Svatý Václav: sochy a legendy

svaty_vaclav.jpg
0:00
/
0:00

28. září je státní svátek - Den české státnosti. Jednou z hlavních akcí je tradiční setkání ve Staré Boleslavi. U příležitosti svátku svatého Václava se tu schází tisíce věřících, kteří si připomínají odkaz i mučednickou smrt českého knížete. Právě zde u dveří kostela svatého Kosmy a Damiána byl ráno 28. září 935 svým bratrem Boleslavem a jeho lidmi svatý Václav zavražděn.

Jaroslava Nováková
Po smrti svatého Václava vznikaly legendy, šířila se vyprávění a český kníže se dostal do povědomí většiny křesťanů. Je zobrazen na mnoha obrazech i sochách. Jeho podoba však není známá, je to fantazie tvůrců. Stejné je to i se sochami v Praze. Která z nich je nestarší, která nejznámější, i na to jsme se zeptali Jaroslavy Novákové ředitelky pro turistický ruch Pražské informační služby. Podařilo se někdy spočítat, kolik soch má tento světec v Praze?

"Myslím, že neexistuje přesný soupis zaměřený na sochy našeho nejslavnějšího patrona, kterého máme. Orientační číslo by bylo kolem dvacítky, musím ale říci, že do toho nejsou zahrnuty sochy méně významné z hlediska umělecko-historického, protože určitě existuje celá řada plastik tohoto světce, které jsou součástmi třeba kostelních oltářů. Ty nejvýznamnější ale známe velmi dobře. Například v chrámu sv. Víta nebo ve svatyních, které jsou zasvěceny sv. Václavu, ale úplně přesné zmapování opravdu není."

Socha sv. Václava v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě
Kde se nachází nejstarší socha sv. Václava?

"Myslím, že za nejstarší sochu sv. Václava můžeme jednoznačně považovat sochu, která se nachází v chrámu Sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Je to socha, která vznikla v dílně Parléřovy huti a za autora je považován buď samotný Petr Parléř a nebo jeho synovec Jindřich. Domnívám se, že tato socha, která vzniká v 70-tých letech 14. století je skutečně nejstarší samostatně stojící plastikou svatého Václava."

A která ze soch je nejznámější? Mnozí asi tuší, kterou řeknete.

"Určitě tou nejznámější je samozřejmě socha, respektive pomník sv. Václavu, který je na Václavském náměstí a to od Josefa Václava Myslbeka. První myšlenka byla svatováclavský pomník jako součást důstojného vstupu do národního muzejního stánku. Nakonec to ovšem dopadlo jinak."

A socha sv. Václava stojí v horní části Václavského náměstí. Soutěž na vytvoření nové jezdecké sochy svatého Václava byla vypsána v lednu 1894 a zúčastnilo se jí osm sochařů. První cena nebyla udělena a o druhou se podělili Josef Václav Myslbek a Bohuslav Schnirch. Schnirch navrhl jezdeckou sochu svatého Václava jako sochu světce, jedoucího na koni a žehnajícího davům. Myslbek zvolil netradiční podobu svatého Václava jako bojovníka. Po vzrušených diskusích byla nakonec zakázka zadána Myslbekovi.

Jezdecká socha svatého Václava od Josefa Václava Myslbeka
Původní model byl následně mnohokrát změněn a časem byla jezdecká socha svatého Václava na modelu doplněna ještě čtyřmi sochami stojících světců. Původně se mělo jednat o sv. Ludmilu, sv. Prokopa, sv. Vojtěcha a sv. Ivana. Socha sv. Ivana byla nakonec nahrazena sochou sv. Anežky. Při tvorbě hlavní části pomníku se Myslbek inspiroval svatováclavským pokladem - přilbicí, mečem a drátěnou košilí. Velkou pozornost věnoval také podobám tváří všech světců, např. sv. Vojtěch má tvář arcibiskupa Františka Schönborna a sv. Prokop zase tvář samotného J. V. Myslbeka. Modelem pro sochu koně se stal sedmiletý hřebec Ardo, patřící armádě.

