Sdružení Hope and Help organizuje pomoc krajanům v Banátu

Již několikátým rokem jezdí zaměstnanci a dobrovolníci organizace Hope and Help do rumunského Banátu, kde pečují o české krajany. V Banátu jsou každoročně několik týdnů. Krajanům poskytují základní zdravotní péči a snaží se zlepšit jejich životní podmínky. O tom všem, ale nejen o tom, hovořila Kristýna Maková s ředitelkou humanitární společnosti Hope and Help Zuzanou Kosařovou.

Zdravotnická pomoc v Banátu, foto: www.hopeandhelp.cz

Humanitární organizace Hope and Help byla založena v roce 2006, hlavním důvodem k tomu byla potřeba organizačního zastřešení již probíhající zdravotní a humanitární pomoci obyvatelům rumunského Banátu. To ovšem není jediné, čím se společnost Hope and Help zabývá. Více nám k tomu řekla její ředitelka Zuzana Kosařová:

„Máme humanitární jednotku, záchranný tým a spolupracujeme velmi úzce s kynology z Hejnic. Jsou výborní a mají členy po celé České republice. Mezi naše stálé projekty patří zdravotní péče o české rodáky v rumunském Banátu, tam je cca 2500 lidí. Tato pomoc je organizována od roku 2005. Pak děláme samozřejmě také jiné věci, mezi ně patří jednorázová pomoc handicapovaným. Když například potřebují nějkou kompenzační nebo dekompenzační pomůcku, na jejíž získání jim síly nestačí a pojišťovna jim to nezaplatí. V takovém případě se jim snažíme vyjít v stříc a pomoci jim. Také jsme poskytovali akutní pomoc v Ugandě při záplavách a sesuvech půdy. Vysílali jsme tam náš záchranný tým a k tomu spoustu materiálu. Náš tým měl za úkol vše rozvozit. Teď na to bude navazovat další projekt, který tomu předcházel a který je důvodem, proč jsme spřízněni s Ugandou. Ministr zdravotnictví nás požádal o pomoc s výstavbou tří zdravotních center v distriktu Rukigi. To jsme plánovali a měli jsme na to nashromážděný materiál, pak ovšem

Sesuvy půdy v Ugandě, foto: www.hopeandhelp.cz

přišly sesuvy půdy. Po dohodě byl tedy tento materiál a záchranný tým vyslán na pomoc při sesuvech půdy a záplavách. Projektů je spousta. Děláme také menší projekty. V obcích a lokalitách, kde je málo práce, je tam velká nezaměstnanost a lidé jsou na tom poměrně hůř než ostatní, děláme dobročinné bazárky. Na nich prodáváme dětské oblečení, ale nejen to, v podstatě cokoli, co nám lidé přinesou, za pětikorunu, za desetikorunu. Výtěžek z toho je použit na nakoupení léčiv, která odvezeme do Banátu, nebo to dáme někomu na vozíček. Jsou to spíš tedy takové podpůrné věci.“

Záběr organizace Hope and Help je tedy velmi široký. I přesto je hlavní činností pomoc rumunským krajanům. Do Banátu jezdí lidé z Hope and Help několikrát do roka, většinou každé dva až tři měsíce. Pokud tam sami nejedou, posílají do Rumunska zdravotnický materiál a hmotnou pomoc. Spolupracují s několika místními lékaři a zdravotními sestrami, kteří jim v péči o české rodáky pomáhají.

„Momentálně jsou tam ošetřovatelky, jsou tam zdravotní sestry, které jsou schopny našim pacientům, respektive našim klientům rozdistribuovat léčiva. Posíláme jim léky, které mají naordinovány, ale bohužel na ně nemají peníze. Alespoň je tedy takto zavážíme, když je to v našich možnostech. Děje se to každé dva měsíce. Spolupracujeme také se třemi rumunskými lékaři, jsou rozumní a velmi šikovní, lidé za nimi docházejí. Oni od nich navíc nic neinkasují.“

Nejbližší výjezd je plánován na konec září. Je ovšem potřeba se na vše dobře připravit. Cesta trvá většinou dva týdny, lidé z Hope and Help jezdí od vesnice k vesnici a poskytují jejich obyvatelům zdravotní péči, ale nejen tu. Jak probíhá pomoc na místě? Jaký vztah mají pracovníci po letech k Banátu a jeho obyvatelům? A co je třeba udělat před cestou?

