Bankrot už nemá být strašákem definitivního konce

Nynější úprava bankrotů v Česku je katastrofální. Na tom se shodují nejen zahraniční odborníci, podnikatelé, banky, politici, ale i zaměstnanci a odbory. Poprvé ve své historii by ale Česká republika mohla mít moderní konkursní zákon, který snese srovnání s obdobnými zákony nejvyspělejších průmyslových zemí. Minulý týden ho poslanci schválili, a to jak vládní, tak opoziční. Proč vlastně potřebujeme zákon o bankrotu a co je podstatou schválené verze, to zjišťoval Zdeněk Vališ.

Proč vlastně všichni jásají nad tím, že konečně tu je úpadkový zákon? Vždyť už jen slovo bankrot vyvolává nepříjemné pocity. Místopředseda vlády Jiří Havel pro Radio Praha vysvětluje.

"Ono je to velmi jednoduché. Zní to samozřejmě morbidně, skoro jako zákon o pohřebnictví. Obě ty normy jsou ale naprosto potřebné. Proč v případě úpadkového zákona? Jde o to řešit důsledně a transparentně problém, když se podnik nebo fyzická osoba dostane do insolvence, aby se co nejdříve ti zúčastnění mohli opět zapojit do normálního ekonomického života."

Jinými slovy řečeno, moderní konkursní zákon bude výrazným impulsem pro ekonomiku, protože usnadní podnikům přístup k financím, zlevní úvěry, podpoří podnikatelskou činnost i zaměstnanost. Dosud platný zákon zcela jednoznačně řadí Česko mezi země s nejdelším, nejméně výkonným a nejdražším procesem úpadků firem, i když byl za posledních 15 let už celkem třiadvacetkrát novelizován. Konkursy zatím v Česku trvají nejdéle v Evropě a věřitelé získají nazpět průměrně jen 17 procent pohledávek, což je opět nejméně z celé EU. Pojďme opět za vicepremiérem Jiřím Havlem. Jaké jsou hlavní principy nového zákona?

"Na rozdíl od dosavadní situace, kdy hlavní slovo při konkursu měli ti, kterým přímo o nic nešlo, tj. soudce a správce konkursní podstaty, dochází ke změně principu. Nyní budou mít při konkursu hlavní slovo věřitelé. To je nesmírně důležité! Vždyť ten, komu někdo dluží peníze, má mít hlavní slovo při rozhodování, jakým způsobem se vytěží majetek, který po dlužníkovi zbývá."

To je tedy nejdůležitější, řekněme revoluční, zásada. Důležitá je ovšem také další zásada. Dnes totiž končí podniky v konkursu vesměs likvidací, a to často nebývá výhodné ani pro věřitele, ani pro podnik jako takový a jeho zaměstnance, potažmo pro celou ekonomiku.

"U nás se dlouho chápal bankrot jako něco, kdy přijde nějaký právník, zastaví stroje, propustí lidi, prodá majetek atd.. Je to strašně dlouhé, velmi pozdě se dostanete ke svým penězům. Hlavně je to ale cesta, jak znehodnotit prostředky, které v tom podniku mohou být. Mohou tedy nastat situace, kdy nejdůležitější bude podnik zachovat, ozdravit určitým způsobem jeho finance, dovolit prostřednictvím bankrotu oživení podniku."

Opět jinými slovy řečeno, bankrot podniku už nebude nutně znamenat jeho likvidaci. Posílí se prodeje podniku nebo jeho zdravé části a přibude také možnost reorganizace. Věřitelé nakonec mohou získat zpět mnohem více svých peněz, než kdyby šel podnik do likvidace. Mohou dokonce získat postupně všechny své peníze, ne jen nějakých průměrných 18 procent. Je zde ale ještě další podstatná věc. Nový zákon by měl ztížit možnost vzniku korupčního prostředí, hlavně při propojení soudce s konkurzním správcem, jako tomu bylo například ve známé kauze soudce Berky.