"Josef Václav Myslbek vytvářel ten svatováclavský pomník s neobvyklou pečlivostí, nejenom s takovou uměleckou rutinou a náruživostí, ale také zcela jistě s velkou láskou. Když se totiž soutěžilo o to, kdo bude realizovat pomník sv. Václavu na Václavském náměstí, tak Josef Václav Myslbek rozhodně nebyl jediným úspěšným potencionálním autorem. Tento pomník nahradil starší sochu sv. Václava, která byla barokní a která dala i jméno Václavskému náměstí."

Vycházel Myslbek třeba z historických obrazů, když tvořil sochu sv. Václava nebo stál někdo modelem?

"Pokud mluvíme o osobnosti sv. Václava, tak víme, že hovoříme o člověku, který žil na začátku 10. století a skutečná podoba tohoto muže samozřejmě neexistuje. Je třeba si uvědomit, že Josef Václav Myslbek měl zpracovánu podobu sv. Václava dříve, než byla skutečně vypsána veřejná soutěž. Myslbeka jako autora velmi prosazoval v 19. století Josef Hlávka, známý mecenáš, který také na vytvoření pomníku sv. Václava věnoval poměrně značné finanční prostředky, tudíž se mu podařilo také 'prosadit' jím preferovaného autora, kterým Josef Václav Myslbek byl. Sama délka celého díla je skutečně obdivuhodná. Na tomto pomníku bylo pracováno od roku 1882. V první etapě do roku 1913. V tomto roce byla odkryta socha světce na koni i se dvěma dalšími patrony, tedy s těmi dvěma sochami ze čtyř a dokončení pak následovalo v průběhu první světové války."

Hodně se mluví o tom, že modelem koně byl hřebec Ardo?

"Ano, je to tak. Dokonce existují i fotografie z ateliéru sochaře Josefa Václava Myslbeka a je tedy zřejmé, že ta velmi zdařilá podoba koně přispěla k celkovému názoru na práci Myslbekovu jako velmi zdařilou a je zřejmé, že ten hřebec skutečně stál vzorem. "

Jak uvedla Jaroslava Nováková, podoba sv. Václava není známa. Přesto měla jedna z jeho soch podobu konkrétního člověka.

"První svatováclavská socha, která stála na dnešním Václavském náměstí a která byla vytvořená sochařem Janem Jiřím Bendlem, tak ta kupodivu měla tvář habsburského císaře Ferdinanda III.. Byla jí skutečně inspirována, což se velmi málo ví. Ty ostatní sochy prakticky nevznikaly podle určité tváře, ale tato jediná určitě ano."

Jaká však byla skutečná podoba svatého Václava? Jak uvádí Alžběta Kadeřávková v dějepisném časopise, jeho pozůstatky byly nalezeny celkem na pěti místech v katedrále svatého Víta. Poprvé byla zkoumány v roce 1911 a podruhé začátkem 70.tých let. Zachovala se i jeho lebka, která je skrytá ve stříbrné bustě na hlavním oltáři. Podle nejnovější expertízy byl sv. Václav štíhlý vysoký muže s podlouhlým obličejem, světlými vlasy a snad modrýma očima. Při zkoumání ostatků vyvstala pro experty záhada. Jeho lebka svědčila o tom, že se dožil vysokého věku. Pokud by však zemřel kolem šedesátky, znamenalo by to změnu dějin. Bratrovražda by byla nemožná. Při zkoumání lebky jeho otce Vratislava, který zemřel okolo 40ti, se však zjistily stejné známky srostlých švů na lebce. Odborníci tedy usoudili, že šlo o anomálii, která byla charakteristickým dědičným znakem prvních Přemyslovců.

O životě svatého Václava vzniklo mnoho legend. Jeho vztah k Bohu byl tak silný, že například Kristiánova legenda popisuje, jak rád by kníže Václav podstoupil vládu svému mladšímu bratrovi a sám se vydal do Říma, kde by se stal řeholníkem. Jako panovníkovi mu to však nebylo umožněno. Některé prameny uvádějí, že měl zřejmě syna Zbraslava, který zemřel mladý a proto není příliš známý.

