Cena Paměti národa: Josef Holec

Rodina Josefa Holce našla nové místo pro život na Volyni, tedy na území dnešní Ukrajiny. Zde se také v roce 1918 Josef narodil. Když vychodil obecnou školu, začal pracovat v hospodářství svých rodičů. Jenže přišla válka a ta mu změnila život.

Josef Holec, foto: Post Bellum

Životní příběh vojáka i odbojáře plukovníka ve výslužbě Josefa Holce, to je vlastně procházka historií. Na své by si v něm co do dějepisných údajů přišli jak historikové, tak žáci a studenti. Zažil války i okupace. Narukoval do Polské armády, sloužil ale v sovětské. Dokonce zažil válečné věznění wermachtu. Podařilo se mu dostat domů, co obce České Noviny. V letech 1941-1944 byl místním vedoucím odbojové skupiny volyňských Čechů. Později jako další Volyňáci dobrovolně narukoval do československé armády na východní frontě. Účastnil se mnoha bojů. V armádě přežil i masakr u Machnówky. Jedna z bitev mu ale přinesla těžké zranění. V jeho těsné blízkosti vybuchla mina a zasáhla ho do hlavy.

"Já jsem ochrnul na pravou stranu. Jazyk, všechno. Já jsem nemohl hovořit. Nemohl jsem ani hlas vydat. Tak mě chlapci sebrali a přinesli mě do stodoly v tom Vyššim Komárniku. Tam bylo to první obvaziště, a protože jsem nemluvil, tak ta pracovnice měla za to, že jsem ohlušenej. A tak říkala těm klukům, ten už taky dodělává."

Jenže Josef Holec byl převezen do nemocnice, kde byl operován a zachráněn. Sám o svém zranění a následném uzdravení říká:

"Je to neuvěřitelné, ale já jako věřící věřím tomu, že Pán Bůh měl se mnou jiný plány."

Josef Holec měl možnost několikrát za život prokázat velkou statečnost. A to nejen v době války. Svou daň si vybrala i jeho protikomunistická činnost po válce. Na Volyň se už totiž nevrátil a zůstal v Československu. Nahlas mluvil o tom, jak vypadají bolševické lágry, jak se znárodňuje a podobně. A protože navíc neudal přátele, dostal rok a půl v uranových lágrech na Jáchymovsku. Po propuštění pracoval jako závozník, později jako mzdový referent a účetní. Josef Holec si určitě zaslouží označení hrdina. To ostatně dokazuje jeden z příběhů, který z jeho neobyčejného života představí Mikuláš Kroupa, z neziskové organizace Post Bellum.

"Josef byl s jednotkou rudé armády na frontě, byli napadeni nepřítelem, tankovou brigádou Wehrmachtu. Ruští velitelé dali rozkaz k ústupu. On byl dělostřelec a jeho nabíječ nebo spolu voják byl zraněn. A on ho vzal na záda a prchal s tímto člověkem a samozřejmě nemohl doběhnout ostatní utíkající jednotky. Mě to přídě nesmírně signifikantní, že i v té nejhorší a nejtěžší chvíli je potřeba myslet na druhé. Snad i proto si tento člověk cenu paměti národa zaslouží."

A o tom, zda ji dostane, rozhodnete právě vy. Tedy pokud se zapojíte do hlasování. Vše o příběhu Josefa Holce a ostatních nominovaných si můžete najít na stránkách www.cenypametinaroda.cz.