Avin Tahová: Útok na Irák byl asi nutný, ale ne v tuto chvíli a tak nedemokraticky
V Praze žije už řadu let Iráčanka Avin Tahová. Její rodina Irák opustila v době konfliktu s Iránem. Protože ale matka Avin Tahové je Češka, nalezla tu rychle druhý domov. Jak šestadvacetiletá Avin vzpomíná na dětství ve své původní vlasti a jak se jí dnes žije v Česku, se jí zeptal Vilém Faltýnek:
"Na začátku 80. let byl Irák opravdu na úrovni, byla to země, která šla technologicky velice rychle dopředu, na školách a univerzitách se učila angličtina, takže po všech stránkách se země vyvíjela. Mělo to ale tu negativní stránku, že totiž Husajn opravdu byl diktátor a děly se tam věci, které se opravdu v demokratické zemi nedějí."
Máte na to jako dítě nějaké konkrétní vzpomínky?
"Ztráceli se tam lidi, ze dne na den prostě nebyli a nikdo se nemohl ani zeptat, kde jsou."
Jak si Vy pamatujete totalitní tvář tehdejší společnosti?
"Musím říct, že si moc nevybavuji takové zážitky a zkušenosti. Jediné, co mi přichází na mysl, jsou chvíle, kdy jsem viděla jeho tvář na obrazovkách. On vždycky seděl s nějakým dítětem na klíně, což je takový typický symbol těchto lidí. Jinak musím říct, že mám opravdu hezké vzpomínky, mám vzpomínky na období, které pro mne bylo prostě krásné, a já jsem v té zemi byla spokojená. Mně přišlo, že obyčejný život lidí tam je mnohem příjemnější než tady. Lidé tam dokážou víc žít, široká rodina drží víc pohromadě, každý den byly nějaké oslavy, setkání, bylo to hezké. V tu dobu to byla i bohatá země. Během embarga se ta země vrátila o dvacet, třicet let zpátky. A je to velká škoda."
"Myslím si, že to řešení nebylo nejšťastnější. Na jednu stranu Saddám musel odejít. Ten člověk je opravdu diktátor a napáchal velké zlo. Pro okolí v dnešní době už ale nepředstavuje hrozbu, je hrozbou především pro své lidi, pro lidi v Iráku."
Myslíte si, že by se v irácké společnosti časem, nějakým přirozeným vývojem, našel dostatek vnitřních protilátek proti jeho diktátorského režimu? Že by se podařilo nastolit nový režim vlastními silami?
"Bohužel asi ne, protože ten režim je opravdu krutý a Saddám má spoustu mechanismů, které je velmi těžké zničit. A právě proto je celá ta situace tak těžká a i pro mne je tak těžké odpovědět. Já jsem v podstatě proti tomu útoku, ale na druhé straně nedokážu najít alternativu. A proto zastávám to stanovisko, že určitým způsobem je útok nutný, ale v jiné situaci mezinárodní koalice. Já jsem dřív byla rozhodně proti útoku, ale vždycky mi kladli otázku, jaká je tedy alternativa? A já sama jsem nevěděla. A proto jsem svůj názor trošku posunula a řekla jsem, že ten útok asi byl nutný, ale ne tak, jak byl proveden. Ne v tuto chvíli a tak nedemokraticky."