Proč však došlo k bratrovraždě? Jeho bratr Boleslav nemohl pochopit, proč je Václav, panovník české země, ochoten platit Sasům 500 hřiven stříbra a 120 volů ročně. A to byl zřejmě poslední kamínek v mozaice nespokojenosti s jeho vládou. A tehdy pozval Boleslav staršího bratra na hostinu v jeho hradci na Staré Boleslavi. Václavova družina však zůstala při hostině střízlivá. Sv. Václav si při ní prý připil na archanděla Michaela, který je průvodcem zemřelých do ráje. Vložili tento přípitek do úst knížete kronikáři, kteří byli přesvědčeni o jeho zázracích? Jak proběhl samotný akt vraždy, kterou dodnes znají celé tisícileté dějiny, v tom se kronikáři různí. Podle Kristiana už jeho vražda skýtala zázrak. Jeho vrazi mu prý usekli ucho a on se zjevil své sestře Přibyslavě, ukázal jí, kde leží a ona jej pak vložila do hrobu k Václavově hlavě, kde zázračně srostlo. Vavřinec zase mluví o uťatých článcích prstů, které přirostly bez známek původního úrazu. A tak vznikaly svatováclavské legendy. Mohou turisté vidět jejich zpodobnění na některém místě v Praze, to je otázka pro Jaroslavu Novákovou, z Pražské informační služby.

"Mě okamžitě vytanula na mysli výzdoba kaple sv. Václava v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha, kde právě v té horní části kaple je ztvárněno několik svatováclavských legend, které ovšem nejsou sochařskou nýbrž malířskou prací. Domnívám se, že mezi nejznámější legendy spojené s tímto světcem je legenda o převážení těla sv. Václava ze Staré Boleslavi na Pražský hrad, kde v podhradí, v těsné blízkosti dnešního Staroměstského náměstí mělo dojít k onomu zázraku. Koně nebo povoz převážející Václavovo tělo odmítl jít dál a teprve poté, co byli propuštěni vězni z nedalekého vězení se povoz zase dal do pohybu, takže tady svatý Václav opět zasáhl jako ten, kdo odpouští a v tomto případě způsobil zázrak propouštění vězňů."

Svatý Václav od Ottavia Mosta
V Lapidáriu Národního muzea je pak plastika svatého Václava od Ottavia Mosta. Je zde scéna, která je spojena se dvěma epizodami v životě sv. Václava. Ten se jednou opozdil na zemský sněm do Řezna a všichni byli překvapeni, že ho císař Jindřich Ptáčník vůbec nenapomenul. Viděl totiž po boku českého knížete anděly. Stejně dopadl i Radslav Zlický s jehož armádou se měl Václav střetnout nedaleko dnešní silnice na Kolín u obce Přistoupim. V okamžiku, kdy měl proti knížeti vyjet, seskočil podle legendy z koně, před sv. Václavem poklekl a prosil o milost. Také on uvedl, že spatřil po obou rukách českého knížete anděly. Tato plastika stála na Karlově mostě do 18. století. Roku 1780 přišla jedna z povodní, která poškodila Karlův most a plastika spadla do Vltavy. Poté, co byla vytažena, byla umístěna na rampu u Pražského hradu, kde do té doby bylo Braunovo sousoší svatého Václava se Svatou Ludmilou. Jak je sv. Václav na sochách nejčastěji zpodobňován?

"Obvykle je to pouze světcova socha. Když sáhneme k té gotické podobě nebo zejména k barokním ztvárněním, tak máme vždy sv. Václava vytvořeného jako světce, která v jedné ruce zpravidla drží kopí. Bývá to ruka pravá a v levé štít se svatováclavskou orlicí. Bývá to takové nejtypičtější ztvárnění, i když se setkáváme čas od času i s jinými obrazy. Například může dojít k přehození těch dvou předmětů, výjimečně je to socha jezdecká nebo může být také ztvárněn jako patron vinařů, kterým sv. Václav skutečně byl. Proto jej máme také na tzv. viničním sloupu na náměstí Křížovníků nedaleko od Karlova mostu."

Proč si vinaři vzali sv. Václava za svého patrona?

Jezdecká socha sv. Václava na Vyšehradě
"Já si myslím, že je to možné spojovat s dobou ranného křesťanství, kdy on byl velice významným šiřitelem svaté víry a pochopitelně víno patřilo k ritu bohoslužby a možná právě proto ho mají vinaři za svého patrona."

V jakém stavu jsou sochy sv. Václava v Praze?

