Ani železná opona nezabránila Olze Fikotové v cestě za láskou
Na olympiádě v Melbourne v roce 1956 vybojovala pro Československo jedinou zlatou medaili. Na dalších hrách vystupovala už v americkém dresu. Sportu se intenzivně věnuje i po devadesátce.
Olga Fikotová se narodila v roce 1932 v Mostu. Od mládí byla všestrannou sportovkyní. Začínala s házenou, z níž přesedlala na basketbal, kde se dostala až do reprezentace, se kterou získala na Mistrovství Evropy 1954 v Bělehradě stříbrnou medaili. K disku se dostala víceméně náhodou, ale od počátku projevila výjimečný talent. Po dvou letech tréninku v roce 1956 na olympiádě v Melbourne byly vyprodané tribuny svědkem rekordního hodu. 53, 69 metrů znamenalo nejen olympijský rekord, ale take jediné zlato pro Československo.
Přesto se dlouhé roky o tomto senzačním výsledku v Československu nemluvilo. Olga Fikotová se totiž v Melbourne zamilovala do nejlepšího kladiváře Harolda Connollyho. „Že to byla láska na první pohled, věděli všichni už v Austrálii,“ vyprávěla po letech Dana Zátopková. Ačkoli se československé úřady snažili za každou cenu spojení zabránit, nepovedlo se to. Díky velké osobní pomoci manželů Zátopkových se Olga za Harolda nakonec v roce 1957 na Staroměstské radnici provdala. Měla přitom v úmyslu nadále reprezentovat Československo, ovšem tehdejší úřady a tělovýchovné svazy ji v době studené války začaly ignorovat – neumožnily jí účast na kvalifikačních soutěžích. Oficiální prohlášení pak lživě uvádělo, že Conolly-Fikotová reprezentaci za Československo odmítla. Na olympijských hrách v Římě, Tokiu, Mexiku a Mnichově už proto reprezentovala Spojené státy. V Mnichově v roce 1972 byla dokonce zvolena vlajkonoškou americké výpravy.
Po ukončení aktivní sportovní kariéry působila Olga Fikotová Connolly jako trenérka a cvičební terapeutka UC Irvine a ve fitness klubu v Las Vegas. Věnovala se také sociální práci a pomáhala imigrantům a bezdomovcům. V šedesátých letech vydala v USA autobiografii Rings of Destiny, která se pak v roce 2007 v upravené podobě dostala i na český trh pod názvem Kruhy osudu.
S Haroldem měli čtyři děti, ale jejich manželství skončilo rozvodem. V letech 2006 a 2008 přijela na pozvání Českého olympijského výboru do Prahy a po dlouhých letech se setkala s Danou Zátopkovou.
Nabídka, která se neodmítá
S olympijskou vítězkou Olgou Fikotovou jsem se setkal v rezidenci prezidentky SVU-LA Lídy Sandery. Kromě mne tam pozvala I na dva tucty krajanů i Američanů, víc se jich do obývacího pokoje nevešlo. Ani vysoký věk sportovkyně narozené v roce 1932, nezabránil vzpomínkám na romantiku, která překonala bariéry studené války. Po tříhodinové akci byla světově proslulá diskařka čerstvější než já a vůbec se nebránila krátkému rozhovoru, během kterého volně přecházela z angličtiny do češtiny, aniž by změnila působivou gestikulaci.
Byla jste uznávanou sportovkyní v několika odvětvích. Co vás přitáhlo k disku?
Krásný diskař, blonďák ve švédském stylu. Chodila jsem cvičit a relaxovat na strahovský stadion a on tam trénoval. Byla jsem nadšená, že mu disk po jeho hodech mohu zamilovaně přinést zpět. Moc si mě ale nevšímal.
V té době jste už byla uznávanou hráčkou basketbalu i házené...
Ano, ale také jsem studovala medicínu a z časových důvodů jsem se kolektivním sportům nemohla příliš věnovat a přála si věnovat individuálním. V té době jsem se seznámila s Danou Zátopkovou. Vysvětlila jsem jí můj problém. Ona si osahala moje ramena a hned zjistila, že oštěp díky horní rotaci nezvládnu, a tak mi doporučila disk.
