Byl jeden kníže v Čechách jménem Václav
Nevíme přesně, kdy ani kde se narodil. Historici se dlouho dohadovali, ve kterém roce byl zavražděn. Podle legend holdoval alkoholu. Přesto je svatý Václav už víc jak tisíc let patronem země české. 28. září si každoročně připomínáme jeho mučednickou smrt.
"Byl jeden kníže v Čechách jménem Vratislav a jeho žena se zvala Drahomíra. I narodil se jim prvorozený syn a na křtu mu dali jméno Václav,"
uvádí První staroslověnská legenda o životě a umučení svatého Václava. Vznikla v polovině 10. století, tedy nepříliš dlouho po Václavově smrti. Podle legendisty se měl Václav narodit kolem roku 907 ve Stochově na Kladensku. Můžeme se však o tyto údaje skutečně opřít?
"Mohl to být Stochov, který je od 19. století považován za jeho rodiště a kde stojí památný svatováclavský dub, který je ale starý asi jen šest set nebo sedm set let. Nepochází tedy z doby Václavovy, kdy ho měla zasadit jeho babička svatá Ludmila. Mohl se ale narodit na kterémkoliv přemyslovském hradišti ve středních Čechách,"
říká historik a ředitel Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně Zdeněk Kuchyňka. Území přemyslovského knížectví v době, kdy se Václav narodil, nebylo větší než Středočeský kraj a žilo v něm odhadem asi 25 tisíc lidí. Tedy asi tolik, jako v dnešním okresním městě. Přemyslovská hradiště byla například v Tetíně, Libušíně, na Mělníce nebo v Boleslavi. Míst, kde se mohl Václav narodit, bylo tedy víc. Spolehnout se však můžeme na jinou zprávu z legend.
"Pokud jde o svatého Václava, tak tam se z legend dozvídáme zajímavou informaci, že toužil po vzdělání a byl poslán svým otcem Vratislavem na Budeč. Učil se tam čtení, psaní a zpěvu žalmů. Právě z této zmínky svatováclavských legend se vyvinula zejména v 19. století, ale už i dříve, u Václava Hájka z Libočan, myšlenka, že Budeč byla naše nejstarší škola. To v žádném případě není pravda. Tato zmínka v legendě ale upozorňuje na fakt, že v době, kdy bohoslužebným jazykem byla latina, které ovšem lidé nerozuměli, potřeboval kněz při bohoslužbě skupinku mladíků, která byla schopna se aktivně bohoslužby účastnit."
K této skupince tedy na Budči patřil i mladý Václav. Do budoucna mu to umožní získat vzdělání, které v raném středověku měl jen málokterý z vladařů. Historik Kuchyňka však upozorňuje ještě na jeden důvod, proč mohl být Václav vyslán do školy v Budči. V době, kdy se narodil, vládl totiž ještě jeho strýc, Bořivojův prvorozený syn Spytihněv. Václavův otec Vratislav se stal knížetem až po jeho smrti. Samotnému Václavovi bylo tehdy asi osm let:
"Víme, že některý ze synů byl vždy určen ke kněžské službě. A jestliže svatováclavské legendy často mluví o Václavovi, že je jako mnich, nelze vyloučit, že na Budeč byl vyslán i proto, že se počítalo s tím, že Spytihněv ještě bude mít syna a nástupce a že Václav nebude nikdy vládnout. A že by tedy mohl být určen ke kněžské službě, jako se to stalo třeba Vojtěchu Slavníkovci. Ten se později stal druhým pražským biskupem. Tedy je možné, že i toto hrálo určitou roli, že původně byl Václav určen ke kněžství."
Václavův nárok na přemyslovský knížecí stolec vedl podle všeho i ke sporu mezi Václavovou matkou Drahomírou a jeho babičkou Ludmilou, která Václava od dětství vychovávala:
"Ludmila jako babička prosazuje Václava. Drahomíra prosazuje Boleslava. A je otázka, proč Drahomíra prosazuje Boleslava, když Václav je prvorozený. Mohlo to ale být docela dobře tak, že Václav se narodil v době, kdy jeho otec Vratislav ještě nebyl knížetem. Boleslav se však narodil v době, kdy už knížetem byl. Čili by mohl mít větší nárok na knížecí stolec než syn mladšího bratra panujícího knížete."
Václavův otec Vratislav umírá v roce 921 a regentské vlády za své nedospělé syny Václava a Boleslava se ujímá jejich matka Drahomíra. V té době taky vrcholí spor mezi ní a tchyní Ludmilou, která se z Prahy uchýlila na hrad Tetín. Drahomíra ji tam nechá dvěma najatými vrahy zavraždit. Podle legendy je Ludmila prosila, aby byla sťata, protože prolitá krev by jí podle církevních představ zajistila mučednictví. Místo toho však byla uškrcena svým vlastním závojem. Svatou se přesto stala. Už o čtyři roky později, v roce 925, dal její ostatky na Pražský hrad přenést její vnuk Václav. Uloženy byly v Jiřském klášteře, což bylo rovněž považováno za svatořečení. Od té doby se také datuje Ludmilin kult.
