Těšil jsem se, že si odpočinu od městského života, říká Alexandr Gajdzica, který učí češtinu v Banátu
Většina lidí si pod pojmem Banát představí známý festival. Jaký je ale běžný život v této části Rumunska i mimo festivalové dny? „Je to pestré, ale chybí mi tu vřelejší vztah k ekologii. Nabídku učit tady češtinu jsem bral jako výzvu,“ vzpomíná Alexandr Gajdzica.
V Banátu žijete dlouhodobě, učíte tam češtinu. Jak byste popsal každodenní život?
"Žiji tady třetím rokem. Každodenní život je pro mě docela pestrý. Dopoledne učím v místní škole, kde mám tříčtvrteční úvazek, češtinu, kterou zde mají všechny děti jako povinný předmět. Poté, co skončí školní výuka, spolu se svými asistenty, tedy studenty, kteří jsou tu přes program Erasmus+, organizujeme pro děti volnočasové aktivity. Různé kroužky, hry, sporty, učíme se s nimi na hudební nástroje, připravujeme se na různá folklórní vystoupení, zapojujeme se do chodu vesnice. Podíleli jsme se na organizaci posvícení. Ve vesnici se toho teď děje hodně. Jde třeba i o úklid okolo vesnice. V Rumunsku jsou totiž témata ohledně ekologie ještě o trošičku víc pozadu než v Česku. Také se prostě jen tak potkáváme s lidmi, třeba když se jde večer do hospody, zpívají se písničky a tak.
Pokazilo se mi auto, což je tady dost určující prvek, nefunguje zde žádná hromadná doprava. Snažím se chodit hodně pešky nebo na kole, ale přeci jen je to bez auta komplikovanější. Nejbližší bankomat nebo supermarket jsou hodinu jízdy autem. Také chodíme hodně po lesích. Jsou tu obrovská kvanta hub. Volné chvíle trávíme i zpracováním šípků, ořechů, hub a dalších věcí, které zde příroda nabízí."
Vybavíte si, na co jste si v Banátu nejhůře zvykal, nebo co byste naopak za nic nevyměnil?
"V současnosti bych určitě nevyměnil to, že tady celou zimu topíme lokálním dřevem, které mi chlapi z vesnice přivezou přímo na dvůr a sám ho naštípu. Můžeme být zcela nezávislí na plynovodech. Teď je to taková příjemná výhoda. Co se týče ekologie, chybí mi například možnost třídit odpad. V environmentálním hnutí jsem vždy byl aktivní, respektive mě minimálně zajímá péče o životní prostředí a snažím se to zde zapojovat i do volnočasových aktivit s dětmi, ale je to tu zkrátka trošku jiné a na nižší úrovni, než jsem byl zvyklý v Brně."
Do Eibenthalu se vrátily tři rodiny
Zůstávají ve vesnicích i mladí lidé, nebo spíše odcházejí do větších měst? Hrozí podle vás to, že by místní tradice a zvyky mohly časem vymizet?
"Částečně to hrozí. Odliv obyvatelstva zde nastával téměř pravidelně po roce 1918, po roce 1945 i po pádu železné opony. Zde v Eibentálu odcházeli především poté, co tu před asi šestnácti lety zavřeli černouhelné doly, kde byla zaměstnaná velká část produktivního obyvatelstva. V současnosti to ale začíná vypadat lépe. U nás ve vesnici je teď velká restaurace, která zaměstnává dost lidí, takže nějaká práce tu je.
O Vánocích se dokonce do Eibenthalu tři rodiny vrátily, což je úžasná věc. V historii Banátu se to zatím nestalo. Patnáct let žily v Ústí nad Labem, kde vychovávaly děti a teď se vrátily, našly si zde práci. Jejich děti se zapojily do školy, už se i obstojně naučily rumunsky. Ti lidé tu teď normálně fungují a podílejí se na společenském, komunitním životě. Pro vesnici je to obrovská vzpruha. Myslím, že i mladí si už uvědomují, že česká kultura, kterou po svých předcích zdědili, je něco cenného, co jim může zajistit budoucnost. Ale je to hodně podmíněno tím, jestli v té konkrétní vesnici je i nějaký iniciátor, aktivní člověk, který tomu pomáhá a posouvá to dál. Třeba ty nejmenší vesničky, jako je Bígr nebo Šumice, takovou perspektivu momentálně asi nemají, ale ty větší, mluvíme o desítkách až nižších stovkách lidí, mají, myslím, dobrou šanci. Doufám, že to takhle půjde dál a ten pozitivní směr se rozjede i v ostatních vesnicích."
Škoda, že se do festivalu Banát více nezapojí i další vesnice
Jak by se podle vás mohlo povědomí o životě v Banátu v Česku více šířit? Přijíždí turisté i mimo známý festival, který se koná v srpnu?
