Box údajně nebolí

Česko má profesionálního boxerského mistra světa. V dubnu na tento titul dosáhl čtyřiatřicetiletý Lukáš Konečný, když se v Brně stal mistrem světa organizace WBO v lehké střední váze. Sice se stal "pouze" prozatímním šampiónem, ale úspěch je to nepopiratelný. Navíc je to přemýšlivý typ boxera, který vyvrací zažité představy o tzv. vytlučených hlavách.

Lukáš Konečný je český boxer, který dosáhl významných úspěchů v amatérském i profesionálním ringu. Narodil se v Brně, ale většinu života prožil v Ústí nad Labem. Vystudoval gymnázium. V roce 2000 se oženil, s manželkou vychovávají tři dcery. Svůj první zápas absolvoval ve 14 letech. Chtěl být jako jeho otec:

"Přesně tak. Táta byl boxer, táta byl policajt, a já chtěl být boxer a také policajt, protože když jsem viděl pár jeho zápasů naživo, tak se mi líbila ta atmosféra. Viděl jsem ho jako hrdinu a chtěl jsem být stejnej,"řekl v rozhovoru pro Český rozhlas.

Lukáš Konečný dosáhl významných úspěchů i v amatérském ringu. Jako junior se stal čtyřnásobným českým mistrem, v kategorii seniorů zvítězil dokonce pětkrát. V roce 1995 obsadil na juniorském mistrovství Evropy druhé místo. Účastnil se řady mezinárodních turnajů. V letech 1997 a 1999 vybojoval na mistrovství světa v těžké konkurenci dvě bronzové medaile. Poté reprezentoval na olympijských hrách 2000 v Sydney. K profesionálům přestoupil v roce 2001, když podepsal smlouvu s německou stájí Sport Events Steinforth. A co se podle něj musí stát, aby se z amatéra stal profesionál?

"Více méně to je čistě na jeho vůli. Dokonce ani nemusí být předtím amatérský boxer, ale když se rozhodně, může jít k profíkům. Může také přestoupit. Samozřejmě pro profesionální box je velká výhoda, když máte za sebou nějakou amatérskou kariéru, pokud možno úspěšnou, a jste třeba medailistou z nějaké velké soutěže světa, Evropy nebo olympiády. Pak právě máte šanci, že se vás ujme nějaká významnější stáj, u které jsou předpoklady, že se o vás bude kvalitně starat, že vám dá dobrého trenéra, dobré podmínky, že nebude pospíchat na rozvoj vaší kariéry. Třeba vám na úvod budou dávat slabší boxery tak, abyste výkonnostně rostl. Když budete dělat dobré výsledky, budete vydělávat nejen vy, ale i třeba váš manažér nebo promotér, ta vaše stáj. Jde o to to neuspěchat, ale zároveň to udělat pokud možno rychle. U mne to znamenalo, že v prvních letech profikariéry jsem měl třeba osm, deset zápasů za rok, což v tuto chvíli už je nereálné, a mám třeba dva, tři. Z jedné strany kvůli tomu, že jsem mistr světa, ale zároveň kvůli tomu, že teď už boxuji jen ty veliké tituly, na které se potřebuji opravdu dlouho připravovat. Jsou všechny na dvanáct kol, tak že mám dejme tomu tři měsíce přípravu na ten zápas. A i po tom zápase si potřebuji trošku odpočinout, abych prostě nebyl celý rok v přípravě. To bych asi psychicky nezvládl."

Své první profesionální utkání Lukáš Konečný vyhrál už po 17 vteřinách. V roce 2010 vybojoval titul evropského šampiona organizace EBU v lehké střední váze, který následně v prosinci 2010 v Praze obhájil. V letech 2006 a 2011 vybojoval dvakrát titul interkontinentálního mistra organizace WBO. V roce 2006 se stal také interkontinentálním mistrem IBF, když porazil Ante Bilice. Jedním z jeho nejdůležitějších utkání byl v roce 2008 souboj o titul mistra světa WBO v lehké střední váze proti Ukrajinci Serhiji Dzinzirukovi. Podlehl mu těsně na body, když verdikt mohl být i opačný, což nepřímo po utkání přiznal i Ukrajinec. Letošního 5. dubna se stal mistrem světa organizace WBO v lehké střední váze, když v Brně porazil svého francouzského soupeře Salima Larbiho knock-outem v 7. kole.

