Baťovec v Singapuru - příběh tajemného prastrýce Silvestra Němce
Silvestr Němec byl ve 30. letech vyslán do Singapuru. Patřil mezi takzvané Baťovce. Zapojil se do bojů s Japonci a zmizel. Příběh svého prastrýce mapuje ve své knize Jan Beránek.
Síť obchodů Baťa patří k nejznámějším českým podnikům. Z velké části za to vděčí mezinárodní expanzi v meziválečném období, mimo jiné i do Singapuru, kam se dostal Silvestr Němec. Jeho život provázela nejen dobrodružství, ale i tragický osud, na který mladý kluk z vesnice v Československu narazil právě díky práci pro tuto obuvnickou společnost.
Po prastrýci zbyla jen fotografie
Pane Beránku, napsal jste knihu, která vypráví o Baťově pobočce v Singapuru prostřednictvím životního příběhu jednoho z jeho zaměstnanců, vašeho strýce Silvestra Němce. Co jste o něm věděl před tím, než jste se pustil do psaní knihy?
„Silvestr Němec byl můj prastrýc z matčiny strany. Byl považován za trochu tajemnou postavu. Když jsem byl malý, trávil jsem mnoho času u svých prarodičů na vesnici, kde se Silvestr narodil. U nich doma visí velká Silvestrova fotografie, ale moc se toho o něm nenamluvilo. V té vesnici je i pomník, kam babička chodila dávat květiny, protože neměl vlastní hrob. Silvestr byl její bratr a v rodině velmi oblíbený. Z jeho zmizení si ale nesli trauma, a tak se o něm zdráhali mluvit. Vše co jsem věděl, bylo, že zmizel v Singapuru."
Silvestr se narodil v roce 1919 v malém městečku zvaném Vemyslice. Jak se dostal k práci u Bati?
„Silvestr byl evidentně velmi talentovaný. Ve vesnici ukončil školu, a když mu bylo 17 let, začal u Bati pracovat jako prodavač. To mluvíme o roce 1936. Ještě se mi nepodařilo zjistit, ve kterém konkrétním obchodě pracoval, protože tehdy jich v Československu byly tisíce. Baťa zavedl docela konkurenční systém. Společnost byla v podstatě největším československým průmyslovým podnikem a pravděpodobně i největším výrobcem obuvi na světě s několika mezinárodními pobočkami, takže měla vcelku propracovaný systém najímání talentů a školení zaměstnanců. Těm nejlepším se nakonec dostalo příležitosti odejít do zámoří. To zahrnovalo kontroly spolehlivosti a rovněž dotazníky o jejich sociálních a ekonomických podmínkách. Například to, jak nakládali se svými financemi, zdali pili alkohol či kouřili. Než se lidé vůbec mohli podrobit zkouškám a dostat ve společnosti příležitost, čekala je dlouhá cesta."
Podařilo se vám z nějakých jeho osobních dokumentů zjistit, jak se v Baťově společnosti cítil?
„Bohužel jsem nedohledal přímo Silvestrovy vlastní zápisky, neboť z jeho osobních věcí prakticky vše zmizelo. Nicméně jsem přečetl mnoho dopisů a dokumentů od jeho kolegů a dalších Baťových zaměstnanců, takže z toho můžu vycházet. Pracovat pro Baťu bylo skutečně považováno za ideální zaměstnání. Chudým lidem z vesnic společnost poskytovala bezkonkurenční podmínky, pokud jde o mzdu, sociální zabezpečení a podporu zdravotní péče. Baťa také vytvořil instituce, které dělníkům zajišťovaly zábavu a volnočasové aktivity, bylo o ně tedy dobře postaráno."
V roce 1938 odjel Silvestr do Singapuru kvůli nabídce pracovat pro místní pobočku. Nebylo mu ani 20 let. Bylo běžné, že byli takto mladí muži vysíláni do zámoří?
„Muselo to být vskutku fantastické. Snažím si představit, jak se asi musel kluk z vesnice v Československu cítit, když dostal příležitost pracovat na tropickém ostrově, v novém prostředí a tisíce kilometrů od domova. Stovky převážně mladých mužů, jako byl on, byly poslány do Singapuru, Jižní Ameriky nebo různých míst v Asii. Z jejich vzpomínek víme, že taková příležitost trvala obvykle velmi krátce. Příslušní zaměstnanci společnosti zpravidla vybrali kandidáty, a jakmile se vedení rozhodlo pokračovat, měli jen několik týdnů na přípravu před odjezdem. Možnost volby neexistovala, byl to příkaz. Buď mohli odjet, nebo dostat padáka. Většina z nich souhlasila. Myslím, že pro valnou většinu z nich to nakonec byla zajímavá zkušenost, i když ne úplně volitelná."