"Na festival se sjede třeba i přes tisíc lidí, takže je pochopitelně „špičkou“ turistického roku v celé oblasti. Ale i jinak do Eibenthalu a vůbec do českých vesnic v Banátu přijíždí docela dost lidí, řekl bych, že čím dál tím víc. Lidé přijedou na festival, na místní poměry poměrně velkou akci, a mají potom zájem vidět z té oblasti víc, poznat ji o něco autentičtěji, v přirozenějším rytmu, takže se často vracejí. Tradice českých turistů, baťůžkářů, kteří zde tráví dovolenou, sahá hluboko do 90. let. Myslím, že se teď dělá mnohem více pro to, aby se lidé o Banátu dozvěděli. České úřady, ministerstvo školství i zahraničí a zastupitelské úřady také dělají svou práci, spolupracují s místními organizacemi, krajanským spolkem zastupujícím Čechy v Rumunsku. Myslím, že tendence je dobrá a teď hodně záleží na tom, jestli to zde bude pro turisty atraktivní, jestli bude tato oblast nabízet nové možnosti a člověk zde bude moci strávit týden dva dovolené.
Lidé mohou přijet s krosnou a přejít všech těch pět šest vesnic podle toho, jak chtějí, a zažívat po cestě autentickou atmosféru české vesnice - jíst, bydlet u místních. Opravdu je to velký zážitek. Například i Klub českých turistů zde na Eibenthale v minulých sezonách vyznačil plno dalších tras, takových kratších okruhů přímo kolem vesnice. Myslím, že člověk může prostě přijet a v té jedné vesnici strávit i více dní, mít takovou pohodovější dovolenou. Domnívám se, že budeme moci přitáhnout i další lidi, ne pouze dobrodruhy, kteří chtějí jen chodit, hledat si vodu v různých potůčcích a spát pod širákem."
Jak se místní do festivalu zapojují? Návštěvníci u nich mohou přespat, poznat každodenní život… co dalšího ještě obyvatelé pro festival dělají?
"Třeba tady na Eibenthale už týdny před festivalem chlapi připravují různé konstrukce od pódia, mosty přes místní potůček… Také se zde staví dva domy, které budou sloužit jako penziony. Příprav je hodně. V plánu je mimo jiné taková malinká náves uprostřed vesnice, která zde chyběla. Do festivalu se zapojují všichni včetně dětí, které pomáhají rodičům s přípravami, například chystáním různých domácích produktů, od bramboráků po višňovku a další alkoholické nápoje, které jsou na festivalu velmi populární. Participuje na tom celá vesnice, ne tedy úplně každý, ale všichni alespoň nějakým způsobem pociťují to, že festival je pro vesnici důležitý.
Myslím, že z naší strany by při organizaci festivalu také stálo za to prohloubit nebo nějak posílit spolupráci s ostatními vesnicemi, moc se to nedaří a je nám to dost líto. Chtěli bychom, aby festival byl skutečně svátkem celé české menšiny v Rumunsku, zatím se ale krajany z ostatních vesnic nepodařilo namotivovat k tomu, aby ve větším množství přijeli a propagovali své vesnice, například kulturní odlišnosti, tradiční kuchyni a další věci."
Festivalu předchází Paprikašijáda v Srbsku
Když mluvíme o ostatních vesnicích, všimla jsem si, že část festivalu se koná i v srbské části Banátu. Co konkrétně se tam odehrává?
"To je taková svébytná akce před samotným začátkem Festivalu Banát. V české vesnici v Srbsku, zvané Češko Selo neboli České Selo probíhá akce zvaná Paprikašijáda. Je to místní druh kuřecího guláše, zpravidla dost ostrého. V Českém Selu se sjedou lidé ze Srbska, Rumunska i Česka a soutěží o to, kdo uvaří nejlepší guláš. Je to v zásadě samostatná akce, která má i svůj kulturní program, jsou tam různé koncerty. Funguje jako taková „předakce“ k samotnému festivalu. Lidé to pojmou tak, že nejdřív jedou do Srbska a pak se přemístí do Rumunska, do Eibenthalu."
Když se ještě vrátíme k vám, co vás vůbec do Banátu přivedlo?
"Kdybych měl být pragmatický, přitáhla mě potřeba nějakého úvazku. Dostudoval jsem a neměl v Brně žádné jisté místo. Dva roky jsem pracoval jako učitel na dohodu, takový záskok, ale potřeboval jsem plný úvazek. Pak se mi naskytla tato možnost a vypadala tak lákavě, že jsem nemohl odolat. S mou partnerkou jsme to přijali jako takovou výzvu a možnost si ještě před tím dospělým usazením trochu zacestovat a vyzkoušet úplně jiný kontext, jiné místo k životu. Vlastně jsem se po osmi letech v Brně docela těšil na to, že si trošku odpočinu od městského života, čehož se mi tedy skutečně dostává."
