2) Kdo byl tajemný Kelt, jehož kamenná hlava se našla u Mšeckých Žehrovic?
Kdo byl Kelt, jehož kamenná hlava byla objevena za války u Mšeckých Žehrovic? Byl to druid? Proč měl obočí a knír zakončený spirálami a uši ve tvaru lotosu?
Temeno hlavy měl vyholené jako by měl tonzuru, a na zátylku drobný copánek. Na českém území jde o jediný nepochybný doklad keltské monumentální plastiky.
"Hlava se našla ve čtyřech zlomcích už v roce 1943. Bylo to za války a archeolog Ivan Borkovský, který byl přivolán na místo nálezu, zjistil, že je to významný nález. Hlava byla potom předána do Národního muzea a do konce války se o ní nemluvilo. Existovala obava, že by Němci mohli nález odvézt a sami ho využít. Objev byl tedy publikován až po válce a vzbudil veliký ohlas nejenom v archeologickém světě," představila nález Natalie Venclová z Archeologického ústavu Akademie věd.
Hlava je vyrobená z místní bělohorské opuky.
"Kamenná hlava je zhruba ve skutečné velikosti a znázorňuje tvář muže. Má vlasy, oči, nos, ústa a na krku nákrčník - torques. Podle toho ji bylo možné hned po nálezu datovat, že je keltská. Tvář je plochá, v úzkém pásu nad čelem má upravené vlásky, oči s obočím zakončeným spirálou, což je rys laténské kultury, ústa s knírem zakončeným spirálami, ornamentálně upravené uši, myslíme si, že je to poupě lotosu. To je motiv převzatý z antického světa. Víme, že to je Kelt a že byl vyrobený asi ve 3. až 1. století před Kristem."
Byl to druid či uctívaný předek?
Podle archeologů může hlava představovat druida nebo uctívaného předka.
"Klidně může zobrazovat uctívaného předka, tzv. héroa. To byli význační lidé, kteří se něčím proslavili a jejich rodiny a komunity je po několik generací uctívaly. Mohla to být skupina, která žila v Žehrovicích a měla tohoto předka, který byl snad druidem, a oni ho uctívali spíše v rámci domácího kultu. Nemyslíme si, že to byla svatyně. Ohrazený areál má část, ve které byly domy a druhou prázdnou část, až na jednu dřevěnou stavbu, která zřejmě sloužila na shromažďování."
Hlava Kelta se našla vně ohrazeného areálu. Zřejmě se jednalo o sídlo elity. Byla v jámě s dalšími předměty, podle kterých se dalo určit, že tam byla uložená ve 2. nebo 1. století před Kristem a zřejmě už rozlámaná.
"Buď tam přišli noví lidé, kteří ji shodili z důležitého místa, kde byla jistě vystavená, a rozbili ji. Nebo se rozbila náhodou, což je pravděpodobnější. Ona byla v jámě, zdá se úmyslně a pietně uložena s dalšími předměty, které se v té době používaly."
Mšecké Žehrovice, kde se hlava Kelta našla, mají bohatou historii. Mimo jiné se tu vyráběly krásné černé náramky, které vypadaly jako z ebenového dřeva. Mimochodem, dostaly se i do písničky, kde se zpívá 'švartnový náramky jak smůla černý'. V osadě se také vyrábělo železo.
Česká hlava Kelta je v Evropě unikátní
Podobných nálezů, jako je hlava Kelta, jdou v celé Evropě jen asi dvě desítky.
"Ta naše je unikátní, je nejlépe provedená, dost realistická, má oči, nos, ústa. Jiné hlavy, které jsou známé třeba z Německa a Francie, jsou trochu jiné, ale mají podobné rysy. Mají třeba také pás vlasů nebo stejně vytvořené uši. To mělo nějaký význam, uši jsou skoro stejné. Zajímavé je, že ve Francii se hlavy našly také v čtyřúhelníkovém ohrazeném dvorci a jejich výklad je podobný jako náš."
Natalie Venclová se osobně zná se synem Josefa Šlajchrta, který v pískovně hlavu objevil a přivolal archeology. Jeho syn v jednom z rozhovorů říkal, že si s hlavou doma hrál.
"Kolegové dělali s tímto pánem rozhovor. Já potomka původního objevitele také znám. Tu hlavu našli v pískovně při těžbě písku. Jeden den se našel jeden zlomek, další den se našly tři. Pochopili, že je to něco důležitého a přivolali archeologa z Prahy. Ten nález nějakou chvíli v rodině byl, takže si s hlavou mohli hrát, ale neublížili jí. Pak se dostala do Národního muzea. Bohužel máme jenom 4 zlomky, které šly slepit, jeden zlomek chybí. Je to kus ucha. To se nikdy nenašlo."
Originál předmětu je pro svou unikátnost vystavován jen výjimečně. Byl i ozdobou prestižních celoevropských i světových výstav o Keltech.
Seriál vznikl ve spolupráci s Archeologickým ústavem Akademie věd České republiky.
