Antonín Dvořák v Americe
Před více než 130 lety pobýval český skladatel v Americe. Právě tady zkomponoval nejslavnější symfonii Z Nového světa.
Pan ředitel Dvořák
Počátkem devadesátých let 19. století se Antonín Dvořák v Londýně osobně sešel s Jeanette Thurberovou, zakladatelkou První národní konzervatoře v New Yorku. Setkání předcházela četná korespondence s jediným cílem. Přesvědčit známého skladatele, aby se ujal prestižního místa v čele newyorské konzervatoře. To už Dvořákův věhlas pronikl i do Spojených států, když v roce 1884 dostal nabídku ke koncertnímu turné. Přáním zakladatelů konzervatoře bylo vymanit mladou americkou hudební tvorbu ze závislosti na evropských vzorech. Američtí adepti kompozice museli jezdili studovat do Evropy. Proč to neobrátit? Proč by taková osobnost jako Dvořák, nemohla založit tradici americké hudby a hudebního školství přímo v New Yorku? Jeho schopnost komponovat všechny tehdejší hudební druhy a žánry a jeho skladatelský profil byly pro tento záměr klíčové.
Říká se, že se Dvořák pozvání dlouho odmítal, a že se rozhodl pro Ameriku až po této schůzce s Jeanette Thurberovou. Zcela jistě k jeho rozhodnutí přispěl i královský plat 15 000 dolarů, což bylo tehdy 35 tisíc zlatých. Dost peněz do konce života. Dvořák se s nadšením pustil do práce a začal s hodnocením hudební soutěže, kterou konzervatoř vypsala. Domů o tom napsal: Jsou zde talenty, ale ukrutně zanedbané, málo umějí, a proto hlavně jsem byl sem povolán, abych jim aspoň, bude-li možno, ukázal cestu.
Skladatel Dvořák v Novém světě
Kromě povinností, které Dvořákovy vyplývaly z titulu ředitele konzervatoře, měl skladatel dostatek času a podnětů ke komponování. A zhruba po roce pobytu v Americe ohromil New York. Místní list Herald 17. prosince roku 1893 psal o hudební události roku: Ze všech stran zněl bouřlivý potlesk. Každý se díval směrem, kam hleděl dirigent orchestru. Bylo patrno, kam se všechny zraky upírají. Po celém sále se začalo ozývat nadšené volání: „Dvorak, Dvorak!“ A mezi tím, co se skladatel uklání, máme příležitost pozorovati tohoto básníka tónů, který dovede uchvátiti srdce tak přečetného obecenstva, píše New York Herald o památné premiéře Dvořákovy Novosvětské. Hudebně vzdělané newyorské publikum cítilo, že právě slyšelo absolutní vrchol hudebního romantismu, to nejlepší ze symfonické tvorby všech dob.
Dvořák udělal Američanům obrovskou radost. Jeho hudební invence je v této symfonii působivá, chytlavá a doslova nakažlivá. Tehdejší odborná veřejnost ve Spojených státech Dvořáka za to velebila. Hudební kritika dokonce došla k názoru, že Dvořák právě položil základy k nové americké hudbě. Largo z Novosvětské symfonie se dokonce stalo hymnou státu Iowa.
Jedním z míst, kde Antonín Dvořák v Americe zanechal hlubokou stopu, je malá vesnička Spillville právě v Iowě. Dvořáka sem přivezl jeho osobní tajemník Josef Kovařík, Čechoameričan, který z této malé krajanské obce pocházel. Skladatel tu zůstal i s celou rodinou asi tři měsíce. Každé ráno chodil do kostela svatého Václava, kde na ranní pobožnosti hrával babičkám na varhany. Ve Spillville byla jenom jedna ulice, a tak Dvořák raději chodil do prérie, která začínala hned za posledním stavením. A právě tam podél Krocaní řeky na něj přicházely hudební nápady, které vložil například do slavného Kvartetu F dur zvaný Americký.
