace Rudolfa II.: začátek císařské éry v srdci Evropy

Portrét Rudolfa II.

Přesně před 450 lety, 22. září 1575, byl v chrámu sv. Víta korunován Rudolf II. českým králem. Slavnost, která měla být triumfem, se nesla ve znamení spěchu a rozpaků. Přesto se právě tehdy začal psát příběh jednoho z nejvýznamnějších panovníků, který Praze vtiskl nezaměnitelný ráz.

Rudolf II. | Zdroj: Aegidius Sadler,  Adriaen de Vries,  eSbírky – kulturní dědictví on-line,  CC BY 4.0 DEED

Rudolf II. se narodil jako druhorozený syn císaře Maxmiliána II. a Marie Španělské. Po smrti staršího bratra Ferdinanda se stal dědicem habsburských korun. Poprvé navštívil Prahu jako desetiletý chlapec v roce 1562, kdy byl jeho otec korunován českým králem. Tehdejší triumfální vjezd do města se mu vryl do paměti. O to větší bylo zklamání, když se o třináct let později konala jeho vlastní korunovace.

Přípravy na slavnostní akt probíhaly ve spěchu. Rudolf byl přijat za českého krále 5. září, korunovace se měla odehrát už 22. září. Město nestihlo připravit velkolepou ceremonii, jakou si mladý panovník pamatoval z dětství. Chrám sv. Víta zaplnily dřevěné tribuny, ale mnoho lidí se dovnitř vůbec nedostalo. Rudolf musel předříkat slavnostní přísahu v češtině, která mu byla napovídána, a následně mu byla na hlavu položena svatováclavská koruna.

Perekresba od italského malíře Giovanniho Arcimbolda znázorňující císaře Rudolfa II. s českou královskou korunou | Foto: e-Sbírky,  Národní muzeum,  CC BY 4.0 DEED

Slavnostní obřad zakončila hostina, která však nenaplnila očekávání. Chyběly rytířské hry, tance i divadelní představení, které bývaly běžnou součástí korunovačních slavností. Podle dobových kronik lidé odcházeli s pocitem, že korunovace byla neobvykle ošizená.

Císař, který dal Praze nový lesk

Rudolfínská Praha | Foto: Sokoljan,  Wikimedia Commons,  CC BY-SA 3.0 DEED

Ačkoliv Rudolfova korunovace nebyla oslnivá, jeho vztah k Praze se postupně proměnil. Po smrti otce v roce 1576 se stal formálním vladařem a zpočátku sídlil ve Vídni, jak bylo u císařů zvykem. V roce 1583 se však rozhodl přesídlit do Prahy – nejen kvůli hrozbě tureckých útoků na Vídeň, ale i kvůli osobnímu zalíbení v městě, které označil za „stolici Jeho Milosti císařské nejpřednější.“

Praha se tak stala sídelním městem císaře Svaté říše římské – naposledy v dějinách, pokud nepočítáme Ferdinanda V. Dobrotivého, který se do města nastěhoval až po své abdikaci.

Foto: e-Sbírky,  Národní muzeum - Historické muzeum,  CC BY-NC-ND 4.0 DEED

Rudolfínská Praha

Za Rudolfova panování prošel Pražský hrad rozsáhlou renesanční přestavbou. Město, které si do té doby uchovávalo gotický ráz, se proměnilo v evropskou metropoli:

  • Vzniklo dnešní II. nádvoří a Nový královský palác
  • V Královské zahradě byl založen lví dvůr
  • Z Rudolfovy doby pochází i slavná Zlatá ulička

Rudolf II. vtiskl Praze jedinečný charakter – jako mecenáš umění, vědy a architektury ji proměnil v centrum evropské kultury.

klíčová slova:
spustit audio

Související