Česko před vlnou bankrotů zachránila plovoucí koruna
Že počet bankrotů v době krize roste, je logické. Přesto je počet zkrachovalých českých firem možná menší, než se dalo čekat, myslí si ekonomka Markéta Šichtařová, která v tom vidí pozitivní efekt pružné české koruny.
Zprávy o počtech již vyhlášených bankrotů nebo nových insolvenčních návrhů nezní moc vesele. Podle databáze společnosti CCB - Czech Credit Bureau bylo během prvních dvou letošních měsíců vyhlášeno 278 bankrotů firem a podnikatelů a 651 osobních bankrotů. Ve srovnání se stejným obdobím loňského roku tak počet firemních bankrotů vzrostl o 28 procent, počet osobních bankrotů se ale zvýšil mnohem výrazněji, až o 229 procent. V první řadě je však nutné zdůraznit, že jde o dvě různé kategorie. V případě osobních bankrotů, zejména při uvedeném počtu, jde o makroekonomicky zanedbatelnou veličinu, ačkoli pro postižené jednotlivce a rodiny je to zpravidla osobní tragédie. V případě firem to ale platit nemusí.
Ponechme tedy problém osobních bankrotů jako samostatné téma pro některý z našich příštích pořadů a zaměřme se dnes na krachy podnikatelů a firem. Jak totiž rádi zdůrazňují ekonomové, nejenže to nemusí být nic fatálního, ale dokonce právě tudy vede cesta k ozdravení ekonomiky a jejímu příštímu růstu:
"Musíme se na to dívat tak, že hospodářská krize je vlastně nějaký ozdravný proces. Hospodářská krize je nutný jev v ekonomice, který nemůže být vymýcen. A počet firem, které během té krize zkrachují, vypovídá o tom, kolik těch podniků neustálo tu stávající situaci proto, že bylo relativně méně efektivních a bylo potřeba, aby byly nahrazeny něčím novým, efektivnějším."
Z makroekonomického pohledu je důležité i to, že krachují spíše firmy menší, což pak mnohem méně zamává hospodářstvím jako celkem. "Ty firmy, které mají problémy, povětšinou jsou firmy menší, spíš takového rodinného typu, nebo jsou to firmy třeba s desítkami zaměstnanců a ne s tisíci. Ty opravdu největší firmy v drtivé většině to ustávají poměrně slušně, což je samozřejmě dáno i tím, že mají určitý polštář, a jsou schopny třeba i několik let dosahovat ztráty a nějakým způsobem to táhnout z těch let předchozích a tím pádem jsou schopny přežívat ty nepříznivé podmínky trošku déle, prostě jenom kvůli té větší kapitálové síle."
A o čem to tedy vypovídá, že počet krachů firem a podnikatelů je menší, než by se mohlo očekávat?
"Já si myslím, že to svědčí o jediném, překvapivě. Svědčí to o tom, že česká ekonomika má jeden velice efektivní tlumič, který tlumí ty nárazy krize zvenčí, a to je kurz české koruny. Jsou tady země, které dlouhodobě v posledních deseti letech držely buď zcela fixní kurz své měny anebo skoro fixní, tedy velice málo pohyblivý vůči euru. A v podstatě téměř všechny tyto země mají dneska docela zásadní problémy, větší, než má Česká republika. Typicky jde o Pobaltí, o Maďarsko, a pak hlavně o jižanské země, které jsou součástí eurozóny, jako je Řecko, Španělsko, Portugalsko a další. Tyto země totiž díky tomu svému fixnímu kurzu dlouhodobě ztrácely konkurenceschopnost. Mzdy v těchto zemích velice prudce posilovaly, ale tím zároveň zdražovala jejich pracovní síla. V případě, že by tyto země měly pohyblivý kurz, tak by to dokázaly ustát, protože by jejich měna oslabila a tím pádem by si ty země zase dále udržely konkurenceschopnost. Ale oni to udělat nemohli, protože měli fixní kurz anebo přímo euro."
A na závěr Markéta Šichtařová dodává:
"Já očekávám, že bohužel nemáme ještě zdaleka to nejhorší za sebou a že je velice pravděpodobné, že ještě přijde druhý náraz té krize. Sice už nepředpokládám, že by to mělo mít podobu vysloveně poklesu hrubého domácího produktu, nicméně očekávám, že ještě k další vlně zpomalení dojde. A to ještě v tomto roce a na počátku roku příštího. Takže zdaleka ještě neskončily všechny bankroty, zdaleka to neznamená, že už by měla klesat míra nezaměstnanosti. To jsou jevy, které kopírují růst HDP s určitým zpožděním až několika měsíců."
