Abychom měli peníze, prodali jsme zimní výstroj, říká Josef Činčár, letec z východní fronty

Genporučík ve výslužbě Josef Činčár pochází z východního Slovenska z Michalovců.V roce 1939 zaútočili Maďaři na Slovensko. J. Činčár viděl na vlastní oči marnou obranu slovenských vojáků. Po maturitě v roce 1942 musel narukovat do slovenské armády k leteckému pluku do Piešťan. Kde prošel základním výcvikem.

Abychom měli peníze, prodali jsme zimní výstroj, říká Josef Činčár, letec z východní fronty

Jozef Činčár

"V roce 1942 jsem maturoval. Pokoušel jsem se studovat na technice, ale moc mi to nešlo. Pak jsem musel narukovat do slovenské armády k leteckému pluku do Piešťan. Prošel jsem základním výcvikem. Nakonec jsem na letiště střežil letadla. Lidé nás moc rádi neměli. Děvčata si nás nevšímala."

V listopadu 1944, po přechodu fronty a obsazení Sovětskou armádou J. Činčár hned vstoupil do čs. armády. Hodně vojáků, letců ze slovenské armády, tvořilo leteckou divizi čs. armády spolu s vojáky ze západu. Jeli do Přemyšlu. J. Činčár se měl stát navigátorem, ale raději se stal palubním střelcem, aby byl dříve nasazen do boje. Výcvik byl tvrdý a trval přes zimu 1944-45. Po výcviku byli převezeni do Krosna a potom do Katowic. O vojáky bylo velmi dobře postaráno.

Jozef Činčár

"Jídlo jsme dostávali podle L-normy. Bylo toho tolik, že jsme necítili, že je válka. Fasovali jsme cigarety Pall Mall a při bojovém nasazení jsme dostávali každý jeden litr vodky. Já jsem nepil ani nekouřil, tak jsem to dal kamarádům. Jeden kamarád se tak napil, že to vypadalo na otravu alkoholem.

Jozef Činčár

Zadní střelec měl obtížnou funkci. Seděl na popruhu vzadu v letadle a strážil zadní plochu letadla. Trénovali jsme na letišti a pak jsme prošli zkouškou ostré střelby. Měl jsem kamaráda Richarda Husmana, ten působil předtím na západě. To byl také můj učitel. Hodně mi vyprávěl o náročnosti bojové činnosti, ale i o děvčatech. V Anglii se měli lépe než my. Abychom měli peníze, prodali jsme zimní výstroj. Nikdo nevěděl, co s ním bude druhý den, a tak se nehledělo na to, že je to majetek armády. Když se to neprodalo, tak to lidé kradli, např. kožené kabáty letců. Vzpomínám si na optimistickou náladu v Katowicích. Byla válka, ale lidé se chovali jako v míru. Všechny podniky byly otevřené. Strach jsem snad ani neměl. Říkal jsem si, když letí jiní, já nejsem o nic horší. Pamatuji si jen, že jsme odstartovali a přistáli. To je všechno."

Josef Činčár se zapojil do osvobozování jako střelec, a zúčastnil se šesti letů. Po válce byl J. Činčár povýšen na poručíka. Zůstal v armádě.

"Dostal jsem se na letiště do Kbelů. Velmi složitě za mnou přijela sestra. Když jsem ji uviděl říkal jsem: Co tu robíš, kozo."

Jozef Činčár

Studoval na dvou vojenských akademiích v SSSR. 1970-73 byl velitelem letectva a protivzdušné obrany státu a byl náměstkem ministra obrany. Potom byl vojenským přidělencem v SSSR. Dnes je J. Činčár aktivní v historické skupině Československé obci legionářské. Jen lituje, že je dnes boj na východě tak podceňován.

A tak jako pro Josefa Činčára začalo nové období života, tak i pro Československo začalo dvouleté období svobody a demokracie, které skončilo únorovým komunistickým převratem. Dodnes si lidé v České republice připomínají květen 1945, období osvobození a konce války především státním svátkem, během kterého je pracovní volno. Na okna se vyvěšují státní vlajky, na různých náměstích lidé manifestují, dosud žijící legionáři se scházejí, aby vzpomínali na to, jak bojovali za svoji vlast. Jim patří čest.