Boj s dopingem nikdy nekončí
Dvouletý dopingový trest pro jednatřicetiletého fotbalového obránce Davida Bystroně, který na podzim oblékal dres Viktorie Plzeň a byl pozitivní na metamfetamin, drogu známější jako pervitin, opět rozvinul debaty o smyslu konzumace podpůrných prostředků ve sportu. A také o opodstatněnosti antidopingových kontrol, které odhalují stále více sportovců sahajících po těchto "berličkách".
Plzeň pro jistotu zažádala i o analýzu B vzorku, která provinění rovněž prokázala. Deník Sport tehdy napsal, že David Bystroň pervitin nemusel užít přímo, ale mohl třeba vzít taneční drogu extázi. Ta je svým složením pervitinu podobná. „Užití pervitinu se u nás mezi sportovci odhalí velmi zřídka, odhadl bych to tak na jeden nález za dva až tři roky,"řekl Českému rozhlasu vedoucí exekutivy pro kontrolu dopingu antidopingového výboru Jan Chlumský. Vyjádřil se také k tomu, jak ovlivní užití pervitinu sportovní výkon:
"Vůbec je otázkou, zda sportovec, u kterého máme pozitivní nález, chtěl záměrně ovlivnit, vylepšit sportovní výkon, anebo je to následek nějakého užití tzv. sociální drogy, tedy pervitinu nebo kokainu, heroinu a podobně. Jsou tu tedy dvě možnosti, jak to sportovec může do těla dostat, a jak ho to může ovlivnit. Pokud by chtěl záměrně vylepšit sportovní výkon, pak může několik hodin před tím výkonem různými způsoby - ústy, injekčně nebo šňupáním - aplikovat. Sportovní výkon to pak může okamžitě, v krátkém časové rozmezí stimulovat. Posílí to sportovce a má vyšší okamžitou výkonnost."
Jan Chlumský také potvrdil, že mezi pervitinem a jinými druhy podpůrných látek není při trestech antidopingové komise žádný rozdíl:
Vedle potrestání samotného hříšníka dvěma roky zákazu startů je vlastně "potrestán" i samotný klub. Generální manažer Viktorie Plzeň Adolf Šádek totiž sdělil, že Bystroňův exces přišel klub zhruba na 15 milionů korun. Mimo jiné musel totiž vynaložit peníze na příchod obránce Václava Procházky, který má Davida Bystroně v sestavě nahradit.
Jan Chlumský v televizní debatě nastínil působení pervitinu na sportovce a jaké může mít jeho užívání následky:
"To je stimulační látka, která okamžitě nastartuje organismus k vyšší výkonnosti. Je to centrálně působící stimulancium, čili doopravdy je to taková okamžitá pomůcka. Co se týče následků, jsou dvě možnosti. Buďto sportovec má smůlu, že poprvé vyzkouší zakázanou látku a zrovna je vylosován k dopingové kontrole. Tam ty okamžité účinky jsou k poznání, ale potom, za den, za dva, za tři už to s tím sportovcem nic neudělá. Jiná je situace, kdyby sportovec v tom tzv. lítal delší dobu, byl na tom závislý. To už je velice zlá věc."
Doping ve sportu je podle definice "používání zakázaných látek a metod". K nekalým metodám dopingu ve sportu Jan Chlumský řekl:
"To jsou například metody, které zvyšují vytrvalost sportovce, zvyšují kapacitu krve pro přenos kyslíku, třeba krevní doping. Další jsou látky, které simulují účinek hemoglobinu, červeného krevního barviva, které přenáší kyslík ke kosternímu svalstvu. I to je jedna z metod dopingu. Jinou metodou jsou různé finty sportovců, jak zaměnit, vyměnit moč, kterou poskytnou komisaři do kelímku. Je to už tak daleko, že si ti sportovci dovedou, zejména to bylo u kulturistů, vycévkovat vlastní moč a třeba prostřednictvím nějakého pomocníka odevzdat "čistou" moč někoho jiného, aby nebyli odhaleni."
"Existují preparáty, které se dají sehnat a vůbec nemají na své etiketě deklarováno, co v tom vůbec je, ale bohužel vždycky nese tu odpovědnost ten sportovec," zdůraznil všeobecně známý fakt předseda zdravotní komise Fotbalové asociace České republiky Petr Krejčí. I v tomto případě plně platí, že neznalost neomlouvá!
Nebudu asi daleko od pravdy, když řeknu, že zřejmě si mnozí z vás nejednou kladli otázku, proč sportovci berou zakázané látky, proč dopují? Mohly za to v minulosti jen některé sportovní svazy komunistických zemí, které chtěly dokázat světu nadvládu rádoby amatérského sportu? Jde skutečně jen o honbu profesionálních sportovců za penězi?
"Není to jenom tak, protože doping se netýká jenom profesionálů, ale i v amatérském sportu, u hobbíků nebo na nižší úrovni také najdeme dopingové nálezy. Není to jenom věc profesionálů a peněz. I v době minulé to nebyla jen věc peněz, ale bylo to nařízeno státem. Ti, kteří dopovali, mohli častěji vyjet do zahraničí na mezinárodní soutěže, a podobně. Byla to tehdy reprezentace socialistického státu. Nebyly to vždy jenom peníze, peníze, peníze. Byla to i určitá ctižádost sportovců. Někteří i v době socialismu to sami vyhledávali, i když to dostávali od státních orgánů. Sami si ještě přidávali tím, že si to někde pokoutně nakoupili," soudí vedoucí exekutivy pro kontrolu dopingu antidopingového výboru Jan Chlumský.
Nabízí se otázka, tak dál bojovat proti dopingu vůbec a ve sportu především? Jan Chlumský uvedl několik příkladů takového boje:
"V současné době se boj proti dopingu zintenzivňuje, zejména na poli prevence. Jednak totální prevence dopingu, ale i prevence pozitivních nálezů tím, že od špičkových sportovců vyžadujeme místa pobytu. Oni nám musí nahlásit na každý den hodinový úsek, kde je můžeme najít k dopingové kontrole. Pak nemůže docházet k tomu, jak v minulosti, že před námi někteří sportovci utíkali, aby se ukryli před dopingovými komisaři. Dále se zdokonaluje, ale ne tak často a ne v takové míře, seznam zakázaných látek. Myslím, že u nás, ale i v cizině, jsou zejména velké nedostatky a rezervy v prevenci dopingu, v takovém tom osvětovém programu."
A jak to dopadlo s Davidem Bystroněm? Fotbalová Viktoria Plzeň se s ním dohodla na ukončení smlouvy. Sám fotbalista se naděje na zkrácení trestu nevzdává. "Udělám vše pro to, abych se k fotbalu vrátil a znovu mohl hrát. Proto se odvolávám vůči délce trestu a věřím, že moje odvolání bude vyslyšeno," uvedl potrestaný zadák.
