Boj s mlýny
Nejvyšší státní zástupkyni Marii Benešové a jejímu úřadu už došla trpělivost a hodlají v nejbližší době zahájit tvrdý boj proti korupci. Nelze prý už otálet. Jak uvádí Zdeněk Vališ, státní zástupkyni lze zatleskat. Otázkou však zůstává, jaký efekt budou mít její slova.
Evropští podnikatelé si stěžují u komisaře unie Günthera Verheugena na to, že Česko je úplatkářská země. Sama Evropská unie považuje korupci v Česku za problém. Praha tento fenomén nepopírá. Někteří odborníci ale celou problematiku převádějí do jiné roviny a uvádějí, že míru korupce v té které zemi lze odhadnout srovnáním podílu šedé a černé ekonomiky na hrubém domácím produktu. V Česku tento podíl odhadují na 12 až 15 procent, zatímco v Polsku je to prý 25 procent a v Maďarsku jen o něco méně. Ať tak či onak, asi nemá smysl se dohadovat o tom, jaké místo v žebříčku míry korupce Česku reálně patří. Jisté je, že ke skandinávským zemím, kde je korupce prokazatelně minimální, má Česko zhruba stejně tak daleko, jako na druhé straně k některým asijským zemím, kde se nad korupcí nikdo nepozastavuje. Otázkou tedy je, zda se má Česko spokojit s pozicí někde uprostřed mezi oběma póly.
Nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová si myslí, že nikoliv, a že by tedy Česko mělo rychle nastoupit cestu směrem ke skandinávským zemím. S radikálním zásahem nelze podle Benešové už otálet. Stejný názor prý sdílejí i ostatní státní zástupci. Marie Benešová a její úřad si za svůj postoj zaslouží bezesporu aplaus. Člověku se ale zároveň hned vybaví různé mocné mlýny, které svými kameny drtí lidi a nápady vybočující nějak ze zavedených pořádků. Navíc když ty mlýny tvoří kaskádu. Benešová si je vědoma toho, že bude mít s prosazováním svého plánu velké problémy. Mimo jiné třeba proto, že v podstatě vyzývá na souboj i Ústavní soud. Zastává se totiž i nasazení agentů, kteří by měli státní úředníky provokovat k braní úplatků. Připouští tak formu řízených provokací, kterou Ústavní soud už před dvěma roky označil za nepřípustnou. A je krajně nepravděpodobné, že by pod tíhou argumentů státní zástupkyně své dřívější rozhodnutí přehodnotil. Nemluvě už o tom, že v přecitlivělém českém společenství by se agenti-provokatéři stali spíše lovnou zvěří či terčem posměchu než lovci zkorumpovaných činitelů. Češi ale také vědí, že by to dopadlo jako vždycky. Nachytají se malé ryby, hamounci, zatímco velkých štik se kampaň nedotkne.
Problémy s mlýny by ovšem mohly čekat Benešovou a její podřízené v jiném ohledu. Nejvyšší státní zástupkyně totiž pronesla dosud neslýchanou hrozbu, že její úřad už nebude zavírat oči nad ničím. Lze si to také vyložit tak, že dosud se oči leckde přivíraly a že zřejmě proto skončila krachem akce Čisté ruce, vyhlášená po nástupu vlády Miloše Zemana. Ponechme pro tuto chvíli stranou spekulace na téma, odkud vzešel případný popud k přivírání očí. Jestliže se však státní zástupci rozhodli případným dalším popudům vzepřít, vyhlašují vlastně boj oněm zlověstným mlýnům.