"Právě Myslbekův pomník na Václavském náměstí prošel nedávno velkým restaurováním, protože stav pomníku už byl opravdu velmi špatný. Některé sochy jsou kopiemi. To je třeba socha sv. Václava, která je na Vyšehradě a která je kopií původní barokní plastiky od Bendla, která zdobila Václavské náměstí až do 19. století. Originál se nachází v Lapidáriu Národního muzea na pražském Výstavišti. Další kopie je třeba na rampě Pražského hradu, kde ji vytvořil sochař Čeněk Vosmík. Jinde jsou pak sochy původní. Vzpomenu opět barokní ztvárnění od Jana Jiřího Bendla, které se nachází na starém probošství Pražského hradu, to znamená na třetím, nejstarším hradním nádvoří."

Svatý Václav je jediným českým světcem, jehož svátek je součástí celosvětového kalendáře římskokatolické církve. Je jedním z nejoblíbenějších svatých a patron české země. O životě svatého Václava však nejsou téměř žádné spolehlivé doklady. Není jisté jeho datum narození ani datum úmrtí. Zpochybňují se důvody jeho zavraždění, některé názory hovoří spíše o nešťastné náhodě, osudném nedorozumění s tragickým koncem a nikoliv o vyvrcholení mocenského boje mezi Přemyslovci. Objevily se i domněnky, že Václav žádného bratra vůbec neměl.

Drahomíra ze Stodor, Václav a Ludmila
Po tisíci letech je pramenů málo, co však přetrvalo jsou legendy, a svatováclavský kult, jehož zakladatelem se stal pražský biskup Vojtěch Slavníkovec. Legendy dokonce překročily i hranice. V Rusku byli Ludmila i Václav skutečnými světci a kníže Jaroslav Moudrý dal dokonce roku 1034 svému synovi jméno Václav. Kult svatého Václava se šířil dál. Objevil na praporcích, husitských pavézách, korunovační klenoty získaly přídomek "svatováclavské", ocitl i mezi Blanickými rytíři, aby s nimi vyjel v nejhorších chvílích národa na statném bělouši.

Svátek svatého Václava je také svátkem české státnosti. Při této příležitosti vyšla kniha s názvem Česká měna. Jedna z kapitol, jejímž autorem je docent Jaroslav Šebek, se věnuje právě svatému Václavovi. Čím si vysvětluje, že se svatováclavská tradice uchovala celých 1000 let?

"Protože svatý Václav není jen duchovní postavou, ale je to postava, která je spojená s úsvitem české státnosti. Také slavíme Den české státnosti právě 28. září. To jsou dvě důležité věci, které tento svátek jakoby předsazují před všechny ostatní. Navíc si do svatého Václava projektovaly všechny historické epochy svoje představy. Je zajímavé, že tato tradice přetrvala i v době husitství, které se jinak stavělo ke katolickým světcům odmítavě, tak přesto svatý Václav přežívá i dobu husitskou a pokračuje dále nejenom jako katolický světec, duchovní postava, ale jako národní symbol. Konec 2. tisíciletí a začátek 3., tedy naše současnost je ve znamení opětovného propojení obou dvou symbolů, což myslím demonstruje jak tato publikace, tak i probíhající svatováclavská pouť ve Staré Boleslavi."

Kdo se nejvíc zasloužil z hlediska historie o kult svatého Václava?

"V našich dějinách určitě ten největší rozmach kultu svatého Václava je spojen s Karlem IV., který samozřejmě tento kult postavil do středu české státnosti už tím, že korunovační klenoty jsou spojeny se svatováclavskou symbolikou."

Byl svatý Václav v průběhu dějin využíván nebo někdy i zneužíván?

"Já bych řekl, že byly obě dvě tendence přítomny. Jak to zneužívání, tak to využívání. Úplně nejtypičtější je to z moderní doby patrné v době nacistické okupace, kdy na jedné straně 28. září se konají vlastenecké bohoslužby, kde znějí vlastenecká kázání o významu českých národních tradic a na druhé straně jsme ale svědky toho, jak nacistická moc dává například znak svatého Václava lidem, kteří se zprofanovali jako kolaboranti. Řekl bych, že tady je vidět úplně nejjasněji, jak je možné tradici na jedné straně pozitivně využít k národnímu prospěchu a na druhé ji zneužít ve prospěch lidí, kteří s tímto státem nemají nic společného."