Lukáš Konečný nám popsal pocity boxera při vstupu do arény:

"Je toho určitě hodně. V první řadě už odeznívá stres. Vždycky je asi pro toho boxera výhrou, když už ten duel začíná, už se nemusí soustředit na nějaké co by, kdyby, ale už se soustředí jenom na svůj výkon. Já rozhodně vnímám celé okolí, vnímám, jestli mě hala bere jako domácího, nebo když boxuji venku, jako nějakého protivníka. Jsou to hrozně příjemné pocity, když tam lidé stojí, fotí vás, všichni se s vámi chtějí plácat a všichni vás povzbuzují, řvou vaše jméno. K tomu hudba, kterou si vybírám, protože se mi líbí, je taková povzbuzující. Takže je to spousta zážitků, které se špatně vyslovují, ale je to dojemné. Samozřejmě pokud mám v hlavě nějaké pochybnosti o tom, jestli soupeře dokážu porazit nebo ne, tak si pak řeknu, s prominutím, 'a já ti tu hubu stejně rozbiju'. Je to o tom, že to je sport a já se snažím soustředit jen na svůj výkon, dodržet technické, taktické pokyny, být chladný, abych dokázal přemýšlet při tom duelu. A pak samozřejmě záleží na soupeři. Pokud se ke mně soupeř chová nějak arogantně a vyzývavě, tak pak dejme tomu se k němu chci chovat stejně."

Musím říct, že jedno šampiónovo tvrzení mě dost překvapilo - box podle Lukáše Konečného prý nebolí:

"Hmm, box více méně nebolí, nebo samotný zápas nebolí. Bolí vás to předtím, když si musíte odříkat, musíte držet dietu a musíte opravdu tvrdě trénovat, protože přesně platí - těžce na cvičišti, lehce na bojišti. Myslím, že je to u každého profesionálního sportu, nebo u každého sportu. Takže mě bolí tréninky, to je to, co není tak úplně ideální. A pak jsem samozřejmě bolavý po zápase, kdy těch dejme tomu dvanáct kol jsou svaly, klouby ve velkém zatížení. Bolí mě pak ramena, mám ztuhlé bicepsy, ale pokud ten duel vyhraju, tak to není nic hrozného, protože je to taková okrajová bolest. A vím, že za tři dny budu v pohodě. Hlavně mě těší to, že teď už trénovat nemusím. Vidina, že se čtrnáct dní budu moct flákat, budu si grilovat a věnovat se rodině a takové věci, to je prostě to, co mě hrozně hřeje."

O otevřenosti Lukáše Konečného svědčí o to, že se nebránil poodhalit i finanční stránku profesionálního boxera:

"Já jsem ze začátku měl pevně dané finance. Dostával jsem měsíční plat a k tomu už mnohem menší plat za zápasy. Když už ty zápasy začaly být honorované trošičku víc, přestal jsem dostávat ten plat. Průšvih pak byl, když jsem se zranil já, nebo se mi zranil soupeř, a nějakou delší dobu jsem neboxoval. V současnosti to je tak, že dostávám peníze pouze za zápasy a k tomu mám nějaké své sponzory. Nechci se bavit o nějaké přesné částce, ale jsou to statisícové částky. Dá se říct, že ten zápas mě dokáže zajistit na nějakou delší dobu, něco kolem půl až tři čtvrtě roku. Mně a moji rodinu."

Lukáš Konečný zatím končit nehodlá. Snad i proto, že box je podle něj bezpečný sport:

"Ač je to paradox a spousta lidí si myslí, že si vymýšlím, tak já si za tím opravdu stojím a potvrzují to i nějaké studie. Box je relativně hodně bezpečný sport. Nedá se porovnávat s fotbalem a s hokejem, které jsou mnohem úrazovější. V boxu je hrozná výhoda to, že vlastně očekáváte útok soupeře, a pokud jste na něj dobře připraveni, tak se nic nestane. Samozřejmě jsem občas měl roztržené obočí, asi třikrát za kariéru zlomený nos, ale když vezmete v úvahu, že boxuji 25 let, tak si myslím, že to není nic hrozného. Spousta lidí se mě ptá, kolik mám svých zubů. Tak já mák všechny své zuby! Myslím, že pokud je někdo tzv. hloupý, tak v tělocvičně úplně nezmoudří. U boxu je to bohužel dané tak, že se pro něj často odhodlají kluci ze společenské spodiny. A tam už pravděpodobnost nějakých vyjadřovacích schopností není úplně ideální a box samotný už to pak nespraví."