Česko před vlnou bankrotů zachránila plovoucí koruna

Že počet bankrotů v době krize roste, je logické. Přesto je počet zkrachovalých českých firem možná menší, než se dalo čekat, myslí si ekonomka Markéta Šichtařová, která v tom vidí pozitivní efekt pružné české koruny.

Zprávy o počtech již vyhlášených bankrotů nebo nových insolvenčních návrhů nezní moc vesele. Podle databáze společnosti CCB - Czech Credit Bureau bylo během prvních dvou letošních měsíců vyhlášeno 278 bankrotů firem a podnikatelů a 651 osobních bankrotů. Ve srovnání se stejným obdobím loňského roku tak počet firemních bankrotů vzrostl o 28 procent, počet osobních bankrotů se ale zvýšil mnohem výrazněji, až o 229 procent. V první řadě je však nutné zdůraznit, že jde o dvě různé kategorie. V případě osobních bankrotů, zejména při uvedeném počtu, jde o makroekonomicky zanedbatelnou veličinu, ačkoli pro postižené jednotlivce a rodiny je to zpravidla osobní tragédie. V případě firem to ale platit nemusí.

Foto: Štěpánka Budková, Radio Prague International

"Samozřejmě v případě osobního bankrotu je to určitě fatálnější problém, protože firma, co si budeme povídat, když v České republice zbankrotuje, no tak se prostě zruší a založí se firma jiná. Manažeři té firmy, dost možná i zaměstnanci té firmy, a dost možná i mnohá aktiva z té firmy, jsou nějakým způsobem účetně vyvedeni ven, je založena firma nová, a to vlastně pokračuje víceméně s čistým štítem. Jenom se odepsaly nějaké pohledávky. Takže ten bankrot u firmy zdaleka není tak fatální a konečnou záležitostí, jako v případě osobního bankrotu, kdy na několik dalších let opravdu člověk zůstává jenom o minimálních příjmech a veškeré jeho další příjmy propadají ve prospěch jeho věřitelů,"říká ředitelka společnosti Next Finance Markéta Šichtařová.

Ponechme tedy problém osobních bankrotů jako samostatné téma pro některý z našich příštích pořadů a zaměřme se dnes na krachy podnikatelů a firem. Jak totiž rádi zdůrazňují ekonomové, nejenže to nemusí být nic fatálního, ale dokonce právě tudy vede cesta k ozdravení ekonomiky a jejímu příštímu růstu:

"Musíme se na to dívat tak, že hospodářská krize je vlastně nějaký ozdravný proces. Hospodářská krize je nutný jev v ekonomice, který nemůže být vymýcen. A počet firem, které během té krize zkrachují, vypovídá o tom, kolik těch podniků neustálo tu stávající situaci proto, že bylo relativně méně efektivních a bylo potřeba, aby byly nahrazeny něčím novým, efektivnějším."

Markéta Šichtařová

Kdyby se firmy řetězově hroutily, jako kostky domina, bylo by to už samozřejmě na pováženou, situace je ale naprosto jiná. Přestože totiž nárůst firemních a podnikatelských krachy o více než čtvrtinu může znít dramaticky, podle Šichtařové není třeba podléhat optickému klamu: "Podíváme-li se na absolutní čísla, tak musím říci, že na to, proběhla jedna z nejhlubších hospodářských krizí vůbec za posledních sto let, tak ten počet bankrotujících firem není zas až tak vysoký, jak by mohl být."

Z makroekonomického pohledu je důležité i to, že krachují spíše firmy menší, což pak mnohem méně zamává hospodářstvím jako celkem. "Ty firmy, které mají problémy, povětšinou jsou firmy menší, spíš takového rodinného typu, nebo jsou to firmy třeba s desítkami zaměstnanců a ne s tisíci. Ty opravdu největší firmy v drtivé většině to ustávají poměrně slušně, což je samozřejmě dáno i tím, že mají určitý polštář, a jsou schopny třeba i několik let dosahovat ztráty a nějakým způsobem to táhnout z těch let předchozích a tím pádem jsou schopny přežívat ty nepříznivé podmínky trošku déle, prostě jenom kvůli té větší kapitálové síle."

A o čem to tedy vypovídá, že počet krachů firem a podnikatelů je menší, než by se mohlo očekávat?

"Já si myslím, že to svědčí o jediném, překvapivě. Svědčí to o tom, že česká ekonomika má jeden velice efektivní tlumič, který tlumí ty nárazy krize zvenčí, a to je kurz české koruny. Jsou tady země, které dlouhodobě v posledních deseti letech držely buď zcela fixní kurz své měny anebo skoro fixní, tedy velice málo pohyblivý vůči euru. A v podstatě téměř všechny tyto země mají dneska docela zásadní problémy, větší, než má Česká republika. Typicky jde o Pobaltí, o Maďarsko, a pak hlavně o jižanské země, které jsou součástí eurozóny, jako je Řecko, Španělsko, Portugalsko a další. Tyto země totiž díky tomu svému fixnímu kurzu dlouhodobě ztrácely konkurenceschopnost. Mzdy v těchto zemích velice prudce posilovaly, ale tím zároveň zdražovala jejich pracovní síla. V případě, že by tyto země měly pohyblivý kurz, tak by to dokázaly ustát, protože by jejich měna oslabila a tím pádem by si ty země zase dále udržely konkurenceschopnost. Ale oni to udělat nemohli, protože měli fixní kurz anebo přímo euro."

A na závěr Markéta Šichtařová dodává:

"Já očekávám, že bohužel nemáme ještě zdaleka to nejhorší za sebou a že je velice pravděpodobné, že ještě přijde druhý náraz té krize. Sice už nepředpokládám, že by to mělo mít podobu vysloveně poklesu hrubého domácího produktu, nicméně očekávám, že ještě k další vlně zpomalení dojde. A to ještě v tomto roce a na počátku roku příštího. Takže zdaleka ještě neskončily všechny bankroty, zdaleka to neznamená, že už by měla klesat míra nezaměstnanosti. To jsou jevy, které kopírují růst HDP s určitým zpožděním až několika měsíců."