Češi příliš neholdují stranictví
Na nedávném mimořádném sjezdu ČSSD formuloval její předseda Jiří Paroubek ambiciózní cíle. Mimo jiné mluvil o zvýšení počtu členů ze 17 tisíc na 40 tisíc. Politickým stranám v Česku se ale všeobecně nedaří zvyšovat počet členů. Ten naopak většinou klesá nebo stagnuje. Blíže k tomu Zdeněk Vališ.
"U nás se lidé pořád dívají trochu skrz prsty na někoho, kdo je členem jakékoli politické strany, protože ho vidíme jako člověka zaujatého, straníka, a nebere se to tak, že je to vlastně normální způsob, jak člověk realizuje své politické postoje a názory nebo participuje v politice."
Z výzkumů veřejného mínění vyplývá, že jen asi šest procent dotázaných považuje za důvod vstupu do politického života snahu pomoci řešit problémy země. Většinou se lidé přiklánějí k motivu získat majetek nebo osobně vyniknout a získat moc. Na druhou stranu ale někteří politologové připomínají, že nechuť ke stranictví není jen českým fenoménem. Éra masových politických stran zřejmě končí v celé Evropě. Počet členů klesá všude a strany prý budou stále více připomínat profesionální volební týmy zaměřené na prosazení určité koncepce a souboru idejí. S tím ale nesouhlasí například politolog Zdeněk Zbořil z Univerzity Karlovy.
"Americký stranický systém vynecháme, protože to je úplně jiná tradice. Já si myslím, že ve střední Evropě a zejména na ose Berlín-Praha-Vídeň existuje jakýsi typ politické kultury, který vyžaduje osobní angažmá členů strany."
V českých poměrech by podle Zdeňka Zbořila měla velká politická strana mít ideálně asi 50 tisíc členů. Toto kritérium dnes u nás splňují jen lidovci a komunisté, i když se oběma stranám počet členů stále snižuje. Právě velká členská základna by měla vytvářet pro stranu zázemí na komunální úrovni. Politicky vlivné straně s malým počtem členů prý hrozí jedno nebezpečí.
"Politické strany s málo členy jsou snadno korumpovatelné. Je to uzavřený kruh, když pak těmi členy obsazují státní funkce."
Také Vladimíra Dvořáková zastává názor, že strana s ambicí na celostátní úrovni si musí vytvořit dostatečnou členskou základnu na komunální úrovni. Nemusí přitom ale jit do desítek tisíc, jak uvádí Zdeněk Zbořil.
"Neříkám, že je třeba bůhvíjaká členská základna. Stačí taková kolem deseti tisíc, což zase není tolik v našich podmínkách. Tu stranu ale nelze jinak stavět, než že se vyhledávají mladí talentovaní lidé přes komunální politiku a ti lidé se pak vychovávají v té větší politice."
To by prý mohl být problém třeba Strany zelených.
"Nemá základní členskou základnu, která by vytvářela tu nutnou práci v regionech. Pokud by se Strana zelených měla udržet, tak by se měla hodně soustředit na vybudování strany."
Vladimíra Dvořáková ale zároveň soudí, že problémem může být naopak i masová základna stran.
"Myslím, že masová základna KSČM a KDU-ČSL v současnosti trochu brání modernizaci obou stran. Vedení je vlastně v zajetí té masové členské základny a masová základna poněkud brání v případě KSČM prohloubení nějakých reforem a v případě KDU-ČSL zase nějaké transformaci v obecně křesťanskou-civilizační stranu, která není tolik spjata jen s katolickou církví."
