Bechyně I.

r_2100x1400_radio_praha.png

V dnešní rubrice se společně se Zdeňkou Kuchyňovou vydáme do jihočeského městečka Bechyně.

Město Bechyně se spolu se svým zámkem vypíná na ostrohu mezi řekou Lužnicí a říčkou Smutnou, odkud je krásný výhled do okolí. Jak uvedla Jiřina Trčková, která byla mojí průvodkyní, většina lidí, kteří do Bechyně přijedou náhodou, jsou příjemně překvapeni, jaké zajímavosti zde najdou. Už samotná historie osídlení města sahá až do ranného středověku. Navíc se tu našly i archeologické nálezy z doby bronzové i ranně železné.

"Máme tady majitele starého domu, který je pracovníkem okresního muzea, který si tento dům koupil v dost zdevastovaném stavu a dal se do soukromého archeologického průzkumu. Objevil tam polozemnici, která svědčí o slovanském osídlení z doby tak šestého, sedmého století."

Vydejme se však o několik staletí dál, neboť město se začalo stavět na příkaz krále Jana Lucemburského. Později ho obehnaly hradby a z jejich kruhových bašt se do dnešních dnů ještě dvě zachovaly. Jedna je součástí Alšovy jihočeské galerie a druhá je dokonce obydlená. Největší rozkvět však Bechyně prodělala na konci 14. století, kdy ji koupili Šternberkové. Nejkrásnější život se zde však vedl v době známého šlechtice Petra Voka, který vlastnil Bechyni přibližně 20 let a přenesl do ní veškerý svůj úřad. Jako každé město prožilo i toto období úpadků a slávy. Ta se vrátila v 18. století spolu s objevením dvou léčivých pramenů, které mají příznivé účinky na pohybové ústrojí. Léčit se sem jezdili šlechtici či měšťané, které nejdříve namáčeli do různých kádí. Později lázně patřily panskému velkostatku a byly pronajímány.

"Takže ti majitelé lázní se tady strašně rychle střídali a tím pádem tu byly více měně dřevěné budovy, ve kterých se prováděly jednoduché lázeňské procedury a lázeňští hosté bydleli různě po městě. Někteří - třeba Pražáci - si tady postavili i svoje letní vily a jezdili sem od jara do podzimu. Ve třicátých letech minulého století to koupil pan Krátký, začal je provozovat, po válce, po únoru o lázně přišel a nyní v restituci rodina Krátkých získala zase lázně zpátky. Takže je nadále provozuje a v současné době staví úplně nový pavilón a má být otevřen na podzim letošního roku."

Kromě slávy lázní měla Bechyně i jeden zajímavý primát - nejstarší železniční elektrifikovanou trať. Je dlouhá 24 kilometrů, vede do nedalekého Tábora a do provozu byla uvedena v roce 1903. Ve vídeňském sněmu se o ni bojovalo asi 15 let a původně tu měl být klasický parní provoz.

"Ale inženým František Křižík, český vynálezce a v té době konstruktér tramvají, osvětlení v Praze a podobně, prosadil, aby tahle trať byla udělaná jako elektrifikovaná. Takže je to nejstarší elektrifikovaná trať tady u nás, ale také nejstarší elektrifikovaná trať v tehdejším Rakousko-Uhersku. A on sám zkonstruoval lokomutivu, která ten vláček tahala. Ten jeho stroj je funkční, je v Technickém muzeu. Tady v Bechyni všichni jsou na naši "Elinku", jak se jí tady důvěrně říká, hrdi. A existuje tady spolek, který pořádá nostalgické jízdy v létě z Tábora do Bechyně. Ty se tady pořádají prakticky každý víkend."

Vláček jede hezkou krajinou a zvláštností místní trati jsou poměrně ostré zatáčky, klesání a stoupání. Ačkoliv František Křižík nebyl jihočech, tento kraj mu přirostl k srdci a usadil se zde na stáří. Své manželce tu nechal nad řekou postavit letní vilu. Problém nastal po roce 1948, kdy nikdo nesměl mít dva byty - v té době byly vlastníky vily vnučka a později pravnučka Františka Křižíka. Následně byla vila převedena na Český hudební fond.

Karel Ančerl navrhl v takových těch problémových 50-tých letech rodině Františka Křižíka, že než by z toho udělali skladiště, jestli by nebylo lepší, aby to řekněme převedl na fond a tím pádem, že by se to používalo k účelům kulturním a opravdu v těch 50., 60. letech i později tady pobývala celá řada umělců. Dneska je vila opět v rukou původních majitelů. Vlastní ji pravnučka Františka Křižíka paní Helena Šmauzová, která je výtvarnice, je to keramička a má tam svůj ateliér. Helena Šmauzová žila delší dobu v Kanadě, takže má celou řadu keramických věcí s indiánskými motivy. A její dcera v Kanadě zůstala, je lékařkou a v současné době pracuje na New Founlandu u nějakého indiánského kmene jako lékařka."

Nejvýznamnější stavební památkou Bechyně je kromě zámku také Františkánský klášter, kde je dochována unikátní tzv. sklípková klenba. Při tomto způsobu stavby vznikají na stropních klenbách výklenky jako když se vybrousí diamant, proto se jí někdy také říká diamantová. Klášter s kostelem byly vystavěny na konci 15. století. Nyní ho dostali Františkáni v restituci zpět. Sídlí zde však základní umělecká škola. Kostel je využíván k církevním a kulturním účelům. Zajímavou památkou je jeho zlatem zdobený barokní oltář, který byl zhotoven na míru a sahá od jedné stěny ke druhé a od podlahy ke stropu. Za vlády Marie Terezie si ho za 660 zlatých, což byla ohromná částka, objednali bechyňští měšťané. Na oltáři jsou i dvě dřevěné plastiky, které jsou ve Šternberských kronikách označovány jako posvátné obrazy - Pieta a Kristus na kříži. Navíc se k nim váže i řada legend.

V roce 1619 v době stavovského povstání stavovští vojáci vnikli do města a zplundrovali klášter. Snažili se tyhle dvě dřevěné plastiky rovněž zničit. Podle záznamů ve Šternberských kronikách voják, který střílel na Krista na kříži, zemřel. Střela se vrátila a usmrtila ho. Jiný usekl madoně hlavu, ta se k němu kutálela zpátky a otevřela oči a on zešílel. Takže tyto dvě plastiky, které to plundrování přežily, ačkoliv jinak nepřežilo vůbec nic, byly považovány za posvátné obrazy. Nakonec v tom 18. století se rozhodli, že na ten nový oltář umístí tyto dvě plastiky, které přečkaly celé to řádění. Jsou to vlastně plastiky, které byly v tom kostele už od začátku, protože ta Pieta je z konce 15. století, to znamená z doby vzniku kláštera a kostela a Kristus na kříži - kunshistorikové uvádějí tak 1510."

Jak uvedla Jiřina Trčková, Bechyně má i řadu dalších zajímavostí, například už zmiňovaný zámek a jeho dočasného obyvatele Petra Voka. Ale tam se vydáme opět za týden, a budeme si povídat mj. s novým majitelem zámku.

10
49.294857500000
14.468298700000
default
49.294857500000
14.468298700000