Anglický král i knižně s unikátní nahrávkou
Mezi napjatě očekávané předvánoční události patří premiéra nového filmu Jiřího Menzla Obsluhoval jsem anglického krále, podle románu Bohumila Hrabala. V návaznosti na film vyšel nyní román ve výpravném provedení i jako kniha, ve výtvarném pojednání Michala Machata a s unikátní zvukovou přílohou. Jak se dozvíme, společně knihu vydala nakladatelství Prostor a Mladá Fronta.
Spojitost obou projektů, knižního a filmového, je nasnadě. Dramaturgem Menzlova filmu je Kristián Suda, redaktor nakladatelství Prostor. Pro nakladatelství připravuje mj. novou volnou řadu české literární klasiky.
"Jistě všichni znáte vydání Babičky Boženy Němcové v Prostoru, a my když jsme tehdy k tomu vydání přistupovali, tak jsme si říkali, že bychom takto vydala některá díla české literatury, respektive díla, která patří do kánonu české literatury. Hrabal byl až na konci tohoto projektu. Ale protože já jsem se teď tím textem Krále v souvislosti s dramaturgií filmu zabýval, tak jsme se rozhodli, že k tomu přistoupíme obráceně a že budeme prostě ten projekt uskutečňovat tak, jak budeme vůči těm textům naladěni."
Vydání Anglického krále se opírá o několik starších verzí, výběr podle Sudy nebyl jednoduchý.
"Když srovnáte všechna ta vydání, tak je tam řada odlišností, řada omylů a chyb, které se tradují a bylo po mém soudu k tomu vydání nutno přistoupit poněkud radikálněji, protože se tam tradují některé omyly, významové posuny a tak dále. Třebaže toto vydání je čtenářské, tak si uvědumuji, že to kritické vydání Hrabala teprve asi někde bude nutné uskutečnit s poznámkami. My jsme vycházeli z rukopisu, který je v Památníku národního písemnictví, který je asi jeden z prvních přepisů, který je přepsán velmi pečlivě. Potom z rukopisu, který je v archivu Národní knihovny a potom samozřejmě taky z toho vydání v Jazzové sekci. A mezi těmi všemi rukopisy je tam jedna zřejmá tendence, že tím přepisováním se přinášely do rukopisu některé omyly, chyby, záměny, a ty se potom dále bohužel fixovaly."
Karel Srp z Jazzové sekce byl u prvního - ještě ilegálního - vydání románu v roce 1982:
"On ho dokončil v roce 1971 a leželo to v šuplíku. Oni tím pádem komunisti drželi Hrabala na uzdě, konkrétně tajemník Müller z ústředního výboru KSČ. Oni mu některé věci pouštěli, některé knihy mu vycházely, neměl s tím moc velký problém. Ale on stál o toho Anglického krále jako o svoje nejlepší dílo. A právě tady oni ho dusili a chtěli, aby trochu kolaboroval s tím režimem. Jazzová sekce už byla v roce 1980 dávno v ilegalitě. My jsme tehdy dostali rukopisy tří zajímavých knih. Jedno byl Seifert, druhé Rippelini a třetí Bohoušek Hrabal Obsluhoval jsem anglického krále. Já jsem to do rána přečetl a řekl jsem, že tohle vydáme. Čekali jsme, až zemře Brežněv, protože když zemřel, začaly se tu měnit politické podmínky i klima. To ilegální vydání mělo náklad 5000 kusů. Delali jsme to přímo s Bohouškem Hrabalů, on měl mnoho výslechů, my jsme měli mnoho odvozů, bylo to šílené martýrium, ale právě v tom se ukázal charakter toho Hrabala, který dodnes nikdo nevystihnul. Všichni známe Hrabala jenom z obrázků od Tygra, ale tady se dostal do mezní situace. Hrabal byl ještě jiný člověk."
říká Karel Srp. Knihu výtvarně zpracoval technikou počítačové malby Michal Machat. Podobně jako dříve Babičku ilustroval Michal Velíšek. A stejně jako Babička kniha obsahuje i kompaktní disk s nahrávkou textu. Tentokrát vydavatel získal unikátní nahrávku, kterou v roce 1973 ve zcela amatérských podmínkách z ještě čerstvého rukopisu pořídil herec Miroslav Masopust. Dnes Masopust na nahrávání vzpomíná takto:
"Já jsem se k tomu dostal zajímavým způsobem, protože moje žena akademická malířka Daniela Havlíčková byla v podstatě žačkou Jiřího Anderleho. A on nám půjčil, protože byl přítel Bohumila Hrabala, na přečtení tenhle text. A mně se to strašně líbilo. Já jsem byl tehdá v angažmá v Divadle Za branou a vždycky po představení jsem přišel domů... my jsem si přivezli tenkrát takový magnetofon, pro mě před těmi 30 lety zázrak techniky, takže jsem si to zkoušel. A hodně jsem pracoval pro rozhlas, takže jsem si to v ateliéru u Dany, i když ona tam pracovala, zkoušel. Našel jsem si k tomu muziku řádově z těch 30. let, míchal jsem to a tak to vzniklo. Dělal jsem to pro svou radost a taky pro Danielu. Ona tam pracovala, dokonce v jedné části je slyšet, jak se tam směje... A potom měl Jirka Anderle nějaké narozeniny nebo něco takového a tak mě napadlo, že když už mi to půjčil, tak mu tu nahrávku dám jako dárek. takže jsem mu to odevzdal a ono se to mezi výtvarníky rozjelo takovým způsobem, že všem se to děsivě líbilo a přehrávali si to."