Rok 1938 byl pro Československo rokem bouřlivým. Panoval strach z války, a to od květnové krize po Mnichovskou dohodu, ztrátu Sudet a obranu hranic. Máte nějaké záznamy, jak se Silvestr cítil, když tuto dobu strávil tak daleko?
„Bohužel nevíme, jak se cítil, ale můžeme o tom spekulovat. V rodinném archivu přežil jen jeden Silvestrův dopis. Byl napsán v březnu 1939, těsně poté, co Silvestr přijel do Singapuru. Zachycuje první dojmy z ostrova, je to velmi pěkné čtení. Nicméně se nerozepisuje o pocitech, které zažíval v době svého odjezdu. Myslím, že Silvestrova rodina jeho odjezd do Singapuru vnímala jako skvělou příležitost, jak se mladý kluk může dostat z Evropy, neboť bylo jasné, že situace se neustále zhoršuje a válka je na spadnutí. Řekl bych, že každý doufal, že v Singapuru bude v bezpečí a zdravý a po válce se bude moci vrátit zpět domů k rodině. Jak víme, to se bohužel nestalo."
Baťova meziválečná expanze do zámoří
Podíváme se, co se se Silvestrem Němcem stalo poté, co začaly boje mezi Brity a Japonci.
Mohl byste nám ale nejdříve říct něco o Baťově zámořském podnikání v období první republiky a proč společnost expandovala do takto vzdálených částí světa?
„Vlastně to je fascinující jev. Tato expanze byla také jedním z důvodů, proč se Baťa stal tak úspěšným podnikatelem, byl totiž velmi inovativní a neortodoxní, pokud jde o zakládání a přístup k podnikání. První průlom nastal v období velké hospodářské krize, kdy se hroutila ekonomika, a státy vydávaly různé restrikce. To mělo dopad i na Baťovu společnost. Společnost otevřela síť obchodů v Evropě a zámoří již ve 20. letech, ale s těmito nově vydanými opatřeními nebylo možné prodávat v zahraničí boty vyrobené v Československu. Baťa se rozhodl přesunout celé výrobní linky do zahraničí. To ve 30. letech vedlo k významnému rozšíření výroben jak v Evropě, tak i v Jižní Americe. V roce 1931 se Baťa rozhodl založit továrnu v Batanagaru, který v té době spadal pod Britskou Indii. O rok později se Singapur stal druhým centrem tohoto regionu a v roce 1935 byla otevřena továrna v Britském Malajsku. To následně zaplavilo okolní trhy stovkami milionů párů bot.
Baťovou strategií bylo vyslat do těchto míst speciální týmy talentovaných lidí s různými dovednostmi. Od nich se pak očekávalo, že kompletně lokalizují výrobu a řízení, aby dané pobočky mohly fungovat nezávisle na tom, že sídlo společnosti se nachází ve Zlíně. Mezi lety 1938 a 1939 do zámoří odcestovalo okolo 1000 lidí, aby splnili cíl této strategie. Silvestr byl jedním z nich. V zásadě šlo o kopírování výrobních metod a procesů ze Zlína a jejich expanzi do zahraničí. Správa těchto poboček byla proto svěřena lidem obeznámeným se systémem ze Zlína."
V singapurské pobočce panovaly neshody a šikana
Čím se vyznačovala Baťova specifická singapurská pobočka?
„Trvalo mi docela dlouho, než jsem její fungování pochopil a nashromáždil podrobnosti. Nicméně to však vypadá, že mezi českou komunitou i Baťovými tamními zaměstnanci docházelo k častým konfliktům. Komunita se skládala z asi 130 lidí, což je docela málo. Lidé byli velmi odlišného sociálního i národnostního původu. Komunita zahrnovala Židy, Němce i polské Čechoslováky. A samozřejmě Čechy a Slováky. Rostoucí domácí napětí tak zanechalo stopu i v Singapuru. Někteří českoslovenští Němci se například rozhodli stát občany třetí říše a to přirozeně způsobilo rozpory.
