Ameriku už neopustím, říká český lékař v USA
Po srpnové okupaci Československa v roce 1968 odešlo do exilu odhadem čtvrt milionu Čechů. Mnozí z nich našli v zahraničí velmi dobré uplatnění a po listopadu 89 se do Česka vracejí jako uznávaní odborníci. Jedním z nich je i lékař Karel Raška ze Spojených států. Na konferenci exilové Společnosti pro vědy a umění, která proběhla letos v létě v Olomouci, ho zastihla Milena Štráfeldová:
Vy jste se zabýval virologií, výzkumem rakoviny. K čemu jste dospěl?
"Podařilo se mi identifikovat určité geny adenoviru, které jsou odpovědné za imunitní odpověď organismu, objevili jsme nový onkogen, který způsobuje prsní nádory u krys. To jsou věci, které jsou neobyčejně zajímavé teoreticky. Praktický význam je v tom, že některé z těchto prací, které jsme dělali před řadou let s adenovirem, jsou dnes používány, protože adenovirus je užitečným vektorem pro tzv. genovou terapii. Já jsem se ale zabýval i řadou jiných věcí, jednou z nich bylo AIDS v časných letech této nemoci, to znamená v 80. a začátkem 90. let minulého století."
S jakým ohlasem jste se setkal?
"Dost často to byly nepříjemnosti, protože jsem byl toho názoru, že je třeba aktivně bojovat s procesem šíření nákazy, což ze začátku nebylo vítáno, protože ve svých začátcích nemoc bohužel postihla určité skupiny, které byly v minulosti považovány za persekvované, čili se ze začátku kolem toho chodilo jaksi po špičkách. Jinak samozřejmě pokrok v identifikaci toho agens, vývoji diagnostiky a hlavně vývoji léčení byl neobyčejně rychlý a jsem hrdý, že můj kolega prof. Holý vyvinul několik v současné době nejpoužívanějších preparátů na léčbu této nemoci."
S jakým týmem lidí jste měl příležitost v Americe pracovat? Byli tam i Češi?
Vy jistě víte o dalších úspěšných lékařích českého nebo slovenského původu v Americe. Jste s nimi v kontaktu?
"Samozřejmě! Je celá řada neobyčejně úspěšných českých lékařů jak ve Spojených státech, tak v Kanadě. Vídáme se na kongresech, sice ne moc často, poněvadž jsme všichni hodně zaměstnaní, máme moc práce, ale myslím si, že se česká medicína v Americe nemá za co stydět. Když se podíváme na to, jak si vedou absolventi medicíny ze všech postkomunistických zemí v Americe, tak myslím, že Češi a Slováci patří k těm lepším."
Setkal jste se i se současnými studenty medicíny z Česka?
"V Americe jsem se s nimi nesetkal, ale já občas učím na 3. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde jsem ve vědecké radě, takže znám spoustu českých mediků a myslím si, že si v zásadě vedou dobře."
Je jejich úroveň srovnatelná s americkými studenty?
Není. Americká medicína a kvalita americké lékařské výuky je nesrovnatelně lepší než kterákoli jiná kdekoli na světě. Je třeba vidět, že rozpočet amerických lékařských fakult je takový, že americká akademická centra zaměstnávají jednoho z padesáti čtyř pracujících lidí ve Spojených státech. To je nepředstavitelná akademická síla. Ovšem: v Praze jsem si zlámal ruku, a tak jsem si zaběhl na svoji alma mater, kde mi tu ruku opravili. Udělali to bezvadně. Zarazilo mne ale, že lékaři tam na stařičkých zetách psali lékařské zprávy a popisy vlastní rukou. To je podle mne neslýchané plýtvání kvalifikovanou prací, ale je to tak."
Myslíte si, že úroveň amerických studentů a americké medicíny je daná pouze finančně, anebo je tam ještě jiná silná motivace, kterou tady necítíte?
"Já bych se nechtěl vyjadřovat o motivaci. Samozřejmě studovat na americké lékařské fakultě je neobyčejně drahá záležitost a studenti očekávají, že za své peníze něco dostanou. Tady je to zadarmo. Já si ale nemyslím, že to je ten hlavní důvod. Ten je třeba vidět v poměrech počtu studentů k učitelům, kolik studentů je na jednoho učitele. A to je absolutně nesrovnatelné. To je logaritmicky odlišné, protože v Americe se dnes přechází skoro výlučně k výuce v malých skupinách. Výuka je organizovaná kolem analýzy případu, je to case-based learning. To zde není možné, poněvadž tady jsou obrovské počty studentů. Na největší americké univerzitě je dvě stě padesát studentů v ročníku. Na 1. Lékařské fakultě v Praze to jsou stovky a jsou tam další dvě fakulty, čili v Praze je tisíc studentů v ročníku. Na naší fakultě v USA máme sto šedesát studentů a nejmenší oddělení má třicet faculty members."
Můžete něco ze svých amerických zkušeností uplatnit tady? Slyší na to zdejší prostředí?
"Já myslím, že zdejší lékaři na to slyší, desítky vedoucích pracovníků z různých lékařských fakult navštívily naši lékařskou fakultu i moje oddělení. Já myslím, že z nich to hodně lidí ví, oni ale nemají tu moc to změnit."
A trochu osobní otázku na závěr. Zůstanete ve Spojených státech? Neuvažujete někdy v příštích letech o návratu do Česka?
"Podívejte se, já mám Ameriku rád, mám ale zrovna tak rád Českou republiku. Já jsem dnes dvojím občanem. Byl jsem v Americe prvním člověkem, který dostal zpátky české občanství, v roce 1999. Jsem tu velice rád, vždycky jsem si psal háček na jméně, ale mám vnuky, kteří žijí v Americe. Já trávím hodně času v Česku, stejně jako moje žena, můj mladší syn zde pracuje, ačkoliv je to rodilý Američan. My se považujeme za občany obou zemí a jsme na to hrdí. Myslím si ovšem, že Ameriku nikdy neopustím."
