V Muzeu hlavního města Prahy vystavují díla dvorních umělců Rudolfa II.

Portrét Rudolfa II., foto: archiv Muzea hlavního města Prahy

Vzácné obrazy a další umělecká díla, ale i třeba roh bájného jednorožce a jiné kuriozity, to vše a ještě mnohem více patřilo do sbírek, které na Pražském hradě kdysi shromažďoval římský císař a český král Rudolf II. Sbírky vzaly za své po vladařově smrti, dílem si je rozebrala rodina a později za 30. leté války padly jako válečná kořist do rukou švédského vojska. Malou část z nich ale můžete teď vidět v Muzeu hlavního města Prahy, na výstavě Rudolfínští mistři - díla dvorních umělců Rudolfa II. z českých soukromých sbírek.

Portrét Rudolfa II., foto: archiv Muzea hlavního města Prahy
Výstava představuje, jak napovídá podtitul, díla Rudolfových dvorních umělců, která vlastní převážně čeští soukromí sběratelé. Jsou mezi nimi velká plátna, grafiky i sochy. Souborně jsou zpřístupněna veřejnosti vůbec poprvé. Vystavena jsou třeba díla Bartholomea Sprangera, Adriaena de Vriese nebo Hanse von Aachena. Z liechtensteinských sbírek je pak zapůjčen velký portrét Rudolfa II., který byl namalován před rokem 1585. Autorka výstavy Eliška Fučíková k Rudolfovým portrétům dodává:

"Tady jsou potom ještě další portréty Rudolfovy. Je vidět, že portréty státníků visívaly v domácnostech zcela běžně. Kromě těch úplně oficiálních existovaly ještě další varianty přerývané, což je příklad toho portrétu vedle."

Existoval nějaký úzus, podle kterého a jak často se nechávali panovníci portrétovat?

Foto: Facebook Muzea hlavního města Prahy
"Ne, spíše to bylo dané potřebou. Ty portréty byly neustále potřeba, kupovaly se například ve Vladislavském sále, kde byly k dispozici v tamních krámcích. Protože jich bylo potřeba hodně, tak se ty původní formy přerývaly nebo se dělaly dotisky, takže je to trochu nepřehledná záležitost. Je těch portrétů zkrátka hodně, myslím si, že stovky je málo."

Byl Rudolf II. v tomhle něčím výjimečný, že se třeba nechal portrétovat častěji než jiní panovníci?

"Ne, on naopak zcela eliminoval takové ty obzvlášť monumentální portréty. Neexistuje jeho jezdecký portrét, neexistují ani takové ty veliké portréty. Myslím si, že byl spíše uzavřené povahy a toto byla nutná státnická reprezentace, ale jeho záliba to rozhodně nebyla."

Foto: Facebook Muzea hlavního města Prahy
Zvláštní osud má velký obraz s námětem Diany odpočívající po lovu. Čechy neopustil a objevit se jej podařilo díky náhodě.

"Objevil se díky Aachenově výstavě. Nějaká paní mi nechala takový lísteček v pokladně, že mají doma obraz, který je stejný, jako to, co je k vidění na výstavě, a jestli bych se na to nepřijela podívat."

Eliška Fučíková tomu sice příliš nevěřila, ale nakonec se podívat jela a zjistila, že se opravdu jedná o von Aachenův obraz. Malíř se často vracel k jedné kompozici a toto je přesně ten případ.

Eliška Fučíková, foto: PrahaTV
"Tahle kompozice v mnohem exkluzivnějším provedení je dneska v lichtenštejnských sbírkách ve Vídni. Byla zakoupena nedávno ze švédských sbírek, kam se dostala těmi odvozy do Švédska. V inventáři Rudolfovy obrazárny jsou dva obrazy téhož námětu odpočívající Diany. Ta lichtenštejnská, o té víme, že byla v Rudolfově pracovně a tento obraz, známe i jeho inventární číslo, visel v Rudolfově galerii."

Zmíněný obraz a další díla, která vznikla v dodnes tajemstvími a legendami opředené rudolfinské Praze, si můžete prohlédnout do 29. března příštího roku.

Autor: Martina Bílá
klíčové slovo:
spustit audio