Ani ryba, ani rak
Už druhé volební období má Česko vládu, která nedisponuje většinou v parlamentu. Nad vyhlídkami kabinetu po letošních volbách visí v tomto ohledu rovněž otazníky. Někteří politologové vidí hlavní příčinu v nevyhovujícím volebním zákoně. Jak uvádí Zdeněk Vališ, jeho změna je zřejmě nevyhnutelná.
Volby v roce 1996 vyhrála ODS. Fungování vládní koalice ale musela zajišťovat tolerance ze strany opoziční sociální demokracie. O dva roky později se situace obrátila. Zvítězila sociální demokracie, ale její jednobarevnou vládu tolerovala tentokrát ODS v rámci tzv. opoziční smlouvy. Mnozí odborníci vidí příčinu takového stavu ve volebním systému, který je prý nastaven tak, že směřuje ke stále větší poměrnosti a znemožňuje tím vytváření stabilních vlád pravého a levého středu. Proto také v tomto volebním období dospěli tvůrci opoziční smlouvy k závěru, že je nutné systém změnit, aby už v budoucnu nemusela žádná další taková smlouva vzniknout. Jinými slovy, aby příští vlády mohly efektivně fungovat, aniž by byly neustále v pozici rukojmího.
Jak do dopadlo, je známo. Dvouletou práci na novém volebním zákonu zatrhl Ústavní soud, když jeho základní ustanovení shledal v rozporu se zásadou poměrného zastoupení. Nelze jistě popřít, že navržený zákon by zvýhodňoval nejsilnější strany v takové míře, že by to mohlo připomínat spíše účinky britského většinového systému. Ale o to vlastně šlo. Podle docenta Miroslava Nováka z fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, známého kritika současného volebního systému, vypovídala mohutná mediální kampaň proti zákonu cosi o českém prostředí, kde v uvažování o politice dominují určití publicisté a intelektuálové, kteří popisují politické dění výlučně z hlediska morálních principů, a naprosto nevidí do logiky fungování politického systému.
Odpůrci nedonošeného dítěte opoziční smlouvy si ale příliš nepomohli. Pod hrozbou nepředstavitelné ústavní krize byl nakonec schválen kompromisní volební zákon, a ten určitě nepatří ke skvostům. Není to ryba, ani rak. Volební obvody byly definovány shodně se čtrnácti kraji, tedy o různé rozloze. A tak zatímco ve čtyřech největších krajích se bude volit až 24 poslanců, třeba v tom nejmenším Karlovarském pouze pět. V části volebních obvodů se tedy bude volební systém chovat jako poměrný, jinde se bude blížit většinovému systému. Za jistých okolností by se mandáty mohly rozdělovat pouze mezi dvě strany, které získají nejvíce hlasů.
Co je to ale za volební systém, který má v unitárním státě dva účinky? V důsledku rozhodnutí Ústavního soudu se v zákonu rovněž snížila hranice pro vyplácení státního příspěvku za volby. Dříve musely strany získat alespoň tři procenta, nyní stačí jedno procento a půl. Lákavá vidina zisku několika miliónů proto letos přilákala k volebním urnám téměř třicet stran, dvakrát tolik než před čtyřmi roky. Čím více stran se ale do sněmovny neprobojuje, tím větší bude procento propadlých hlasů, což samozřejmě posílí ty strany, které se do parlamentu probojují. Každopádně šance na vytvoření sourodé vládní koalice je mnohem nižší, než kdyby dnes platil odmítnutý volební zákon. Nelze se tedy divit, že i když volby sice ještě neproběhly, už se mezi politiky vede diskuse o tom, že příští sněmovna by neměla poměrný systém dál vylepšovat, ale rovnou zrušit a nahradit ho stejně jako při volbách do Senátu většinovým systémem.
