570 let od Lipan: Tragédie, nebo vysvobození?
Předposlední květnový den uplynulo 570 let od bitvy u Lipan. Byly Lipany tragédií nebo vysvobozením? Provázela je skutečně zrada? A jak na bitvu pohlíželo a pohlíží české dějepisectví? Tomu se v dnešní historické rubrice věnuje Herbert Brynda:
"Lipanská bitva je mezníkem ve vývoji husitské revoluce. Rozhodlo se, zda tato revoluce bude pokračovat nadále a bude trvat na splnění svých požadavků, tehdy už nereálných, tj., aby se čtyři artikuly pražské - husitský program - staly normou všech obyvatel Českého království a Moravského markrabství, anebo jestli bude patnáctiletá bouře ukončena, protože země byla už vyčerpána, a dojde k dohodám s basilejským koncilem, pokud jde o církevní záležitosti, a se Zikmundem Lucemburským jako korunovaným českým králem, avšak husity dosud neuznávaným, v politické rovině. Na jedné straně tady stáli radikální husité, to znamená příslušníci táborského a sirotčího svazu, kteří se mohli opírat o svá polní vojska, vlastně stále profesionální oddíly, které také měly pochopitelně zájem na pokračování války, protože se obávaly, co s nimi bude v případě, že bude uzavřen mír, a zvykly si na život v poli, na vojnách, vlastně po dvanáct let. A na druhé straně tady byli takzvaní umírnění husité, kteří si přáli dosáhnout narovnání s basilejským koncilem a se Zikmundem Lucemburským. A tito umírnění husité se dočasně, účelově, pragmaticky, spojili s českými katolíky, zase spíše umírněnými než militantními, protože militantní katolíci pochopitelně odmítali cokoliv z husitství přijmout a jakkoliv s nimi spolupracovat, a tyto síly - dá se říci kališnicko-katolická aliance - porazily tábory a sirotky v bitvě u Lipan, čímž bylo rozhodnuto o dalším vývoji, otevřela se cesta jednak k dohodě s basilejským koncilem, což byla takzvaná basilejská kompaktáta, která ale nebyla přijata v Basileji, nýbrž 5. července 1436 v Jihlavě, a dále se Zikmundem Lucemburským, který vlastně musel uznat status quo, jak jej vytvořila revoluce, aby mohl fakticky nastoupit na český trůn, což se stalo v srpnu 1436."
"Tak o zradě se mluvilo i na Moravském poli v případě Miloty z Dědic, který Přemysla Otakara II. zcela jistě nezradil a v každé takové velké bitvě, kde jedna strana - dosud vítězná - prohraje, tak se hledá viník, zrádce ve vlastních řadách. V případě lipanské bitvy byl jako zrádce hledán vrchní velitel sirotčího vojska Jan Čapek ze Sán, což byl velmi zkušený a schopný, i když musím říci trochu zbrklý válečník. Ale to podezření ze zrady se objevuje velmi pozdě, ponejprv je zachyceno až 35-36 let po bitvě. Čapek nepochybně bojiště opustil, ale teprve ve chvíli, kdy byla bitva ztracená, to znamená ve chvíli, kdy se kališníkům a katolíků podařilo proniknout do vozové hradby táborů a sirotků, což podle tehdejšího pohledu znamenalo rozhodující okamžik bitvy, a on s jízdními oddíly, které měl k dispozici, prorazil do Kolína, který byl považován za nedobytnou pevnost. Když se podíváte na mapu, tak zjistíte, že Sány, odkud Čapek pocházel, jsou jedenáct kilometrů od Kolína, to znamená, že on ten region a jeho terén dobře znal a navíc byl v kolínské městské radě konšelem jeho bratr, čili tam měl i rodinné vazby. Kolín by asi dlouho vzdoroval, ale jeho velitel Jan Hertvik z Rušinova nahlédl zbytečnost dalšího boje a 2. června uzavřel smlouvu o příměří, a Čapek za sirotčí svaz, který se tím pádem začíná rozpadat, i smlouvu o účasti na budoucím zemském sněmu, který měl vyřešit sporné záležitosti po lipanské bitvě. Čili říci, že Čapek zradil není možné. A ještě se o něm uvádí, že - to je velmi pozdní údaj - s ním odmítali "dobří lidé kvasiti". Dobří lidé znamená čestní lidé a víte, že dobří lidé v 15. století byla pouze šlechta, to neznamená jeho bývalí spolubojovníci, nýbrž šlechtici, a znamenalo by to: on má takové šrámy, že není zrovna skvělé s tímto člověkem sedět u stolu. Ale Čapek nalezl uplatnění velmi záhy po Lipanech, 1438 vstoupil do služeb polského krále Vladislava III., v žoldu jeho otce podnikl onu známou jízdu na břehy Baltu, do Pomořan. Potom bojoval jako velitel polských vojsk v Uhrách. Málo se ví, že držel hrad Hukvaldy, že držel hrad Strečno, že držel hrad Starhrad na Slovensku, takže kontroloval vážskou cestu a že své zájmy měl i v Dolních Rakousích, čili že to byl velmi mocný vojevůdce a uznávaný vojenský podnikatel ve 40. a 50. letech 15. století,"
uzavírá Petr Čornej, s nímž se ještě k Lipanům vrátíme.
