Češi v rumunském Temešváru tančí a zpívají v souboru Slavíček

Slavicek from Timeshvar

Písničky Ach synku, synku nebo Tancuj, tancuj, vykrúcaj neuslyšíme jen v Česku, ale například i v rumunském Temešváru. I zde žije několik set Čechů a v roce 1997 si tu založili folklorní soubor Slavíček. V loňském roce se představili na prvním krajanském folklorním festivalu v Praze. Natáčela na něm Milena Štráfeldová

Jiřina Šubrtová
Na scéně Salesiánského divadla v Kobylisích se objevili tanečníci a tanečnice v původních krojích z rumunského Gerníku. Bohužel s sebou nepřivezli i živou muziku, takže jejich písničky tu zněly jen ze zvukového záznamu. Vystoupení souboru Slavíček uváděla jeho vedoucí Jiřina Šubrtová. Nejprve vyprávěla o historii Čechů v rumunském Banátu:

"Bejvalo to v roce 1822 pod Rakouskem. Jeden velký baron z krajiny Vojenia sliboval pár českým dědinám, že je převeze na konec Maďarska, do Rumunska. Že dostanou úrodnou půdu a že se jim bude dařit lépe. Tak se 52 rodin vystěhovalo a vydalo se na tuto dalekou a těžkou cestu. Některý s vozama, některý zase přijeli s lodí po Dunaji. Cesta trvala dva měsíce. Bez jídla a bez žádného groše došli na půdu slibovanou. Tam našli husté a tmavé lesy, ve kterých žádný nebýval a nezůstával. Neměli sílu ani jídlo se vrátit do své vlastní země, tak zůstali tam. Začali klučit lesy, stavět dřevěné domky a zorávat půdu. Byla to těžká práce a hořkej život měli. Tak se založilo těch jedenáct českejch vesnic."

Gerník
Dnes je jich daleko méně. Češi dosud žijí v Gerníku, Svaté Heleně, Šumici, Rovensku nebo Eibenthále.

"My v Temešváru pocházíme ze všech českých vesnic. Nemůžeme říct, že jsme jenom z Eibenthálu, z Gerníku či z Rovenska. Tam se odstěhovali mladý lidi, když studovali. Po čase se oženili, udělali si rodiny. My jsme tam pomíchaný,"

říká dnes paní Šubrtová. V celém Rumunsku žije několik tisíc Čechů, hodně se jich přitom z Banátu přestěhovalo zpátky do Čech. V samotném Temešváru je menší česká komunita:

"Podle poslední statistiky jich bylo v roce 2002 čtyři sta osmdesát. Ale tím, že nejvíce ženy jsou provdaný za Rumuny, Maďary a už se k tomu nehlásí, říkají, že na to už nemají čas, tak jich máme na dvě stě."

Přesto zde v roce 1997 vznikl folklorní soubor Slavíček. Podle Jiřiny Šubrtové v něm vystupují už tři generace rumunských Čechů:

"Tenkrát se našla má dcera s jednou holčičkou a jednou starou babičkou, co by to bylo, prej abychom si taky udělali náš spolek, že jsme pár Čechů tady v Temešváru. A tak to počalo. Teď už mají malý děcka, už jsou ženatý, ale dycky držíme český folklorní festival, České dny v Temešváru."

Češi v Temešváru i po rozdělení federace drží pohromadě se Slováky. Společně slaví posvícení na sv. Kateřinu, připravují bály, chodí i na vánoční koledu:

"Od večera 24. do rána na Boží hod chodíme po českejch rodinách. Nebereme peníze, nebereme nic, jen zazpíváme koledy. Máme svoje zpěvníky a to je nádherný. Máme mikulášový čepice a je to výborný. Už si to držíme pár roků."

V souboru si zachovali i původní kroje. To je velice vzácné, protože naprostá většina krajanských folklorních souborů vystupuje v krojích, které jsou stylizovanou směsicí krojových součástek z různých regionů a původním krojům se téměř nepodobají:

"Jediná česká vesnice, co má originální kroj, kerej pochází z Bohemie, je Gerník. A toto je gernickej kroj. A my ze Svazu Čechů a Slováků jsme si je odkoupili z Gerníku. Protože tam se to už neudržuje, jenom starý babičky. Tak jsem si vybrala, kerý by se mi líbily, a mně je prodali za peníze."

Stejně jako původní lidové kroje mizí i písně, které si Češi do Rumunska před více než sto lety přinesli. I ty se snaží soubor Slavíček uchovat:

"U nás v rodině a u dědečka a u babičky pořád zpěvy panujou. A hledáme co nejvíc a těžko se to najde i v Český republice, starodávné lidové české písně. Těch moderních máme dost."

Na šest set písní zachytil i katolický kněz Václav Mašek, který mezi Čechy v rumunském Banátu působí celý život. Dcera paní Šubrtové Renata se je nyní pokouší zaznamenat v notách a uchovat je tak pro budoucnost.

"Pan děkan to sbíral po těch všech českejch vesnicích. Zazpíval jednu verzi každý písně, jak to má bejt. A teď ona to dává na notách a chce vydat zpěvník s českejma písněma. Protože jináč, chraň Bůh, zítra pozejtří... I on stárne, léta utíkají a zahyne to a žádnej o tom nebude vědět. A to by byla velká škoda. Jsou to písně od r. 1850 až 1880. A každá vesnice, to chci upamatovat, má pro každou píseň možná trošku jinačí slova nebo drobátko jinačí melodii, protože každej si podržel, ze který vesnice přijel."

"Asi za rok to budeme dělat, všechny ty jeho písně. Chceme je dát na noty, to je ale moc těžký. On zpíval, co slyšel od starých babiček a dědečků z vesnice. Máme ale učitelky, které přidávají muziku, a možná to budou dělat,"

dodává k tomu Renata Šubrtová. Podle Jiřiny Šubrtové má děkan Mašek velkou zásluhu na tom, že se mezi Čechy v Rumunsku dodnes uchovala nejen čeština, ale i silná katolická víra. To má dopad i v životě nejmladší generace:

"Jsem ráda, že naše mládež, o to jsme se snažili, je z pořádných rodin. Nejsou kamarádi s těmi, co pracují s drogama. Chodí do kostela, většina je věřících. Ať jsou to evangelíci, to jsou nejvíc Slováci, my Češi jsme katolíci."

Soubor Slavíček, který loni v září vystoupil na prvním ročníku krajanského festivalu v Praze, se sem letos v září vypraví znovu. Už nyní připravují organizátoři festivalu jeho druhý ročník. Slavíček ovšem pozval účastníky festivalu i do Temešváru, kde České dny proběhnou na začátku letošního července.