Češi v Mnichově
Jak žijí Češi v bavorském Mnichově? Jaká je budoucnost tamních krajanských spolků? To v Mnichově zjišťoval Jaromír Marek.
Zřejmě nejznámějším Čechem, který našel svůj druhý domov v bavorském Mnichově byl Karel Kryl. Nebyl ovšem zdaleka sám. Dodnes žije v Mnichově a jeho okolí asi 10 000 Čechů, většina z nich sem přišla po roce 1968. Právě před dvaceti lety byla v Mnichově založena Společnost pro vědy a umění, kolem které se soustředí krajanský život. Jak říká její předseda Ladislav Pavlík, dnešní SVÚ však navazuje na mnohem delší tradici.
"Hned po první emigrační vlně v roce 1948 byla založena Společnost pro vědy a umění po americkém vzoru a u jejího zrodu stáli např. dr. Kratochvíl, dr. Heidler a spisovatel Jan Čep, to byli lidé kolem Radia Svobodná Evropa. Velké množství Čechů se zde nahromadilo až po roce 1968."
Byla právě existence Radia Svobodná Evropa ten důvod, proč tolik Čechů v Evropě směřovalo právě do Mnichova?
"Svým způsobem ano. Lidé z RFE ale žili více izolovaně, než my, kteří jsme s nimi spolupracovali okrajově a museli jsme se integrovat do německé společnosti."
Jak se dnes daří získávat mladší generace pro krajanskou činnost? Mají zájem učit se česky? Hlásí se k češství?
"To lze jen těžko paušalizovat. Znám děti, které byly doma vychovávány v češtině, znám ale i příklady, kdy děti pořádně česky neumí. Myslím, že pro udržení řeči a toho povědomí je třeba mít určitý věk. Např. moje dcera sem přišla v sedmnácti letech, dnes má kolem padesáti a ví odkud pochází. Tu hotovou rostlinku je možné snáze přesadit a ona se neohne. Na rozdíl od dětí, které se narodily až tady, ty inklinují k německému prostředí."
Nabízí se zde otázka, co bude s českým krajanským životem za deset dvacet let?
"My pracujeme tak, jako by to mělo být na věčné časy, ale vypadá to spíš tak, že to bude jen na doživotí. Stále je zde ale dost lidí, kteří češtinu ovládají. Pokud jde o spolky, je zde příklad z USA, že ten jazyk není úplně nezbytný."
Hlavní činností mnichovské Společnosti pro vědy a umění je pořádání pravidelných přednášek. Za dvacet let nepřetržité činnosti se jich uskutečnilo už neuvěřitelných 238. Více Ladislav Pavlík.
"My jsme na začátku stáli před otázkou: o co nám jde? Rozhodli jsme se, že místo sympozia jednou do roka, budeme dělat trvalou činnost a osvědčilo se to. Každé druhé úterý v měsíci se tady na Velehradě scházíme a deset velkých přednášek je i s pozvánkami. Chodí pravidelně dvacet, padesát i osmdesát lidí."
Jiří Pretchner k tomu dodává.
Nejen proto, že máme zajímavé a kvalitní přednášky, se aktivita SVÚ zvýšila a zaznamenáváme,že naše řady se omlazují a počet nových členů roste."
"To je velký problém. Před třiceti lety založený Sokol byl založen mladými lidmi a nebyl problém s členstvem a jeho aktivitami. Postupem doby členové Sokola stárli a dorost nepřicházel a Sokol stárnul. Pokud má Sokol v zahraničí dál existovat, musí tento problém vyřešit."
Je řešení třeba otevření Sokola většinové společnosti? Jaké je řešení?
"To je velká otázka. Názory na řešení tohoto problému se rozcházejí. Někteří říkají: situace je taková, v druhé a třetí generaci už Sokolové nejsou Čechy a není nutné, aby Sokol byl českou organizací a otevřeme jej pro všechny. Já si to ale nemyslím. Domnívám se, že Sokol musí být český, protože jinak to nemusí být Sokol. Potom je stejný jako kterákoli jiná sportovní organizace, možná navíc s některými ideovými prvky, které dal Sokolu Tyrš. Je jasné, že tvrdý nacionalismus nemá ve sjednocené Evropě místo, ale má tam místo český patriotismus. Sokol je české organizace. To jistě neřeší problém, kde vzít mládež. Podle mého mínění by se Sokol měl otevřít, ale měl by zůstat český. Je jistě iluzorní si myslet, že se Němci budou učit česky, ale Sokol by se měl především otevřít pro ty Čechy, kteří do Německa přicházejí jen dočasně a mají zájem vyvíjet sportovní činnost."
