Hrr na ně... ozývalo se před 600 lety na Vítkově. Hrstka husitů zvítězila nad přesilou křižáků

Pražský Vítkov, neděle odpoledne, 14. červenec 1420. Proti sobě stálo 7 až 8 tisíc křižáků a pár desítek husitů. V jejich prospěch rozhodla jediná hodina boje.

Jan Žižka s knězem Václavem Korandou roku 1420 hledí z Vítkova na Prahu, zdroj: Wikimedia Commons, CC0

Od bitvy uplynulo 600 let a také 70 let od chvíle, kdy z vrchu Vítkov shlíží na Prahu socha Jana Žižky, třetí největší jezdecká socha z bronzu na světě.

Křížová výprava proti 'českým kacířům'

Byla to doba po upálení mistra Jana Husa a Jeronýma Pražského. Nové učení, spojené s přijímáním pod obojí, získávalo své příznivce. Na trůn nastoupil Zikmund Lucemburský. V březnu 1420 vyhlásil papež Martin V. první křížovou výpravu proti "českým kacířům". Křižácké vojsko přitáhlo k husitské Praze na konci června 1420.

Zikmund Lucemburský, zdroj: Wikimedia Commons, CC0

"Zikmund rozhodně nechtěl Prahu zdevastovanou. Pro něj bylo ideální, pokud by Praha kapitulovala. To samozřejmě znamenalo, nechat Prahu pokud možno vyhladovět. A právě to měla být součást jeho taktického plánu, který se týkal obsazení vrchu Vítkova," uvedl v České televizi Jan Biederman z Vojenského historického ústavu. Pod Vítkovem totiž vedla obchodní cesta k bohaté Kutné Hoře.

Rozhodlo fanatické odhodlání i pomoc v poslední chvíli

Křižáci, kterých přijelo na 30 tisíc, zaútočili ze tří stran. Z Hradu na Karlův most, z Vyšehradu na Nové město a na Vítkov, jehož opevnění s hrstkou obránců nebylo nejlepší.

"Sehrály klíčovou roli dva faktory. Tím prvním bylo až fanatické odhodlání vítkovských obránců, kteří navzdory té drastické početní převaze dokázali hájit provizorní opevnění na Vítkově až do poslední chvíle. Podle popisů v pramenech měl být dokonce na životě ohrožen i Jan Žižka, jehož doslova vyrvali z rukou útočníků jeho druhové. V tuto chvíli, kdy by se dalo čekat, že obránci podlehnou, tak přišla pomoc z Prahy, kdy přes vinice na jižní straně vítkovského hřebene vpadli křižákům do boku střelci a cepníci vyslaní z Prahy."

Jezdecká socha Jana Žižky na Vítkově|Foto: Kristýna Maková, Praha křížem krážem

I když bitva na Vítkově nebyla podle historiků ničím mimořádná, stala se nedílnou součástí české vojenské historie nejen jako vítězný střet z času husitských válek, ale také jako nadčasový symbol bojového odhodlání navzdory přesile.

Do sochy Jana Žižky se vejde až 15 lidí

Jan Žižka se na Vítkov před sedmdesáti lety symbolicky vrátil. Jedná se o třetí největší jezdeckou sochu na světě. Socha je devět metrů vysoká a váží 16,5 tuny, řekl v České televizi Marek Junek, ředitel Národního památníku na Vítkově.

Marek Junek, foto: Khalil Baalbaki, archiv ČRo

"Zajímavé je, že ta socha je uvnitř dutá. Je tam speciální železobetonová konstrukce, protože váha je opravdu enormní a je nutné tu sochu nějakým způsobem podepírat. Když se socha před deseti lety restaurovala, tak jsem měl možnost být uvnitř té sochy a ten prostor je natolik velký, že se tam vejde třináct až patnáct lidí."

Žižka je kombinací několika mužů

O zbudování sochy se uvažovalo už v roce 1882. Začátkem 20. století vznikl na Vítkově Národní památník jako pocta československým legionářům. Ale socha stále chyběla. Ve 30. letech na ní začal pracovat sochař Bohumil Kafka. Deset let trvalo, než dokončil sádrový model. Představení svého díla veřejnosti se už nedočkal, zemřel v roce 1942. Sádrový model byl ukrytý a Žižkova socha byla odlitá až po skončení války.

Foto: Jolana Nováková, archiv ČRo

Když Bohumil Kafka sochu vytvářel, konzultoval s odborníky rasu koně i podobu Jana Žižky, který je kombinací několika mužů.

"Samozřejmě chtěli, aby byl Žižka statný muž. Proto vzali sedláka z Hané, podle kterého Žižku udělali, vzali zápasníka a několik dalších osobností a ta jeho postava je jakoby ideální typ husitského bojovníka."

Žižka by měl po opravách a konzervaci včelím voskem shlížet v perfektní kondici z vrchu Vítkova nejméně dalších 50 let.