Budoucnost Šumavy je nadále předmětem ostrých sporů

Orkán Kyrill, který začátkem roku řádil na Šumavě, opět rozvířil ostrou diskusi o tom, zda vyčistit polomy, které způsobil, nebo nechat vše na přírodě, ať si poradí sama. Ozývají se vědci, politici, majitelé lesů, starostové obcí i ekologové. Ve hře jsou přitom velké peníze. A celý spor je veden především kvůli obávanému hnědému brouku - kůrovci. Podrobnosti má Zdeněk Vališ.

Polomy způsobené v lednu orkánem Kyrill (Foto: ČTK)

Větrná smršť v noci z 18. na 19. ledna zlámala nebo vyvrátila na Šumavě více než 600 000 krychlových metrů dřeva. Ponechat ho jen tak ležet, by samozřejmě byla velká ekonomická ztráta. Zároveň by to ale znamenalo nabídnout obrovský hodovní stůl pro kůrovce a vyvolat tak následnou lesní katastrofu. V Národním parku Šumava by mělo být do hlavní sezóny zlikvidováno 70 procent polomů ve druhých zónách. To chce ovšem menší vysvětlení. Od roku 1995 je národní park rozdělený do tří zón. První, z přírodního hlediska nejcennější zóna, tvoří 15 procent rozlohy parku a nesmí se v ní kácet. Příroda tam má volnou ruku. Ve druhé a třetí zóně je možné zasahovat, tedy i kácet. Od lednové kalamity se vedl spor o to, zda by se nemělo kvůli kůrovci výjimečně odklidit i část spadaných stromů z první zóny. Místo toho ministr životního prostředí Martin Bursík v březnu rozhodl, že bezzásahová zóna se naopak rozšíří, a to až na pětinu celkové rozlohy národního parku. Spadané stromy se tedy nebudou odklízet ani v částech parku, které patří formálně do druhé zóny. Ekologové a mnozí vědci jásají, jiní vědci, mnozí politici, starostové obcí a majitelé lesů se obávají katastrofy. Ministr Bursík vysvětluje své rozhodnutí.

"Dřívější plošné zasahování, když se asanoval kůrovec, vytváření holin, ukazuje, že se tím vytváří takový kolotoč rozšiřování holin. Když uděláte holinu, otevíráte porostní stěny, a ten les sousedící s holinou není připraven na další kalamity"

Bývalý ředitel národního parku Alois Pavlíčko, který má nyní na starosti otázky biosféry, ještě dodává, že rozšíření bezzásahové plochy parku se týká především horských smrčin, které jsou přirozenou dřevinou.

"V těch polohách, kde jsou horské klimaxové smrčiny, je vždy nedostatek rozkládajícího se nebo mrtvého dřeva. Proto by tam mělo zůstávat. Rozhodně se to netýká porostů, které jsou v nejnižších polohách, kde by měl být třeba jedlo-bukový smíšený les."

Problém je také v tom, že první, nejcennější zóna je rozdrobena do více než stovky izolovaných ostrůvků. Takové rozdrobení bezzásahových území podle některých odborníků nedává smysl, protože ostrůvky ´pravé přírody´ se stávají zdrojem náletů kůrovce do sousedních lesů, takže pak se tam musí více kácet napadené stromy. Lepší je proto vytvářet celistvější plochy. Na semináři, který se koncem května konal v Senátu, prohlásil profesor Josef Fanta z univerzity ve Wageningenu v Nizozemsku, že z kůrovce není nutné dělat strašáka.

"Šumavě nehrozí, že ji beze zbytku sežere kůrovec. Staré porosty odejdou, jiné mladé je nahradí. Přirozený vývoj potřebuje čas. Ekologicky motivovaná obnova lesa, a to nejen v národním parku, je nutností, mají-li české plnit funkce a poskytovat služby, které od nich bude žádat budoucí společnost."

Jiní odborníci tvrdí opak a obávají se, že v důsledku ministrova rozhodnutí dojde k rozmachu kůrovcové kalamity. To si myslí i známý soudní znalec v oboru lesnictví Ivo Vicena.

"Aby nedošlo k nevratným škodám po orkánu Kyrill, je nutné zajistit zpracování všech vzniklých polomů. Ponechání 130 tisíc kubíků dřeva bez asanace v prvních zónách a v části druhých zón povede k obrovskému riziku dalšího rozšíření stávajícího nepříznivého stavu."

Ministr životního prostředí Martin Bursík

Rozhodnutí ministra Bursíka se také nelíbí lidem, kteří na Šumavě žijí. Potvrdila to předsedkyně výboru obcí Národního parku Šumava Stanislava Barantálová.

"Ve chvíli, kdy dojde ke zničení celé Šumavy, tak obce nemají své místo na Šumavě, protože lidé se odtamtud budou houfně stěhovat."

Vždyť obce žijí v parku většinou z turistiky.

"Příkladem může být bavorský národní park, kde se kvůli suchému lesu snížila návštěvnosti na jednodenní nebo dvoudenní cesty."

Tuzemští ekologové, stejně jako profesor Josef Fanta, kůrovcové nebezpečí bagatelizují. Expert na lesní hospodářství z hnutí Duha Jaromír Bláha dokonce tvrdí, že za jeho zveličováním stojí dřevařská lobby. Senátor za ODS a starosta Hluboké nad Vltavou Tomáš Jirsa nad takovými obviněními kroutí hlavou. Jak řekl Radiu Praha, nejde o dřevo, ale o zelené lesy.

"My jsme mnohdy ekologickými aktivisty označováni za dřevožrouty nebo agenty dřevařských lobby. Chtěl bych ale posluchače ubezpečit, že nikdo z nás starostů, poslanců, senátorů, ani pan hejtman nejsme jakkoliv zapojeni do těžby dřeva. Opravdu nám vůbec nejde o to, jestli to dřevo odvést nebo neodvést. My nebojujeme za to, aby se dřevo odváželo. My bojujeme za to, aby neschly další zelené lesy. To je ta hlavní otázka."

Tomáš Jirsa si myslí, že by bylo možné zbavit pouze spadané stromy kůry a tu zlikvidovat. Tak by se dalo bojovat s kůrovcem. Dřevo může zůstat na místě. Mrtvý, suchý les na bavorské straně Šumavy Tomáše Jirsu neinspiruje k obdivu, jako některé ekology. Připomíná, že právě odtamtud přišla v osmdesátých letech kůrovcová kalamita i na českou Šumavu a z ní jsme se vzpamatovali teprve před několika lety. Přitom Bavorský národní park je mnohonásobně menší než Národní park Šumava, takže i rozsah tamního mrtvého lesa je menší než by byl u nás. Bavoři se už ale podle Tomáše Jirsy rozhodli, že budou zasahovat proti kůrovci v nových částech národního parku a budou usilovat o to, aby měl les proti kůrovci vlastní ochranu. Jinými slovy, snaží se dosadit více listnatých stromů.

"To je cesta, kterou i my prosazujeme. Prostě sázet, sázet, sázet! V tom se shodneme. Nebylo to šťastné řešení vysázet před 150 lety monokulturní smrky po celé Šumavě. Už se ale neshodneme, jak řešit tento problém. Řešením které nabízí ekologické organizace, je nechat to schnout, zatímco my říkáme sázet, sázet, sázet. A pomáhat tomu lesu vrátit se do smíšeného stavu."