Čech na Ukrajině: sládek Daniel Váša
“Ukrajina dneska drží ruskou hordu na hranici, chrání Evropu včetně České republiky, a to je to nejpodstatnější,“ vzkazuje do Česka. Má srovnání, několik let žil v Rusku.
Pivo a jeho vaření je pro Daniela Vášu celoživotním posláním. Narodil se na východě Čech v roce 1963 v pivovarnické rodině, a to se mu stalo v dobrém smyslu slova osudem. Díky práci se dostal mimo jiné i do Ruska:
„Jsem ‚Poličák‘ tělem i duší. Od malička jsem chtěl být sládkem a tím jsem se také stal. Pracoval jsem hodně let v pivovaru v Nové Pace, když mi přišla nabídka, abych šel pracovat do Jekatěriburgu. Odtamtud jsem se přesunul do Chantymansijského autonomního okruhu na Sibiři, kde jsem pracoval dva roky. Pak jsem pracoval také v Tatarstánu, Moskvě a Vladimiru.“
Po návratu do Čech už si Daniel Váša myslel, že se usadí ve staré vlasti. Dostal ale novou nabídku, které neodolal:
„Zavolali mi zčistajasna, jestli bych nechtěl přijet pomoct otevřít minipivovar v Žitomiru. Mělo to být na tři měsíce. Tak jsem přijel do Žitomiru a jak už to v životě někdy bývá, zůstal jsem tady a jsem tady 14. rokem,“ směje se Daniel Váša. Na Ukrajině si našel druhou manželku a má s ní desetiletou dceru. Z předchozího manželství v Česku má dva dospělé syny a udržuje s nimi pravidelný kontakt.
Když v únoru vypukla na Ukrajině války, odjel s manželkou a dcerou na čas do Poličky, ale když začalo být zřejmé, že Rusko přinejmenším zatím celou Ukrajinu neovládne, vrátili se zpátky. I v současné situaci, kdy ruské rakety a drony útočí i na západní regiony Ukrajiny, se snaží žít normálním rodinným i pracovním životem, i když to není vždycky snadné.
„Je to problematické, ale na druhou stranu vás to nutí myslet a improvizovat. Mě bude 60 let a když se snažím pracovat a žít, vůbec na to nemyslím. Tady prostě nemáte čas být starý, ráno se probudíte a nevíte, jaký bude den, co vás čeká," pochvaluje si svým způsobem Daniel Váša se špetkou zdravého šibeničního humoru. Nezakrývá ale, že minipivovar s restaurací, které má na starosti, zažívá těžké časy. Výpadky proudu zastavují vždycky na několik hodin výrobu, a to může při vaření piva znamenat citelné ztráty: „Je to těžké, už nám zkysly dvě várky. Když to přepočtu na peníze, tak je to 40 000 hřiven, což je v přepočtu 30 000 korun, a to je při našem provozu hodně peněz.“
Problémy nutí jeho samotného i podřízené, aby se novým podmínkám přizpůsobili:
„Dneska víme, že ‚pik‘ neboli vrchol spotřeby elektrické energie přichází vždycky ráno a večer, a to přináší výpadky proudu. Vyřešili jsme to tak, že prostě vaříme v noci. Teď v sobotu navečer dovaříme tu nešťastnou várku, jejíž vaření jsme kvůli výpadku museli přerušit. Kolega už připravuje další várku, aby se dokončila do rána, kdy zřejmě zase přijde poplach. Je potřeba si na to zvyknout a stres odsunout stranou, nemyslet na to, co se okolo nás děje. Ono se to dá jen těžko, ale když vám nic jiného nezbývá, zvládnete to. Člověk si zvykne i na rakev, jak se říká.“
Ukrajince si nijak neidealizuje, dívá se na ně věcně: „Jak nám říkal pan profesor v hodinách psychologie, v každém národu je zhruba dvacet procent hodně zvláštních lidí. Já bych je nazval úplně jinak, ale on jim říkal ‚zvláštní lidé‘. A to platí jak o Ukrajincích, tak o Češích.“
Konstatuje Daniel Váša s tím, že například na Facebooku čelí útokům Čechů, kteří fandí Rusku a vadí jim jeho proukrajinské posty. Někdy je strašné, co píší, a nemá smysl se s nimi hádat. Po mnohaleté zkušenosti z života a práce v Rusku i na Ukrajině nepochybuje osobně o tom, že si jeho druhá vlast podporu nás Čechů, Moravanů a Slezanů zaslouží. A nejenom to, když pomáháme Ukrajincům, pomáháme sami sobě. Ke vzkazu, zmíněnému v úvodu, dodává:
„Pokud Ukrajina padne, ať si myslí, kdo chce, co chce, Putin zaťuká na vaše dveře, znásilní vám ženu, ukradne dceru, rozbije vám barák a pak vás zabije.“