K němu je potřeba se umět otáčet.....
To mě naučil Otakar Jandera. Nastartoval mě tím, že znovu a znovu pouštěl „Na krásném modrém Dunaji“ z reproduktorů na stadionu. Musela jsem se naučit před hodem otáčet v rytmu klasického Straussova valčíku.
Vaše peripetie se vztahem se sportovcem ze zakázané strany světa se staly ukázkou politické nesnášenlivosti v polovině minulého století. Jak to bylo s dorozumíváním ve vašem vztahu?
Snažili jsme se konverzovat mou velmi roztříštěnou angličtinou a jeho nedokonalou němčinou. Z toho se kromě zvědavosti a přátelství vyvinul i cit lásky. Přesvědčila jsem se, že lásce a vztahu dvou mladých lidí žádní politici ani jazyky nedokážou zabránit.
Jste v ohromné fyzické kondici, čemu za to vděčíte?
Poslední desetiletí jsem se specializovala na holistická fitness studia a trénink. Jako certifikovaná cvičební terapeutka jsem vyučovala wellness program na kalifornské univerzitě v Irvine až do roku 2017. V Las Vegas jsem trénovala fitness/wellness v EoS Fitness Club i v YMCA.
Co doporučujete k udržení pohyblivosti?
Cvičit každý den. Lehce, jen podle potřeb a v malých porcích. Především je důležitý tělocvik pro klouby. Ty se na začátku každé mé lekce musí nejdříve uvolnit. Začít od těch nejmenších, třeba v prstech a potom jít až ke kolenům. Nejlepší je v bazénu ve vodě dosáhnou téhle flexibility, aniž by došlo k nějakým poruchám. Začínat zdvihat činky a cvičit na trenažérech ve vyšším věku nedoporučuji.
Máte ještě nějaké další hobby kromě sportu?
Nemám na nic kromě tělocviku čas. Snažím se lidem pomáhat aspoň několikrát týdně v hodinových lekcích. Ale zbytek musí každý den dokázat sami. Hlavní složka je stejná. Vše je v hlavě každého z nás. Důležité je vydržet a nevzdávat se.
Co byste mi poradila, abych se dostal do správné kondice?
Vzala bych si vás do parády na tři měsíce. Pohyb by vám pomohl, třeba jen každodenní chůze. Potom by vás každý začal chválit, jak dobře vypadáte. Po dalších třech měsících už byste se měl líbit i sám sobě.
Kolik by mě lekce stály?
Klidně bych je dělala zadarmo, jen by bylo potřeba, aby pro mě někdo přijel do Orange County, protože kvůli věku mám problém s kalifornským řidičákem.
Je součástí cvičení i dieta?
Ano. Především čerstvá zelenina, hlávkový salát, mrkev, špenát, brokolice atd. Všechno to vezmu a hodím do hrnce a musí vám to chutnat. K tomu jen rýže, semínka a některé vybrané luskoviny.
Tohle vám stačilo i v době kdy jste sportovala?
V Praze to bylo jiný. Tam jsme jedli lívance, brambory i maso, na které se muselo vystát fronty už od brzkého rána v obchodech. Sportovci, kteří úspěšně reprezentovali, dostávali navíc i kalorické přídavky v potravinách, které se v normálních obchodech nedaly sehnat.
Dcera Merja mi prozradila, že jste ji i sourozencům vařila klasickou českou kuchyni.
„Ovocné knedlíky, svíčkovou, šunko fleky, řízky, ale především vynikající vánoční cukroví. Vše od lineckých koláčků až po milované vanilkové rohlíčky, o které jsme se s čtyřmi sourozenci jako děti vždy porvaly.“
Dnes už to není pravda, protože jsem vegetariánka.
Chybí vám něco z rodné vlasti, po čem se vám stýská?
Mám tam mnoho rodinných příslušníků včetně přátel, s kterými jsem pořád ve styku. Díky nim mám mnoho obrazových publikací, upomínkových předmětů a vzpomínek na mládí. Mrzí mě jen, že řada sportovců, které jsem znala, už není mezi námi.
