Azylové domy pomáhají lidem v nouzi
Český rozhlas se zapojil do projektu proti chudobě. Tento projekt se snaží prostřednictvím veřejnoprávních médií vyvolat diskusi o problémech s chudobou spojených. Jedním ze zařízení, která pomáhají lidem v nouzi, jsou azylové domy. Jejich klienty jsou lidé, kteří z různých důvodů ztratili domov a neumí vyřešit problémy, které jsou s tím spojené.
"Jedná se především o pomoc v případě problémů s bydlením, kdy žena nemá možnost řešit svoji životní situaci vlastními silami a je nucena využít sociální službu azylový dům."
Kolik maminek můžete ubytovat?
"Naše kapacita je 20 maminek s tím, že počet dětí nemáme omezený. Přizpůsobujeme to aktuálním potřebám, pořád stěhujeme postýlky a postele podle situace, ale kapacita je 20 pokojů."
Ženy se o azylovém domově nejčastěji dozvídají od sociálních pracovníků na úřadech, kteří často sami volají, zda je možné maminky přijmout. Do složitých životních situací se může dostat každý. Ve zdejším azylovém domově s maminkami spolupracuje několik lidí.
"Sociální pracovník řeší vyloženě sociální otázky, a klíčový pracovník pomáhá v ostatních oblastech jako je vyřízení školky, školy pro děti, řádná lékařská péče, najít si zaměstnání, brigádu, urovnat si dluhy, splácení, nastavit splátkové kalendáře. Samozřejmě při úvodním pohovoru klientka neřekne všechno. Spoustu věcí jako problém ani nemusí vnímat. Během prvního měsíce se ale všechny problémy vynoří a nastaví se nějaké řešení. Jsou pravidelné konzultace, a postupně se naplňují stanovené cíle, aby klientka ideálně odešla v takovém stavu, kdy není závislá na další sociální službě a je schopná samostatného života. I když u nás stihne vyřešit polovinu problémů, tak už to bereme jako pozitivní krok. Samozřejmě kde to nejde, tak to nejde, ale daří se to,"
"První, o co se snažíme, je navázat vztah důvěry. To je základ, na kterém se potom dá stavět. Ne vždycky se to povede. Snažíme se, abychom měly na sebe dostatek času, aby ta maminka cítila, že může říct cokoliv. Maminky u nás mohou být až rok. To je poměrně dlouhá doba a je vidět ten posun. Většinou se podaří minimálně něco z balíku těch témat, která maminka přináší zvládnout, ale je to práce krok za krokem,"
dodává Daniela Kulhanová. A připojuje jeden z příběhů, které bral pracovníků azylového domu spánek.
"Jedna maminka má čtyři děti, čeká páté. Na tomto příhěhu je mimořádné to, že na maminku padlo podezření, že jedno z dětí bylo týrané jí a jejím přítelem. Otázka řešení této situace nám nedala spát několik nocí. Ta maminka se nějak prezentuje před námi, jinak se chová, když my to nevidíme, je to hodně tenký led ta práce s ní, zda upozornit či neupozornit nějaké další instituce."
Práce v azylových domech je nesmírně náročná. Co člověk, to jiný složitý příběh, připomíná ředitelka azylového domu Barbora Kadlecová:
"Když jde člověk pracovat do oblasti s touto cílovou skupinou, tak ví do čeho jde. Opravdu je to pestrá práce. Každý příběh je úplně jiný. Neexistuje mustr podle kterého se dá postupovat. Můžeme klientkám zprostředkovat i psychologickou pomoc."
Měli jste tu ženy, které zažily domácí násilí a byly tady s dětmi?
"Měli, protože pod Pražskou Charitou funguje i projekt Magdala, který se zaměřuje na oběti domácího násilí. Úzce s nimi spolupracujeme, takže některé z maminek jsou ubytované i tady. Maminka i děti potřebují bezpečné prostředí. Takže se k nim přistupuje trošku jinak než k ostatním. Mají například obavu, že je tu partner najde, když o nich ví. Ta nastavená pravidla jsou trošku jiná."
