Češi postavili v Senegalu bungalovy z PET lahví
Tři zastřešené bungalovy z PET lahví postavila v západoafrickém Senegalu Češka Lucie Masopustová se svým týmem ze spolku Yagana Lucky Zone.
V plánu je celkem šest bungalovů. Cílem projektu je vytvoření místa setkávání, které dá návštěvníkům možnost poznat život Senegalců za hranicemi turistických středisek. Konat by se zde měly také workshopy, v budoucnu místo nabídne ubytování.
Plasty se válí všude. Ale pracovat bez elektřiny je složité
Projekt chce zároveň upozornit na nedostatečné povědomí o recyklaci odpadů v této africké zemi. Průběh stavby zkomplikovala epidemie koronaviru, když opatření omezila mimo jiné možnosti přesunu pracovníků nebo materiálu.
Lucie Masopustová, která za projektem stojí, se do Senegalu poprvé dostala na workshop, který nabízel výuku bubnování a tance přímo s Afričany. Afrika si ji získala.
"Hodně jsem cestovala s baťůžkem po světě. Afrika má speciální energii. Tam jsou lidé veselí, i když se vlastně vůbec nemají hezky v porovnání s Evropou."
Začali jste stavět bungalovy z PET lahví. Jak jste přišli na tento stavební materiálu. Představte trochu váš projekt.
"Tak já to vezmu od začátku. Nejdřív jsem tam byla na workshopu. Pak jsem asi měsíc a půl cestovala po Senegalu. Měla jsem s sebou místního průvodce, takže jsme hodně cestovali mimo turistické zóny. Musím říct, že jsem byla rozčarovaná z toho, jak je ta příroda zohyzděná plasty, který se prostě válejí všude, a tak vznikl ten nápad. Když jsem jela další rok do Afriky znovu, tak jsem si řekla, že to prostě zkusíme. Stavby z plastů znám, jsou po celém světě. Několik jich je i na africkém kontinentu. V Senegalu jsem žádný nenašla."
Jak jste získali pozemky, kde jste se rozhodli poprvé stavět?
"Pozemek jsem koupila v regionu Casamance, který se mi líbil právě kvůli tomu, že tam jsou lidé více bezprostřednější než v tom centrálním Senegalu, kde jsem cestovala. Je přímo v té vesničce Abene (asi 20 km od hlavního města) , kde jsem byla na tom workshopu. Je tam hodně hudebníků, je to taková kulturní vesnice. A co se týče koupě pozemků a zajišťování různých povolení, to je asi na samostatný příběh. Je to strašně složité, ale nakonec ty papíry získáte."
Kolik je potřeba PET lahví na jeden bungalov?
Asi pět až šest tisíc PET lahví. Je to víc práce, než jsem si myslela, protože ty PET lahve se všechny musí naplnit pískem. Ale už jsme se do toho pustili, tak to musíme dotáhnout."
Co si myslí lidé, když vás vidí, jak neustále sbíráte PET lahve?
"Já ten pozemek vlastním s místním občanem. Jmenuje se Bacary Sagna, a také se nadchl pro ten projekt. Ukazovala jsem mu různá videa ze světa. On se pro to nadchnul a stal se takovým místním maskotem. To, co ostatní vyhazují, on tam různě různě sbírá. Oni si tak trochu myslí, že se zbláznil, když říká, že z toho bude stavět domy. Uvidíme, co ukáže čas, jestli se třeba od nás někdo inspiruje a pokusí se využít ten odpad na stavění domu."
Vy jste založila spolek Yagana Lucky Zone. Jaký je jeho účel?
"Je za účelem nějakého dofinancování výstavby. Je to spolek zapsaný v Česku a nejsou v něm žádní Senegalci. Požádala jsem své kamarády, kteří v Senegalu nebo v Gambii mají nějaké charitativní myšlenky, co se tam dá zlepšit, nebo jak pomoci. Ten spolek mám s Filipem Novotným, kterým Senegalu žije, protože má místní manželku a mají spolu dítě. Další člen našeho spolku je Jana Benešová, která má pozemek Gambii, což je ta země uprostřed Senegalu. Ta se také snaží o nějaké ekologické cestování. Takže my tři, kteří máme duši v Senegalu nebo v Gambii, jsme součástí toho spolku."
Kolik bungalovů už stojí?
"Teď máme tři zastřešené bungalovy. Ještě nemají dveře. Myslím, že v průměru mají 3 až 4 metry, ale v Senegalu se hodně žije venku."
Pomáhají při stavbě místní?
"Ano, my samozřejmě zaměstnáváme místní na plnění PET lahví, a na stavbě zedníky."
Jaké to je se sháněním materiálu? PET lahve a písek asi nebudou stačit. Budou potřeba dveře, cement na omítky, a tak dále.
"Není to tak, jak si tady představujeme, že zajdeme někam do velkoskladu, tam všechno nakoupíme a přivezeme. Cement se tedy dá objednat přímo ve vesničce. Pak čekáme, až nám ho někdo přiveze. Ale co se týče dřeva, které je potřeba jako šalunk na stavbu, to je hrozně složité. To se jede někam do vedlejšího města, tam se musí na pilu, s někým se domluvit. Když je toho málo, shání se další, a tak dále. Když jsme si nechávali vyrábět dveře, trvalo to asi 14 dní. Nakonec přijel truhlář, vyráběl je přímo u nás na zahradě. Tam není elektřina, takže stavba probíhá těch přístrojů, na které jsme zvyklí."
Jak vás berou místní? Zvykli si na vás?
"Já myslím, že ano. Možná i díky tomu, že ten druhý majitel je Senegalec."
Teď odlétáte 12. ledna opět do Senegalu. Co máte před sebou?
"Já jsem tam teď dva roky nebyla, takže dostávám od Bacaryho jen videa, fotky a zprávy. Mám v plánu tam udělat separační toaletu, nějaké kompostování a takové věci."
Jak se daří shánět finance na stavbu?
"Nejvíc stojí doprava. Smažíme se o to financování právě přes tu neziskovou organizaci. Něco málo jsme .brali, ale většinou to platíme za svého."
V jakém oboru pracujete v Česku, ptám se kvůli tomu, jak dokážete skloubit práci s projektem v Africe?
"Teď dělám trošku něco jiného, než jsem dělala před koronavirem. Pracovala jsem pro neziskovou organizaci, připravovala různé festivaly, školení. Kvůli covidu některé věci nemohly být. Teď dělám přímou práci s klienty organizace Portus Praha a zároveň školení."