O knížeti Václavu se traduje, že žil skromně, téměř jako mnich. Do země povolal řadu duchovních, které dříve vyhnala jeho matka Drahomíra. Dokonce sám prý pekl hostie. Kritizoval neřestný život svého okolí, ochraňoval vdovy a sirotky, vykupoval křesťany z otroctví. Legendy o svatém Václavu však vytvářejí i jiný obraz:
"Stejně tak se z legend dozvídáme, že Václav zřejmě holdoval alkoholu. V legendách se uvádí, že vždycky, když večer se svými družiníky přehnal pití, ráno honem spěchal do kostela, aby se z tohoto hříchu vyzpovídal. Druhá staroslověnská legenda zase mezi řádky uvádí, že /Václav/ má ctnosti, které nejsou příliš časté u ženatých mužů. Z toho se soudí, že Václav byl ženatý nebo měl alespoň konkubínu, se kterou zplodil syna."
O Václavovi se také říkalo, že byl bázlivý. Historik Zdeněk Kuchyňka to ale vyvrací:
"Když se zkoumaly ostatky svatého Václava, ukázalo se, že jde o velmi mohutnou postavu se silnými kostmi a ztluštělou čelní kostí na lebce. Víme, že má vyhojené zranění po ráně mečem. A i dodatek ke Kristiánově legendě mluví o jeho souboji se zlickým knížetem, kdy Václav navrhne, že místo toho, aby umírali jejich bojovníci, se s ním utká sám. To by si jistě nedovolil někdo, kdo se bojí. Kdo si není jist tím, že zřejmě bude mít v boji převahu."
Za důkaz Václavovy bázlivosti se považovalo hlavně to, že se podvolil saskému vévodovi Jindřichu Ptáčníkovi. Ten roku 929 vpadl do Čech a oblehl Prahu. Václav se rozhodl, že spíš, než aby s ním dál bojoval, mu bude odvádět tzv. tributum pacis. Tento poplatek za mír a zřejmě i celý způsob Václavova vládnutí se však nelíbil jeho bratru Boleslavu. Dal ho proto zavraždit.
"Dne 28. září svatý Václav, kníže český, byl lstí bratrovou na hradě Boleslavi umučen," uvádí Kosmova kronika. Historikové se však dlouho dohadovali, ve kterém roce vlastně Václav zemřel. Podle starších představ, které zastával i významný historik Josef Pekař, měl být zavražděn v roce 929. Proto také v roce 1929 bylo slaveno Svatováclavské milénium, kdy byla znovu vysvěcena i dostavěná katedrála sv. Víta, Václava, Vojtěcha a Panny Marie. Až novější průzkumy posunuly datum jeho úmrtí na rok 935. Už tři roky nato však nový vládce Boleslav přenáší ostatky svého bratra na Pražský hrad a ukládá je v nové kapli, která byla vybudována u kostela sv. Víta. Václavovy ostatky mimochodem leží na stejném místě dodnes. I v tomto případě znamená přenesení ostatků fakticky svatořečení.
Svatý Václav se rychle stává zemským patronem, věčným českým králem na nebesích a také ochráncem dalších českých panovníků. Příkladem je i bitva u Chlumce v roce 1136, kdy se utkal Přemyslovec Soběslav I. s německým králem Lotharem:
"Do té bitvy bylo přineseno kopí svatého Václava a praporec svatého Vojtěcha a jim bylo připsáno vítězství. Pak máme zmínku, že v roce 1305, když umíral Václav II., nechal přísahat svého nástupce Václava III. na lebku svatého Václava. To znamená, že lebka byla oddělena od ostatních kosterních pozůstatků, stejně jako je tomu dnes. A pak samozřejmě největší období kultu svatého Václava je doba Karla IV. Víme, že nechal korunu, kterou dal vyrobit, zasvětit svatému Václavu. Je to Svatováclavská koruna, která je uložena ve svatovítském pokladu, na lebce svatého Václava. A svatý Václav ji králům propůjčuje jen na krátký okamžik korunovace, pak se zase vrací do klenotnice. I katedrála byla vedle sv. Víta zasvěcena svatému Václavu,"
dodává ředitel kladenského muzea Zdeněk Kuchyňka. Kult svatého Václava však středověkem nekončí. Hodně se objevuje v baroku, kdy Václavovu mučednickou smrt zpodobnili slavní malíři i sochaři v katedrálách, stejně jako lidoví umělci ve vesnických kapličkách. Vraceli se k němu i obrozenci v 19. století. Například Karel Havlíček Borovský v roce 1848 navrhnul, aby Koňský trh v Praze byl přejmenován na Václavské náměstí. Na konci 19. století byla vypsána soutěž na sousoší sv. Václava, kterou vyhrál Josef Václav Myslbek.
U této sochy a na Václavském náměstí se odehrávaly a dosud odehrávají ty nejvýznamnější události našich soudobých dějin. Zde v roce 1918 zazněla vůbec první výzva k samostatnosti Československa, v roce 1948 tu pronesl Klement Gottwald svou památnou větu: „Právě se vracím z Hradu“. Tady proběhly masové demonstrace v letech 1968, 1969 i 1989. A konec konců, probíhají tu dodnes. Kdykoliv hrozilo Čechám nebezpečí, lidé se obraceli k sv. Václavu, aby je ochránil. A světce si připomínají dodnes, na tradiční Svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi, které se koná v den jeho úmrtí 28. září.
