Bezděz

Na jaře se začínají otevírat brány hradů a zámků. My se dnes vydáme na Bezděz, který patří k nejvýznamnějším raně gotickým hradům u nás.

Bezděz

Hrad Bezděz, foto: Eva Bucharová / Český rozhlas

Hrad Bezděz má typickou siluetu, kterou tvoří dva vrchy a je viditelný už z daleka. Patří k posledním stavbám Přemysla Otakara II. a datuje se do druhé poloviny 13. století. Především pro svoji nesnadnou dostupnost se vyhnul osudu jiných hradů, které byly později přestavěny. Kastelánem tu je už více než dvacet let Jan Jurička, který návštěvníkům vypráví starou pověst o vzniku dvou vrchů, na kterých Bezděz stojí. Stalo se tak díky mlynáři z nedalekých Starých splavů. Ten nerad pracoval a peníze si půjčoval od sousedů, ale dluhy špatně splácel. Když opět souseda žádal o peníze, ten se příliš k půjčce neměl.

"Mladý mlynář se rozčilil, bouchl do stolu a prohlásil: Ať si mě tedy čert vezme, když už mě nikdo ani půjčit nechce. Jen to dopověděl, stanul před ním čert. A protože se z toho mlynář potřeboval nějak dostat, tak se s čertem vsadil. Kdo do rána větší kopec navrší, ten vyhraje. Pokud vyhraje mlynář, zůstane na světě, pokud vyhraje čert, tak si mlynáře sebou odnese. Mlynářovi později došlo, že vyhrát nemůže. Když tak seděl u stolu, ozvala se za ním osoba, a řekla, že pokud si ji vezme za ženu, tak mu pomůže. Když se otočil, viděl starou, ošklivou, scvrklou bábu. Tato babice mu dala koženou zástěru, která byla kouzelná a do ní nahrnoval hlínu a vysypával na jeden kopec. Vždycky ho měl větší než ten čert. A když se ráno ozvalo první kohoutí kokrhání, čert byl zrovna ve vzduchu, pod paží měl dvě skály, aby navršil ten svůj kopeček a převýšil mlynářův. Po tom zakokrhání soutěž skončila a čert s nimi praštil o zem, což je dnes uprostřed Máchova jezera Myší ostrůvek. Když se pak mladý mlynář vrátil domů k jeho velkému překvapení v té mlýnici byla mladá krásná dívka, která byla do té podoby staré báby jenom zakletá, protože se příliš parádila."

Hrad Bezděz, foto: Jan Sovka / Creative Commons 3.0 Unported

Do popředí českých dějin vstoupil Bezděz po smrti Přemysla Otakara II. Hrad, který měl být důstojným místem občasného pobytu českých panovníků, se stal vězením Přemyslova syna Václava. Jeho poručník Ota Braniborský unesl tajně v noci začátkem roku 1279 sedmiletého kralevice i jeho matku z Pražského hradu na Bezděz. Královna Kunhuta tu však dlouho nepobyla.

"Podařilo se jí utéci v květnu hned téhož roku. Královna si svůj útěk připravovala. Tehdejšího purkrabího ukolébala tím, že si požádala o vyjížďku do okolí. Ona vyjížděla do Kuřích Vod do kostela, do kláštera u Mnichova Hradiště, do Mělníka a pak požádala, aby směla odjet na pohřeb svého manžela do Znojma, což bylo na Moravě a Morava už nepodléhala Otovi Braniborskému. Václav - toho tady zanechala a ten byl převezen Otou Braniborským do Branibor, kde byl vězněn až do roku 1283."

Ota Braniborský vrátil nastávajícího krále teprve za výkupné 15 000 hřiven stříbra a zakrátko mu vydal i Bezděz.

Hrad Bezděz

Na hradě často pobýval i další český panovník Karel IV., který lovil v okolních lesích a založil tzv. Velký rybník, dnešní Máchovo jezero. Podle doložených pramenů navštívil Bezděz šestkrát. Hrad byl i v majetku Albrechta z Valdštejna, později sloužil jako klášter a byl proslulým poutním místem. Poutníci přicházeli k Černé Madoně Montserratské, kterou sem přivezli benediktýni v roce 1666 ze Španělska. Dnes je v kostele v nedalekých Doksech a na světě jsou pouze tři kopie.

"O ní mniši vyhlašovali, že byla zázračná a kdo se k té madoně přijde pomodlit, tak bude uzdraven nebo vyléčen. Proto se Bezděz stal velice slavným poutním místem a dokonce ve starých brožurkách je psáno, že návštěvnost se pohybovala kolem 60 tisíc věřících."

Madona stála původně v hradní kapli, která je naprosto ojedinělá v celé střední Evropě. Na jejím ochozu, který má samostatnou klenbu, sedával panovník. Navíc výzdoba kaple připomíná jednu z francouzských katedrál. Původně byla zasvěcena bojovnému archandělu Michaelovi, což bylo velmi neobvyklé. V poslední knize Nového zákona bojuje archanděl vítězně s Antikristem, který se zmocnil vlády nad světem. Zřejmě mělo toto zasvěcení připomínat výpravy Přemysla Otakara II. proti pohanským Prusům.

Návštěvníci hradu se mohou vydat také na Velkou věž, která byla zpřístupněná po opravě v roce 1999. Staré knihy uvádějí, že je z ní byla vidět třetina českého království. Druhá věž se nazývá Čertova a údajně pod ní čert schovává poklady. Jak uvedl kastelán Jurička každá z věží měla obranný charakter.

"Skýtala poslední útočiště obráncům a všem obyvatelům, pokud se už nepřítel dostal přímo do hradu. Proto ten vstup je vždycky nad zemí. Přízemní část věže, pokud byla dutá, sloužila jako zásobárna. U té nižší věže je vchod 18 metrů nad zemí. K tomu vchodu vedlo dřevěné schodiště, dřevěná pavlač, kterou ti obránci uřízli nebo shodili dolů a útočníci se na ně nedostali. Ta věž byla ve středověku rozdělena na patra, měla pět pater a bylo to spojeno žebříky."

Každý rok přijde na Bezděz asi 60 tisíc lidí. Mnozí z nich se zúčastní i tradiční akce.

"Je to Máchovský festival. V osm hodin večer z dokského náměstí vychází lidi pěšky přes les na Bezděz, dojdou sem asi kolem půl desáté a od deseti hodin je tady program. Při té příležitosti mají návštěvníci také možnost podívat se do noční krajiny kolem."

Bezděz se stal také inspirací pro umělce. Například pověsti o ukrytých pokladech mnichů vyvolaly zlatokopeckou horečku a ta se stala námětem ke Smetanově opeře Tajemství na libreto Elišky Krásnohorské. A když Bezděz zpustl, lákal romantiky - mezi nimi i jednoho z našich největších básníků - Karla Hynka Máchu, který zde čerpal inspiraci ke svým drobným prózám i slavné básni Máj.