Národní galerie oslavila kulaté výročí svého vzniku vernisážemi šesti výstav. Největším magnetem byl čínský konceptualista Aj Wej-wej. Vedle něj vystavují ve Veletržním paláci např. senegalský malíř a performer El Hadji Sy, Jiří David a řada dalších.
Aj Wej-wej - 'Zvěrokruh', foto: Miroslav Krupička
V únoru 2015 se v Národní galerii konal první tzv. grand opening. Národní galerie tím přešla na systém sezónních skupinových vernisáží, pořádaných třikrát ročně. Rok po té byl grand opening ve Veletržním paláci ještě velkolepější. V pátek 5. února se ve Veletržním paláci tísnilo na tři tisíce návštěvníků. Přišli se podívat mimo jiné na Aj Wej-weje, jednoho z nejznámějších umělců současnosti. Společně s ním bylo zahájeno dalších pět výstav.
Aj Wej-wej v Praze představil své dílo Zvěrokruh. Jde o 12 bronzových hlav zvířat čínského zvěrokruhu. Jsou replikou historického zvěrokruhu, zničeného v 19. století. Zpracování čínských historických námětů je pro Aj Wej-weje typické: v novém prostředí a době jim vtiskuje nový význam. Zvěrokruh vznikl v roce 2010 v USA a byl hravou reakcí na strnulost klasických soch ve veřejném prostoru. Aj Wej-wej tím vysunul své umění mezi lidi. Dílo bylo vystaveno na řadě míst ve Spojených státech, v Latinské Americe a v Evropě. Bronzové zvířecí hlavy v nadživotní velikosti jsou umístěny na stojanech před Veletržním palácem. Umělec je v den vernisáže zakryl zlatou termofólií, kterou používají podchlazení uprchlíci v Egejském moři. Jeho cílem bylo poukázat na postoje vůči uprchlíkům v Evropě, které se mění v odmítání. „Chtěl jsem tím upozornit na celou problematiku zachraňování uprchlíků,“ dodal autor.
Foto: ČTK
Aj Wej-wej tímto happeningem demonstroval i svou druhou stránku, totiž aktivistickou. Od 70. let podnikal akce, spjaté s bojem za svobodu a lidská práva. Kvůli pronásledování emigroval v roce 1981 z Číny do USA. V roce 1993 se vrátil a ve své aktivistické práci pokračuje. Navzdory šikaně a zatčením – naposled v roce 2011 – stále žije v Číně. „Jednání s Aj Wej-wejem jsme vedli přes rok,“ upřesnil ředitel Národní galerie Jiří Fajt, „začátkem příštího roku plánujeme ve Veletržním paláci vystavit jeho dílo, vytvořené speciálně pro Prahu.“
Druhým mezinárodně uznávaným umělcem, který přijel do Prahy, je senegalský malíř a performer El Hadji Sy. Jeho expozice, nazvaná Malba-performance-politika, je první výstavou současného afrického umělce v Národní galerii. Zaujímá celé 5. patro Veletržního paláce a je průřezem jeho tvorby za posledních 40 let. El Hadji Sy se rozešel s klasickou akademickou malbou, experimentuje a v jeho díle lze rozpoznat základní africké archetypy i angažovanou tvorbu.
Aj Wej-wej, Jiří Fajt, foto: Miroslav Krupička
Výstava začíná tzv. stopami – obrazy ze 70. let, které byly vytvářeny nohama. Většina obrazů El Hadji Syho je malovaná na velkých formátech, umístěných na stěnách nebo na zemi jako koberce. Převažují abstraktní barevné kompozice, ale objevuje se i umění figurální. Velkou část děl tvoří obrazy, malované akrylem na hrubých jutových tkaninách. „Juta patří k naší základní výbavě. Můžete se do ní obléct nebo na ní spát,“ vysvětlil umělec. Jeho všestrannost dokumentují malované paravany, malba na sklo nebo plakáty – poutače na jeho výstavy nebo divadelní produkce. Součástí přehlídky jsou i díla jiných senegalských umělců nebo domorodé artefakty, dokládající sběratelskou činnost El Hadji Syho.
Senegalský umělec přispěl k tomu, že evropská muzea se v 80. letech začala zajímat o africké umění. Největší sbírku vlastní frankfurtské Weltkulturen Museum, které jeho díla do Prahy zapůjčilo. El Hadji Sy doplňuje své umění divadlem, tancem a performancemi. Řada jeho děl je sociálně angažovaných. Všechny tyto aspekty se spojují u monumentální koláže, nazvané Podmořská archeologie. Jde o víc než 10 metrů dlouhý modrý pruh plátna, na němž jsou připevněny provazy a smyčky. „Je to o odkrývání vrstev naší koloniální minulosti“ vysvětluje El Hadji Sy. „Z Afriky bylo odvlečeno 300 milionů otroků. Většina z nich našla smrt na vodě a byla pohřbena na dně oceánů. Ameriky dosáhla jen desetina z nich.“ Součástí tohoto obrazu se smutným poselstvím je taneční performance.