Lidé mají svatého Václava spojeného i sochou na Václavském náměstí. Domníváte se, že k tomu vzrůstu svatováclavského kultu přispěly poslední dějinné události, které se pod sochou děly?

"Symbolika sv. Václava je hodně spojená také s národní symbolikou a řekl bych, že všechny ty události, které se dály pod souchou, myslím tím rok 1968 a 1989, tak tam bylo vidět, že skutečně svatý Václav je vnímán jako střed této země. Pomník svatého Václava je vnímán jako střed, kolem něhož se dějí ty nejdůležitější věci. A řekl bych, že kdyby se znovu objevil nějaký vážný problém, tak přirozeně lidé budou směřovat k soše svatého Václava. K tradicím a státním svátkům si hledají hlavně mladí lidé cestu těžko. Ale zase si myslím, že projekty, jako je projekt Česká měna, může být jednou z takových věcí, které přiblíží i tyto důležité tradice mladému člověku a myslím si, že v současné době, kdy prožíváme problémy i co se týká sjednocující se Evropy, tak vzrůstá důležitost národních symbolik v této sjednocující se Evropě. Myslím si, že právě pozitivní obsahy našich duchovních tradic mohou sloužit i k upevnění jednak naší vnitřní národní identity, i té proevropské."

Ale vraťme se k penězům, ostatně těm je kniha Česká měna věnována. Mimochodem sv. Václav se dodnes objevuje na koni a s kopím na dvacetikorunové minci. Na bankovkách však najdeme řadu dalších jmen významných lidí. Jak dodala Lucie Wittlichová ze společnosti Dny české státnosti, není to však kniha ekonomická.

Lucie Wittlichová
"Samozřejmě se nechceme věnovat měně jako ekonomickému fenoménu, že bychom řešili nějaké otázky finančnictví. Ale vzali jsme si z bankovek to, co na nich je, co nesou. A to je osm postav, které byly vybrány Českou národní bankou v roce 1993, kdy byla připravována současná emise českých bankovek a chtěli jsme zde nalézt sdělení, proč byly vybrány zrovna tyto postavy, co pro nás znamenají, jaký je jejich odkaz."

České bankovky jsou navrženy Oldřichem Kulhánkem, proto i celý projekt a spolupráce na knize vznikla s ním. Čtenáři v knize najdou i originální grafické listy. Jak dodala Lucie Wittlichová, knihu Česká měna zpracovali autoři z celého spektra.

"Každou postavu pojednává jiný autor. Mezi autory jsou kromě pana arcibiskupa Duky, který se ujal Anežky, třeba profesor Koutecký, novinář Erik Tabery, ekonom Tomáš Sedláček, který se ujal postavy Jana Ámose Komenského. Úvodní studii napsal náš filosof známý profesor Jan Sokol. Máme tam samozřejmě i kapitolu z bankovního pohledu, jak soutěž vznikala, jak byly bankovky vybírány. To je od pana Leopolda Surgy, dlouholetého pracovníka České národní banky. Takže se čtenářům dostane do ruky taková zajímavá mozaika. Autoři dostali od nás zadání, aby napsali takovou zajímavou esej, své vyznání, co jim ta postava osobně i společnosti může dát, proč se asi vyskytla na bankovce ta konkrétní postava, kterou si autor vybral nebo od nás dostal zadání."

Každá postava má během Dne české státnosti i svého patrona. Navíc o státním svátku ožijí postavy z bankovek i v divadelním představení. Navíc Praha bude mít po více než 150 letech opět svoji mincovnu, jejíž kořeny sahají až do raného středověku. V místech přemyslovského hradiště a později Pražského hradu vznikaly první stříbrné mince denáry. Pražská mincovna pak razila denáry všech českých knížat jedenáctého a dvanáctého století. Její význam však výrazně vzrostl až poté, kdy Karel VI. nechal uzavřít mincovny v Jáchymově a v Kutné Hoře a pražská mincovna se tak stala jedinou v Čechách. Poslední dvacetikrejcar vyrazila v roce 1856 v prostorách paulánského kláštera na Staroměstském náměstí. Mincovna už představila celou řadu exkluzivních mincí a medailí, zaměřených převážně na českou historii.