90 let od prvního letu bombardéru Letov Š-328
Letov Š-328 byl v předválečném Československu nejrozšířenějším jednomotorovým bombardovacím a pozorovacím letounem.
Letov Š-328 (Š v názvu bylo podle leteckého konstruktéra Šmolíka) byl původně určený pro finské letectvo, nakonec jej však zařadila do své výzbroje československá armáda. Technicky nešlo o nijak výjimečný stroj. Podle vojenských expertů by československé letectvo v případě bojů s hitlerovským Německem nemělo šanci. Československému leteckému průmyslu v oboru lehkých bombardérů ve třicátých letech ujel vlak. Jak se v dalších letech opakovaně ukázalo, koncepčně zastaralý dvouplošník se stával snadnou kořistí nepřátelských stíhaček i protiletecké pozemní palby.
Jistota z oceli a plátna
Pozemní obsluha i letci si však Š.328 pochvalovali. Letadla byla spolehlivá a plnila očekávání pilotů i pozorovatelů nejen ve službě na hlavních základnách, ale i při nácviku operací z polních letišť. Celkovová konstrukce kostry křídel a trupu netrpěla vlivy počasí, hlavně deštěm. Velmi přehledný obraz dovedností letounu rozebírá Jiří Vraný v dvoudílné publikaci věnované Letovu Š-328.
Letadla se vyráběla až do roku 1939. Celkem továrna Letov vyrobila 445 kusů, přestože již od roku 1937 se jednalo o letadlo zaostávající za požadavky doby. Na druhou stranu bylo schopné při vhodném způsobu nasazení plnit bombardovací i průzkumné úkoly ještě mnohem později, jak se potvrdilo v boji proti nacistům při Slovenském národním povstání. Slovenské letectvo ho už předtím nasadilo v letech 1939 - 1943 při bojích s Maďarskem, Polskem i při svém nasazení na východní frontě.
Hlavní výhodou letadla byl poměrně tichý chod motoru. V letu při nízké oblačnosti nebo nízko nad terénem se tak dokázalo překvapivě objevit nad cílem a svrhnout 300 kilogramů bomb dříve, než pozemní jednotky zahájily protiletadlovou palbu.
