Budoucí Češi - Ukrajinci?

r_2100x1400_radio_praha.png

Místopředseda vlády Vladimír Špidla píchl do vosího hnízda, když minulý týden prohlásil, že Česko se neobejde bez velké přistěhovalecké vlny, přičemž za nejvážnější kandidáty označil Ukrajince. Jak ale uvádí Zdeněk Vališ, vládní projekt imigrační politiky by skutečně mohl být východiskem při řešení budoucích problémů.

Česko už dnes bezesporu splňuje obě hlavní kritéria charakterizující klasické přistěhovalecké země. Má vysokou životní úroveň a nízkou porodnost. Přistěhovalci pomáhají životní úroveň udržovat, protože jsou zdrojem pracovní síly, která už v některých odvětvích začíná chybět. Zároveň přispívají na důchody rostoucího počtu přestárlých starousedlíků. To všechno si uvědomuje každý alespoň trochu myslící politik. Každá mince má ale dvě strany. Nejinak je tomu s přistěhovalectvím. A v tomto ohledu už ne každý politik dokáže odpovědně zvážit jak pozitiva, tak negativa vysoké imigrace, rozložené do relativně krátkého časového období.

Hovořit o negativech bylo ještě nedávno mezi demokratickými politiky když ne přímo tabuizovaným, tedy alespoň vysoce delikátním tématem. Dnes už pod tlakem reality většinou přiznávají, že oním rubem imigrace jsou zcela rozdílné civilizační a kulturní hodnoty. V Německu třeba už dospěli k poznatku, že většinová společnost má schopnost absorbovat etnickou menšinu do počtu osmi až deseti procent. Jakmile v některé lokalitě přesáhne počet přistěhovalců tuto hranici, dají se prý čekat rasové, respektive etnické potíže.

Někteří odborníci přiznávají, že přinejmenším v Evropě selhává univerzalistická teorie tavícího kotle, stejně jako její protipól multikulturismus. Za nejdůležitější faktor, jímž se i dnes jednotlivé civilizační okruhy liší, a co v případě přistěhovalectví působí největší potíže, je považováno náboženství, či lépe řečeno zděděné náboženské prostředí. Tradice, víra otců, zděděný žebříček hodnot určují životní styl, ať už si to uvědomujeme či ne. Diametrálně odlišný životní styl, vyznávání jiného žebříčku hodnot, tolerují starousedlíci jen do té chvíle, než začnou pociťovat ohrožení vlastního životního stylu.

Nepotvrdily se ani prognózy, že tlak moderních technologií Západu a rozmach západní vědy povedou k postupnému sjednocení civilizačních hodnot. Ukazuje se naopak, že jiný civilizační okruh si nejmodernější technické a technologické vymoženosti často pouze přizpůsobí k obrazu svému a dokonce s jejich pomocí křísí staré tradice a upevňuje starý životní styl. Například bývalý představitel exilové sociální demokracie Jiří Loewy napsal tento týden v Lidových novinách, že je deprimující, když "třetí generace Turků v Německu působí dnes nesrovnatelně větší problémy nežli jejich předchůdci z první či druhé generace. Zatímco moderní Turecko je státem světským a západně orientovaným, v diaspoře se daří náboženským fanatikům a fundamentalistům." A Loewy rovněž připomíná "paralelní obce" Maročanů a Alžířanů ve Francii či imigranty z Karibiku v Nizozemsku.

Právě na základě některých negativních zkušeností západní Evropy zaznívají v Česku hlasy, že nejzávažnějším kritériem masového přistěhovalectví do země by měla být "nábožensko-civilizační" příslušnost přistěhovalců. Zmínka Vladimíra Špidly o Ukrajincích jako nejvhodnějších kandidátech tedy má svou logiku. Vždyť západní Ukrajina patří k západnímu civilizačnímu okruhu tisíc let. Ostatně s Rusíny už Češi dokonce žili v jednom státním útvaru, za Rakouska-Uherska a pak v Československu. Zdá se, že vláda ve svém projektu imigrační politiky vykročila správným směrem. Ten mimo jiné předpokládá, že každému žadateli o trvalý pobyt bude stanoveno tzv. skóre, do něhož se bude započítávat vzdělání, rodinný stav a také kulturní okruh, tedy právě ona civilizační příslušnost.