El Hadji Sy - 'Podmořská archeologie', foto: Miroslav Krupička
Vedle děl Aj Wej-weje a El Hadji Syho je v přízemí Veletržního paláce vystavená Apoteóza Jiřího Davida. Monumentální plátno bylo součástí české expozice na loňském Benátském bienále, kde se mu dostalo ocenění od poroty i diváků. Na první pohled je Davidův obraz černobílou kopií stejnojmenného plátna Alfonse Muchy, které je součástí Slovanské epopeje. Při bližším pohledu divák zjistí, že ne všechny postavy odpovídají originálu. Najdeme tam hlavu ďábla, teroristy, tetování na paži Slovana i hajlující postavy. „Toto bohatě strukturované dílo je dekonstrukcí původního Muchova obrazu,“říká kurátorka Katarína Rusnáková. „Jiří David ho kriticky reinterpretuje s ohledem na aktuální politické, kulturní i filozofické otázky. Ty nové postavy jsou vlastně Apokryfy.“
Plátno je instalováno tak, že není vidět. Zhruba v metrovém odstupu před ním se nachází obrovská tabule, pokrytá zrcadly, která malbu odrážejí. Divák může dílo shlédnout pouze při průchodu mezi plátnem a zrcadlem. Dívá se do zrcadla, kde vidí sebe na pozadí obrazu. „Cílem bylo diváka maximálně vtáhnout do děje, tak, aby se na okamžik stal součástí díla a vnímal to v co nejširším kontextu,“říká Jiří David. Údiv návštěvníků, dešifrujících obraz a zároveň patřících na sebe, svědčí o tom, že záměr se podařil.
Jiří David - 'Apoteóza', foto: Miroslav Krupička
Kromě toho nabízí Veletržní palác tři rozsahem menší výstavy. Autorkou instalace Falešné jezero je Helena Hladilová. Dílo tvoří kovové větve a betonové fontánky, umístěné na zemi. „Fascinuje mě dřevo, prvotní zdroj energie,“říká autorka. „Energetickou transformací jsem z měděných drátů vyrobila větve. Dřevo, které plave po povrchu, klesá pod hladinu a s přítomnou vodou navozuje jezerní krajinu.“ Na zadním schodišti Veletržního paláce se nachází výstava Poetry Passage No. 2, tedy poetická pasáž č. 2. Tvoří ji fotografická koláž Jiřího Thýna, vizuální poezie ve formě obrovských 3D písmen Rakušana Heinricha Dunsta a video-úvahy o čtení paraguajského umělce Alejandra Ceserca. Poslední výstavou jsou instalace Tomáše Svobody a Islanďana Ragnara Kjartanssona ve video-sekci Moving Image Department. Jejich společným tématem je čas a jeho vnímání.
Helena Hladilová - 'Falešné jezero', foto: Miroslav Krupička
Veletržní palác, nabitý novými výstavami, doplňuje nová expozice v Paláci Kinských na Staroměstském náměstí. Je přímo spjata s kulatým výročím založení Národní galerie a nese název Velkorysost. Umění obdarovat. Díky velkorysosti, mecenášství a donátorství vlastenecky naladěné šlechty a měšťanů totiž před 220 lety vznikla Obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel umění, z níž ve 20. století vzešla Národní galerie. Ve 2. patře paláce je nainstalována ochutnávka z toho nejlepšího, co obrazárna a později Národní galerie získaly z darů v posledních dvou stoletích. „Šlo o velký promyšlený projekt, na kterém – poprvé v historii – spolupracovaly všechny sbírky Národní galerie,“říká hlavní kurátor výstavy Adam Budak. „Výstava je zároveň signálem pro veřejnost. Jsme otevřeni každému daru, každé podpoře. V Národní galerii jsou umělecká díla v nejlepší péči.“
'Velkorysost. Umění obdarovat', foto: Miroslav Krupička
Expozice je rozdělena do šesti sekcí, ilustrujících téma obdarování a nejvýznamnější donátory. Mezi největší dárce v 19. století patří stavitel Vojtěch Lanna, ve století následujícím galerii obdarovali třeba známý pražský lékař Josef Thomayer, sběratel Vincenc Kramář nebo výtvarník Jiří Kolář. Nejvíc pozornosti budí kubistická díla Picassa a Braquea z poválečného daru Vincence Kramáře. Umístění výstavy do Paláce Kinských bylo promyšleným tahem. „Palác je vnímán jako velmi historické místo,“ glosuje ředitelka moderní sbírky NG Milena Kalinovská, „ale myslím, že je potřeba jej oživit. Vystavit zde Picassa mu prospěje.“
Téma výstavy Velkorysost. Umění obdarovat podporují současné umělecké intervence do stálých sbírek Národní galerie. Ve všech šesti palácích jsou vystavena díla 21 převážně současných umělců, která reagují na prostředí, do nichž jsou zasazena, a vytvářejí jejich určitý protipól. Tak například ve Sbírce umění Asie v Paláci Kinských jsou instalovány obrazy Jaromíra Novotného nebo Japonce Hiroshi Sugimota, reagující na tušovou malbu.
Foto: Miroslav Krupička
Ve Veletržním paláci v Malé dvoraně se nacházejí velké barevné objekty rakouského sochaře Franze Westa. Působivou intervencí je pruhovaná zlato-stříbrno-černo-bílá podlaha vstupní haly Veletržního paláce, vytvořená podle návrhu britského výtvarníka Jima Lambieho. Jako dokonalý happening působila také performance Jiřího Kovandy Polibek přes sklo, který v den vernisáže absolvovaly desítky návštěvníků. V Salmovském paláci, který je domovem sbírky českého umění 19. století, budou intervenovat fotografie Andy Warhola – nedávný přírůstek do sbírky NG, darovaný Warholovou nadací v New Yorku. Většina výstav končí v květnu/červnu, Zvěrokruh bude před Veletržním palácem k vidění do konce srpna 2016.