„Dva, tři měsíce neustále sháníme veškerý materiál, který je tam potřeba. Banát je pro nás zvláštní v tom, že se tam cítíme jako doma. Není tam žádná jazyková bariéra, všichni tam mluví staročesky. Je to pak vtipné ve chvíli, kdy se vrátíme zpět do České republiky, vejdeme na první benzínovou pumpu a pozdravíme: ‚Pochválen buď Pán Ježíš Kristus!‘ Všichni se vyděsí a utíkají před námi, než nám to dojde. Vztahy s lidmi tam jsou tedy báječné. Člověk má pocit, jako by jel k babičce a dědečkovi, sice o sto let na zpátek, ale jede. Je to tam krásné. Pomoc tam není už jen zdravotní, už to není jen o tom, že jim dovezeme léky. Máme tam jednu paní, silně v letech, muže měla v dolech. Protože pracoval v dolech na azbest, na měď, je už posmrti. Ona teď na vše nestačí a nemá děti. Naše pomoc není jen o tom, že jí přivezeme obvazy, že jí přivezeme ortézu na koleno a léčiva, ale pomůžeme jí i s jinými věcmi, na které nestačí. Když se nám podaří sehnat trochu peněz, zaplatíme jí třeba na měsíc elektřinu. Když jedou s námi naši technici, udělají jí na zimu dřevo. Pomoc tam je tedy spíše individiální, podle toho, co kdo potřebuje.“

Foto: www.hopeandhelp.cz

V Banátu ovšem nežijí jen čeští rodáci. Často se stává, že jsou lidé z Hope and Help žádáni o pomoc lidmi, kteří do české menšiny nepatří. I v takových případech jsou humanitární pracovníci vstřícní, a to nejen proto, aby nedělali rozdíly a napětí mezi lidmi, ale také proto, že pomoci chtějí všem, jak jen to půjde. Většina takových lidí se navíc zná s krajany, kteří je na pracovníky Hope and Help nasměrují. Život v Banátu není právě jednoduchý, mladí lidé odcházejí a ti, co zůstavají mají těžké podmínky.

„Mladých tam, bohužel, mnoho není. Je to těžké tím, že je to v horách, je tam těžká práce, je tam rolničina. Peněz si tam moc nevyděláte. Máte z toho suroviny, máte z toho vše ostatní, jen ne peníze. Po vstupu do Evropské unie, už není možnost ani pro starší lidi, kteří hospodaří, vyrábějí mléko, máslo, už nemůžou toto vše prodávat na trhu. Evropská unie s sebou totiž nese mnoho předpisů a norem, které oni nejsou absolutně schopni splnit. Výměnný obchod tedy funguje v rámci vesnice, ale dále už ne. Oni už si tedy také nedokáží opatřit peníze. Mladí, kteří tu byli, měli tu rodiny, se odstěhovali, odjeli. Staří lidé tam zůstali. Těžko vám totiž někdo vezme sedmdesátiletého důchodce bez pojištění, bez jakýchkoli našetřených peněz někam, kde se o něj postarají. Takhle mají alespoň jistotu, že mají střechu nad hlavou.“

Do pomoci českým rodákům v Banátu se může zapojit každý. Jak říká Zuzana Kosařová, způsobů, jak pomoci je mnoho. Co může udělat člověk, který chce přispět ke zlepšení života krajanů?

„Záleží samozřejmě na něm. Pokud nám chce pomoci finančně, náklady na cestu jsou a vždycky budou velké. Jezdíme totiž velkými vozy, abychom jim toho přivezli co nejvíce, hlavně před zimou. Zima tam je velmi nejistá, začne to tam vždy velmi rychle a cesty do hor častokrát nevydrží, už nejsou kvalitní. Finance jsou tedy velmi vítány. Vždy jsou na cestu nebo na to, abychom dokoupili léčiva, která momentálně nemáme. Stačí nám ale i taková pomoc, že nám někdo donese balíček Paralenu, Ibuprofenu, Brufenu nebo kapky na kašel, prostě cokoli, to vše se tam spotřebuje. Co je velmi vítáno jsou jakékoli kafrové masti na kolena, na klouby, protože oni vždy chtějí pomoci tak, aby mohli dál pracovat. Nejsou to žádní pištiví důchodci, kteří by seděli doma a měli klid. Oni musejí stále pracovat, mají za domem patnáct kilometrů pole. Od rána do večera se tam dřou, dřou, aby měli vše na zimu. Pro ně je prioritou mít dobytek v pořádku a dokázat pracovat.“

Pokud byste se chtěli o organizace Hope and Help dozvědět více informací, vše najdete na stránkách www.hopeandhelp.cz