Neshody se vyrojily i okolo ředitele místní pobočky. Zjevně musel mít, jako jeden z prvních zaměstnanců, dobré postavení v baťovské centrále, ale způsob, jakým pobočku vedl, nebyl příliš profesionální. Při jednání s lidmi byl hrubý a vydával pro ostatní nepochopitelná rozhodnutí. Docházelo k mnoha nespravedlnostem. Například měl sklony vyhodit lidi kvůli tomu, že s ním hned nesouhlasili. Existuje také mnoho důkazů o šikaně a sexuálním zneužívání manželek zaměstnanců. Docházelo k hodně ošklivým věcem a zdálo se, že několik zaměstnanců, včetně Silvestra, k tomu mělo výhrady. Podali stížnosti místním britským orgánům a dokonce i československé exilové vládě. Podle jednoho z mých závěrů založených na výzkumu byl Silvestr s dalšími pěti nebo šesti přáteli vyhozen někdy na jaře 1941. Každopádně ne všechny jeho zážitky byly negativní. Spolu se svými přáteli zažil několik nádherných chvil. Například chodili o víkendu k moři, navštěvovali vodopády sultána z Johoru, jenž byl častým hostem Baťova obchodu a vždy Silvestra a jeho přátele nechal jít k vodopádům."
Teorií o zmizení Silvestra Němce je mnoho
Netrvalo dlouho a Silvestra zastihla válka i na tomto vzdáleném, ale důležitém britském území. Singapur získalo japonské císařství v roce 1942, pár měsíců po útoku na Pearl Harbour.
Je pravda, že Silvestr se bojů zúčastnil jako člen dobrovolnické skupiny zvané „Baťamen?"
„Ve skutečnosti se to stalo před japonskou invazí do Malajska. Jakmile začala v Evropě válka, několik mladých Čechoslováků se rozhodlo vrátit a bojovat. Někteří Silvestrovi kolegové se rozhodli vstoupit do československých jednotek ve Francii, a poté v Británii. Nicméně mnoho z nich se přidalo k místním dobrovolnickým sborům v Singapuru. K tomu pravděpodobně došlo ke konci roku 1940 nebo na začátku roku 1941. Podstoupili dvouměsíční výcvik, byli nasazeni na obranu Singapuru a byli při tom, když Japonci zaútočili na britské území."
A on tedy zmizel během bitvy o Singapur. Na začátku výzkumu jste věděl pouze toto. Jaké jsou teď vaše teorie o tom, co se mu stalo?
„Podle oficiálních dokumentů byl Silvestr prohlášen za nezvěstného před kapitulací Singapuru. Jelikož se ani po skončení války neobjevil, prohlásili jej v roce 1947 britské orgány za mrtvého. Můžeme předpokládat, že Silvestr se zúčastnil bojů kolem Pasir Panjang, což jsou kopce na jihozápadě ostrova, kde se odehrály některé z nejdivočejších bojů. Existuje záznam o tom, že 11. února, čtyři dny před kapitulací, byl hospitalizován po šoku z výbuchu granátu. Další dokumenty naznačují, že byl zavražděn během nechvalně známého masakru v nemocnici Alexandra 15. února. Pokud tam byl v té době hospitalizován, je velice pravděpodobné, že byl zabit Japonci. To je asi ta nejpravděpodobnější verze.
Existují však i další odkazy, které této verzi odporují, jako například dopis od jeho přítele, který píše, že viděl Silvestra bojovat dva dny poté, co byl hospitalizován. Je proto možné, že se znovu připojil ke své skupině a zemřel v bitvě, nebo zahynul jako válečný zajatec. Jeden dokument to naznačuje. Existuje také ještě čtvrtá hypotéza, která není podložena dokumenty, ale já myslím, že je pravděpodobná. Mohl totiž zemřít i během evakuace, kdy tisíce lidí zahynuly v moři. Víme, že takto zemřeli nejméně čtyři další Čechoslováci. Kniha byla vydána v češtině a budu-li mít štěstí, anglicky vyjde v roce 2021. Nemohu to slíbit jistě, ale je to jeden z cílů, které jsem si pro příští rok stanovil."
Kniha Jana Beránka se jmenuje Pátrání po Silvestrovi: Válečné osudy Baťovců v Singapuru. Lze ji zakoupit online na webových stránkách vydavatelství Mystery Press: https://mysterypress.cz/patrani-po-silvestrovi/.