"Přesně tento případ mě napadl. Ten zákon je právě reakcí na podobné jevy. Věřitelé by měli mít zásadní vliv na jmenování konkursního správce, budou ho moci odvolat a jmenovat si fakticky svého správce. To omezuje onen mechanismus, kdy často bylo kritizováno, že je neprůhledné, proč zrovna ten či onen správce je jmenován soudcem do podniku."

Pro všechny zúčastněné je rovněž podstatné to, že by se měla zkrátit délka trvání konkursu.

"Doba trvání konkursního řízení je u nás opravdu dlouhá. Máme za to, že právě nový zákon by ji měl podstatně zkrátit. Lhůtu vám samozřejmě neřeknu. Když vám poradím, abyste zvedl telefon a zavolal na příslušný soud, tak oni vám to tam také neřeknou. Určitě vám ale řeknou, že s lepším zákonem budou mít lepší nástroj k tomu, aby se problém řešil."

A zkrácení konkursního řízení bude mít za následek další pozitivní efekt.

"V ekonomice získává jistotu finanční instituce. A má-li finanční instituce více jistot, může půjčovat více peněz, ať už podnikům nebo občanům."

Připomeňme si tedy ještě jednou hlavní principy nového zákona. Má přinést větší jistotu věřitelům, podnik v bankrotu nemusí automaticky skončit likvidací, má se zamezit provázanosti soudců s konkursními správci a podstatně zkrátit doba konkursu. Nový zákon se ale pomoci i fyzickým osobám, tedy těm, které se zadluží a situace se jim zcela vymkne z rukou. Lidé budou moci na sebe vyhlásit osobní bankrot. To už je ale trochu jiné téma. Pojďme zpět k bankrotu podniků. Nový zákon, jak už bylo řečeno, podpořila ve sněmovně nejen vládní koalice, ale i opoziční ODS, líbí se odborům i zaměstnavatelům. Jak potvrdil Radiu Praha generální ředitel Svazu průmyslu a dopravy Zdeněk Liška, zákon jde správným směrem.

"Je to zákon, který potřebujeme, který pojímá úpadek jako otázku ekonomickou, řešenou nejen právními prostředky."

Zdeněk Liška věří, že dojde nejen k podstatnému zkrácení konkursního řízení, ale že bude také nastolen pořádek mezi věřiteli, soudci a konkursními správci.

"Z tohoto pohledu se domníváme, že bude přínosem pro podnikatelskou veřejnost a že dopady tohoto zákona nebudou nadále zatěžovat zdravé podnikatelské subjekty."

Naskýtá se přirozeně otázka, proč bylo nutné čekat na moderní konkursní zákon tak dlouho. Vicepremiér Jiří Havel říká, že první zákon byl vypracován už za někdejší Klausovy vlády. A od té doby se táhl zásadní spor o jeho pojetí. S trochou nadsázky by se dal charakterizovat jako spor mezi tradicionalisty a modernisty.

"Tehdejší zákon byl vypracován na základě prvorepublikového vzoru. A ten prvorepublikový vzor ovšem nepočítal s tím, že se dostanou do konkursní situace především velké podniky. Prvorepublikový zákon byl výborně napsaný, ale pro malé podniky, v podstatě pro živnostníky. Tam vyhovoval. Jak je dobrým českým zvykem, běžel od začátku devadesátých let spor, zda se vzdát této zavedené této ´zavedené´ normy. Samozřejmě, když chcete zavést úplně novou normu, tak je to něco jako revoluce. A revoluci nikdo nemá rád."

Spor mezi právníky-tradicionalisty a ekonomy-modernisty skončil nakonec vzájemným kompromisem. Ten ale naštěstí netrpí známými neduhy všech kompromisů. Výsledkem je zákon, který už Česko v Evropské unii nestaví do pozice věčného otloukánka.