Ameriku už neopustím, říká český lékař v USA

Karel Raška, foto: Autor

Po srpnové okupaci Československa v roce 1968 odešlo do exilu odhadem čtvrt milionu Čechů. Mnozí z nich našli v zahraničí velmi dobré uplatnění a po listopadu 89 se do Česka vracejí jako uznávaní odborníci. Jedním z nich je i lékař Karel Raška ze Spojených států. Na konferenci exilové Společnosti pro vědy a umění, která proběhla letos v létě v Olomouci, ho zastihla Milena Štráfeldová:

Karel Raška, foto: Autor
"Do Spojených států jsem se dostal poté, co jsem dokončil aspiranturu. Strávil jsem tam dva roky, od r. 1965 do r. 1967. Po okupaci jsem do Spojených států odešel natrvalo. Žiju ve státě New Jersey, ve městě, které se jmenuje New Brunswick, kde také pracuji na lékařské fakultě."

Vy jste se zabýval virologií, výzkumem rakoviny. K čemu jste dospěl?

"Podařilo se mi identifikovat určité geny adenoviru, které jsou odpovědné za imunitní odpověď organismu, objevili jsme nový onkogen, který způsobuje prsní nádory u krys. To jsou věci, které jsou neobyčejně zajímavé teoreticky. Praktický význam je v tom, že některé z těchto prací, které jsme dělali před řadou let s adenovirem, jsou dnes používány, protože adenovirus je užitečným vektorem pro tzv. genovou terapii. Já jsem se ale zabýval i řadou jiných věcí, jednou z nich bylo AIDS v časných letech této nemoci, to znamená v 80. a začátkem 90. let minulého století."

S jakým ohlasem jste se setkal?

"Dost často to byly nepříjemnosti, protože jsem byl toho názoru, že je třeba aktivně bojovat s procesem šíření nákazy, což ze začátku nebylo vítáno, protože ve svých začátcích nemoc bohužel postihla určité skupiny, které byly v minulosti považovány za persekvované, čili se ze začátku kolem toho chodilo jaksi po špičkách. Jinak samozřejmě pokrok v identifikaci toho agens, vývoji diagnostiky a hlavně vývoji léčení byl neobyčejně rychlý a jsem hrdý, že můj kolega prof. Holý vyvinul několik v současné době nejpoužívanějších preparátů na léčbu této nemoci."

S jakým týmem lidí jste měl příležitost v Americe pracovat? Byli tam i Češi?

Společnost pro vědy a umění
"Já jsem osobně s žádnými Čechy v Americe nespolupracoval, i když jsem řadě Čechů umožnil odchod, poněvadž jsem jim tam sehnal místa. Oni ale všichni pracovali v trochu jiných oborech. Není to ale úplně správná odpověď, protože jsem na řadě problémů spolupracoval se svojí ženou prof. Janou Raškovou. My jsme spolu publikovali několik desítek prací hlavně o defektu imunity u lidí s chronickým selháním ledvin, to jest u lidí, kteří jsou udržování dialýzou. Před dvaceti lety naše práce byly považovány za zlatý standard výzkumu v této oblasti."

Vy jistě víte o dalších úspěšných lékařích českého nebo slovenského původu v Americe. Jste s nimi v kontaktu?

"Samozřejmě! Je celá řada neobyčejně úspěšných českých lékařů jak ve Spojených státech, tak v Kanadě. Vídáme se na kongresech, sice ne moc často, poněvadž jsme všichni hodně zaměstnaní, máme moc práce, ale myslím si, že se česká medicína v Americe nemá za co stydět. Když se podíváme na to, jak si vedou absolventi medicíny ze všech postkomunistických zemí v Americe, tak myslím, že Češi a Slováci patří k těm lepším."

Setkal jste se i se současnými studenty medicíny z Česka?

"V Americe jsem se s nimi nesetkal, ale já občas učím na 3. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde jsem ve vědecké radě, takže znám spoustu českých mediků a myslím si, že si v zásadě vedou dobře."

Je jejich úroveň srovnatelná s americkými studenty?

Není. Americká medicína a kvalita americké lékařské výuky je nesrovnatelně lepší než kterákoli jiná kdekoli na světě. Je třeba vidět, že rozpočet amerických lékařských fakult je takový, že americká akademická centra zaměstnávají jednoho z padesáti čtyř pracujících lidí ve Spojených státech. To je nepředstavitelná akademická síla. Ovšem: v Praze jsem si zlámal ruku, a tak jsem si zaběhl na svoji alma mater, kde mi tu ruku opravili. Udělali to bezvadně. Zarazilo mne ale, že lékaři tam na stařičkých zetách psali lékařské zprávy a popisy vlastní rukou. To je podle mne neslýchané plýtvání kvalifikovanou prací, ale je to tak."

Myslíte si, že úroveň amerických studentů a americké medicíny je daná pouze finančně, anebo je tam ještě jiná silná motivace, kterou tady necítíte?

"Já bych se nechtěl vyjadřovat o motivaci. Samozřejmě studovat na americké lékařské fakultě je neobyčejně drahá záležitost a studenti očekávají, že za své peníze něco dostanou. Tady je to zadarmo. Já si ale nemyslím, že to je ten hlavní důvod. Ten je třeba vidět v poměrech počtu studentů k učitelům, kolik studentů je na jednoho učitele. A to je absolutně nesrovnatelné. To je logaritmicky odlišné, protože v Americe se dnes přechází skoro výlučně k výuce v malých skupinách. Výuka je organizovaná kolem analýzy případu, je to case-based learning. To zde není možné, poněvadž tady jsou obrovské počty studentů. Na největší americké univerzitě je dvě stě padesát studentů v ročníku. Na 1. Lékařské fakultě v Praze to jsou stovky a jsou tam další dvě fakulty, čili v Praze je tisíc studentů v ročníku. Na naší fakultě v USA máme sto šedesát studentů a nejmenší oddělení má třicet faculty members."

Můžete něco ze svých amerických zkušeností uplatnit tady? Slyší na to zdejší prostředí?

"Já myslím, že zdejší lékaři na to slyší, desítky vedoucích pracovníků z různých lékařských fakult navštívily naši lékařskou fakultu i moje oddělení. Já myslím, že z nich to hodně lidí ví, oni ale nemají tu moc to změnit."

A trochu osobní otázku na závěr. Zůstanete ve Spojených státech? Neuvažujete někdy v příštích letech o návratu do Česka?

"Podívejte se, já mám Ameriku rád, mám ale zrovna tak rád Českou republiku. Já jsem dnes dvojím občanem. Byl jsem v Americe prvním člověkem, který dostal zpátky české občanství, v roce 1999. Jsem tu velice rád, vždycky jsem si psal háček na jméně, ale mám vnuky, kteří žijí v Americe. Já trávím hodně času v Česku, stejně jako moje žena, můj mladší syn zde pracuje, ačkoliv je to rodilý Američan. My se považujeme za občany obou zemí a jsme na to hrdí. Myslím si ovšem, že Ameriku nikdy neopustím."