Černé neštovice: nemoc, která se nevyhnula ani Marii Terezii
Na konci září roku 1817 se v Brně konala, a ne poprvé, zvláštní slavnost. Na první pohled se asi příliš nelišila od jiných - zábavná vystoupení, občerstvení a plno diváků. Tady se ale oslavovalo očkování a vrcholem akce bylo odhalení pomníku Edwarda Jennera. Právě on byl totiž na konci 18. století objevitelem očkovacího séra proti pravým neštovicím, nemoci, která několikrát ničivě zasáhla i české země.
Vysoké horečky, puchýře, takové byly příznaky pravých neštovic. Nemoci, která se nevyhýbala ani královským rodinám. Tragické zkušenosti s ní měla i česká královna Marie Terezie. Nejen o ní jsem si povídala s Petrem Svobodným z Univerzity Karlovy.
Jak velkým problémem a nebezpečím byly v 18. století černé neštovice?
"Byl to velký problém. Neštovice hrozily už předtím, ale v 18.století se neobyčejně rozšířily, takže jimi onemocněla vždycky velká část populace. Větší část nakažených zemřela. Kdo to přežil, tak pak byl na celý život poznamenán jizvičkami v obličeji. Úmrtnost byla vysoká, takže v českých zemích, pro které máme statistiky z doby kolem roku 1800, šlo o 2 až 17 tisíc mrtvých ročně."
Rodina Marie Terezie byla vysoce postavená, přesto se jí neštovice nevyhnuly. Zasáhly tedy při epidemiích všechny vrstvy obyvatelstva?
"Nemoc se šířila ve všech vrstvách. V širší rodině Marie Terezie zemřelo několik členů rodiny. Nemoc zasáhla i její děti a ona sama neštovice prodělala někdy v šedesátých letech, takže byla potom nadosmrti poznamenaná těmi známými jizvičkami v obličeji."
Bylo možné se už v té době proti neštovicím bránit?
"Už na začátku 18.století, tedy pak i během vlády Marie Terezie, byl známý starší typ očkování proti neštovicím. Očkovalo se tekutinou z boláků pravých neštovic. Pokud se nemoc naočkovala, její průběh pak byl mnohem mírnější, než při přirozené nákaze. Tato metoda, která se nazývala variolizace, podle latinského názvu neštovic, byla dosti nebezpečná, mohlo se to totiž zvrhnout. Očkovaní totiž tu nemoc neprodělali tak silně, ale byli v té době nakažliví a mohli pak nakazit další lidi. Nebylo to také příliš spolehlivé, ne vždycky se podařilo ty očkované imunizovat. Ke konci století pak vznikla metoda, která se jmenuje vakcinace. Očkovalo se látkou, která byla brána z boláků tzv. kravských neštovic. Ty se sice mohly přenést na člověka, ale nebyly smrtelné. Metoda vakcinace byla mnohem spolehlivější a méně nebezpečná. Na tomto principu probíhalo očkování proti neštovicím až do doby, kdy byly zcela vymýceny."
Je pravda, že i rodina Marie Terezie byla očkována a sama královna byla propagátorkou očkování?
"Je to pravda, mluvíme o tom prvním typu očkování, o variolizaci. Ona sama neštovice prodělala i s jejich následky, očkována pak už nebyla, ale poté, co zemřela její snacha, manželka Josefa II., kterou ošetřovala, tak se rozhodla, přes odpor některých svých poradců, nechat očkovat dvě své nejmladší děti. Obě to přežily a neštovicemi neonemocněly, zjevně to tedy u nich zafungovalo."
Když se pak podíváme do 20. století, kdy se přestalo proti pravým neštovicím očkovat?
"Tím datem je 1980, kdy Světová zdravotnická organizace prohlásila neštovice za celosvětově vymýcené. To znamená, že už nikde neexistoval přirozený zdroj toho viru. Vymýtit se jej podařilo díky povinnému očkování."
A jaká je situace dnes?
"Zrovna nedávno jsem četl, že v důsledku globálního oteplování hrozí nebezpečí, že v severských oblastech, jako je třeba Sibiř, rozmrzá půda, která byla po staletí zmrzlá a do které se pochovávaly oběti epidemií neštovic. Tam je ten virus zamrzlý, a pokud dojde k rozmrznutí tkání, tak není vyloučeno, že se může zase dostat do přirozeného oběhu."
Zbývá ještě dopovědět, jak to dopadlo s bustou Edwarda Jennera. Ze svého místa v Brně Pisárkách byla přenesena do zahrady nemocnice u svaté Anny a odtud zmizela neznámo kam.
