Češi v Banátu si připomněli 200. výročí svého příchodu do Rumunska
Češi v Banátu si připomněli 200. výročí svého příchodu do této části Rumunska. Oslav se zúčastnil i ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti). Ocenil práci zdejších učitelů a přivezl i symbolický dar. Tři kytary, které mohou přispět k navázání na historii pomocí umění.
O tom, že existuje povědomí o historii Čechů v Rumunsku přesvědčila i šestnáctiletá Adéla Peková. Na pódiu v zahradě muzea venkova v rumunské Bukurešti vystoupila s další dětmi z vesnice Svatá Helena. Ta je nejstarší obcí českého Banátu. Čeští kolonisté ji založili v roce 1823 a podle Alžběty u toho byli i její předkové.
"Přišli z Česka před 200 lety a nalákali je sem na to, že tady budou mít lehčí život, že se tady budou mít líp, než se měli v Čechách. Když přišli, tak zjistili, že si lesy musí vykácet, aby tady měli obydlí. Peníze na cestu zpět neměli, takže tady zůstali."
Když Češi přišli, byl tu prales
Historii Čechů v Banátu zpracoval Josef Kocman, který před časem vydal knížku Vyprávění o Banátu.
„Tady byl prales. Všude byly listnaté lesy. Kmeny měly v průměru metr a půl, i dva metry dvacet. Hned si z toho postavili chlívky pro prasata, a vše, co potřebovali. Po čase si začali stavět pevné, kamenné nebo cihlové domy. Dneska jsou jenom dva domky, o kterých vím jistě, že jsou dřevěné na kamenném podkladu".
Jak připomněl před časem Josef Kocman, Češi měli slíbeno, že dostanou 29 jiter pole (jitro je asi 0,6 hektaru), a nebudou z toho muset platit 30 let žádné daně. Druhá výhoda byla, že muži nebudou muset jít na dlouhou vojnu. Aby měli hned od začátku jistý výdělek, tak tu maďarský gróf zakoupil lesy, které měli vykácet, a svážet k Dunaji. Tam je nakládali na lodě, které pak pluly do Maďarska".
„Lidé, kteří se přihlásili, tak se měli dostavit poblíž Vídně, a vzít si svůj majetek. Tam byly připravené vory z lehkého dřeva. Dlouhé byly asi 24 metrů, a široké 8 až 10 metrů. Na každém voru se postavil barák, který byl rozdělený, a v každé polovině byla jedna rodina. Když se sešlo 30 rodin, to bylo 15 vorů, tak se vory svázaly, aby je bylo možné řídit. Na prvních byli zkušení voraři a pomalu pluli po Dunaji dolů. Na určeném místě vytáhli pomocí volů ty vory na břeh, rozřízli je, baráky označili římskými číslicemi, naložili na vozy, a převezli na místo předem vybrané. A tam je hned postavili, aby osadníci měli svoji střechu nad hlavou. Bylo to dobře vojensky a strategicky promyšlené. Sem do Eibentálu přijely tři vlny - v letech 1824, 1825 a 1826".
Knížka Josefa Kocmana je dnes jakýmsi základem dějin Banátu, protože zdejší matriky shořely.
Učitel se zde těší velkému respektu
V šesti vesnicích v Banátu žije asi 1600 Čechů. V Rumunsku dnes působí dva učitelé v českých vesnicích a lektorka českého jazyka na Bukurešťské univerzitě.
Podle učitelky Kláry Jíchové, která v českých vesnicích učí od roku 2020, je život v Banátu specifický především svým komunitním stylem. Právě kvůli zajímavým lidem stojí za to se do Banátu podívat. Najdete tu řadu lidových vypravěčů, které můžete poslouchat celý večer.
S tím souhlasí další český učitel Alexandr Gajdzica, podle něj učitelé s místními tráví čas práce i zábavy.
"Ta komunita má takovou silnou gravitaci. Přitahuje ty své lidi a drží je. Děti vidí, že se ten život na vesnicích zlepšuje. A je tam perspektiva. Ta česká kultura je něco tak specifického, co může ve vesnicích zachovat ten život. Ta tradice je to, co přiláká turisty."
Podle Gajdzici je role učitele v Banátu posunuta trochu do historie, učitel se zde podle něj těší velkému respektu.
"Každodenní život je pro mě docela pestrý. Dopoledne učím v místní škole, kde mám tříčtvrteční úvazek, češtinu, kterou zde mají všechny děti jako povinný předmět. Poté, co skončí školní výuka, spolu se svými asistenty, tedy studenty, kteří jsou tu přes program Erasmus+, organizujeme pro děti volnočasové aktivity. Různé kroužky, hry, sporty, učíme se s nimi na hudební nástroje, připravujeme se na různá folklórní vystoupení, zapojujeme se do chodu vesnice. Ve vesnici se toho teď děje hodně. Jde třeba i o úklid okolo vesnice. V Rumunsku jsou totiž témata ohledně ekologie ještě o trošičku víc pozadu než v Česku. Také se prostě jen tak potkáváme s lidmi, třeba když se jde večer do hospody, zpívají se písničky a tak."
Kromě českých učitelů se oslavy v Národním muzeu venkova zúčastnila také lektorka češtiny na Bukurešťské univerzitě Alena Klimešová. V Rumunsku je podle ní zájem o češtinu docela velký, často mají rumunští studenti zájem obecně o slovanské jazyky.
Lipavský: Česká menšina by si zasloužila představitele v rumunském parlamentu
Ministr Lipavský také vnímá volání po efektivnějším zastoupení Čechů a Slováků v rumunském parlamentu. Proto podporuje rozdělení Svazu Čechů a Slováků v Rumunsku na dvě samostatné organizace.
"Myslím, že česká menšina v Banátu si zaslouží vlastního představitele v rumunském parlamentu. Těch několik vesnic, které se nachází v Banátu, žije pospolu, mají velmi konkrétní problémy a je dobré, aby o nich bylo slyšet v rumunském parlamentu," řekl ministr.
