Kdo ví? Možná se za pět deset let Češi do Banátu začnou vracet.
V šesti českých vesnicích v rumunském Banátu žije asi 2000 lidí. Není tu však práce, ve vesnicích zůstávají převážně důchodci. Pomoct by mohla šetrná turistika.
"Je to tady nádherné. Dozvěděli jsme se o festivalu, tak jsme tady. Splnilo to všechno, co jsme čekali, dokonce ještě víc,"řekl mi při závěrečném průvodu jeden z více než tisícovky českých fanoušků.
Festival přináší místním i drobný přivýdělek. Hlavní eibentálskou cestu lemují stolky, kde místní nabízí výbornou višňovku, čaje, langoše. Zeleninové pomazánky a povidla tu nabízela například Alena Gesce se svojí sestrou. Oběma se festival líbí.
"Pro nás je to zážitek, pro celou vesnici je to takové čtyřdenní oživení. Myslím, že se na něj každý těší."
Štěpán Slaný: Kapacita Banátu není zdaleka naplněná
"Věděl jsem, že když před lidmi řeknu, pojeď do Rumunska, tak si klepou na čelo. Představí si toulající se psy, vlnité plechy, nebezpečí a loudící děti. Ale Rumunsko je úplně jiné. Je to civilizace. Když lidi přijedou na festival, tak si řeknou: Banát je super. Začínali se sem vracet. Naše heslo je, že chceme Banátu víc dávat, než z něj brát."
Kolik má Eibentál obyvatel?
"Asi 300. Mladí odchází, protože nemají kde pracovat. Děti chodí na střední a na vysoké školy. Když studují v Temešváru, tak tam najednou zjistí, jaké mají příležitosti, a proč by se vraceli do Banátu, a tady si pásli jednu kravičku. Jsme ve složité situaci. Taky nám nenahrává to, že v Česku chybí zaměstnanci. Česká síla z Banátu je úplně ideální. Dělají z nich předáky, pod kterými pak pracují další Rumuni. Takže jich hodně odchází z Banátu do Česka za prací, a těžko se vrací. V Čechách si vydělají třeba 25 tisíc, a tady je průměrný plat 4 až 5 tisíc za měsíc. Hledáme možnosti, jak to vylepšit, a právě rozvoj šetrné turistiky je jednou z mála šancí. Dělali jsme si statistiky. Spousta lidí mi říká, do Banátu nejedu, tam už je moc lidí. Ale Banát je v současné době asi na deseti procentech naplněnosti. V Eibentále je 200 lůžek, a denní příjezd návštěvníků mimo festival je asi 10 lidí. A když půjdete na výlet do Bígru, tak nepotkáte nikoho. Věřím, že rozvoj turistiky je tu možný, a vesnici neuškodí, ale naopak pomůže."
I díky festivalu se Češi v Banátu naučili prodávat své výrobky
"Lidé tu jsou konzervativní, když to ta panímáma nikdy nedělala, tak jí trvá dlouho, než začne prodávat marmeládu, kterou normálně doma vaří. Trvá třeba tři roky, než se to podaří rozjet v domácnostech. Protože tady bylo hodně zákazníků, tak se první rok festivalu všechno prodalo, druhý rok se přidaly další domácnosti a dneska je u každé chalupy stoleček. Pomáhá to lidem vydělat peníze za svoji práci, ke kterým by těžko jinak přišli. Tady v té pohraniční rumunské oblasti je velice málo příležitostí. Je to velká ekonomická pomoc."
"Proti dnešnímu stavu to byl ráj. V Eibentálu žilo snad tisíc lidí. Obrovská vesnice, plná škola, spousta dětí. Bylo tady veselo. Teď ty vesnice vypadají úplně jinak. Na Šumici už jsou jenom samí staří lidé. A ty perspektivy nemusí být moc růžové. Na druhé straně, my nevíme, co bude za třicet let. Cílem naší pomoci je, aby se podařilo zachovat vesnice v nějakém udržitelném stavu, aby tady někteří lidé zůstali. Zase to působí tak, že čím jich je tady méně, tím si rozdělí ten ekonomický koláč mezi sebe lépe. Může se stát, že za pět, deset let se krajané začnou vracet zpátky domů. Už dneska máme dvě nebo tři mladé rodiny, které se vrátily. Lidi zjistili, že v Čechách v automobilce, kde pracovali, nejsou ty platy tak vysoké, jak si mysleli, když je porovnají s náklady. Doma, kde mají barák, který pronajímají turistům, a mají hospodářství, můžou žít na vyšší úrovni. Já si dovedu představit situaci, že za pět let se ten odliv otočí, a že se začnou lidé, kteří odešli, vracet sem."
Děti si i na facebooku píší česky
"My tu vedeme ústupové boje. Nevím, jestli zánik té komunity nastane za 15 nebo za 30 let. Hlavní problém je, že tu není práce. Oni, ať chtějí nebo nechtějí, jsou nuceni odstěhovat se buď po Rumunsku do okolních měst, nebo odcházejí houfně do Česka, do země předků. Samozřejmě tu jistá část lidí zůstane a právě udržitelná turistika je šance, jak tu české komunity udržet."
Kateřina Rohálová působí jako učitelka ve Svaté Heleně a na Gerniku, kde je situace s češtinou lepší.
"Tam se děti mezi sebou i na ulici baví česky. I na sociálních sítích si píší v češtině. Jsou to opravdu Češi, kteří žijí v Rumunsku. Ale je to způsobeno taky tím, že na rozdíl od Eibentálu, kde výuka od první třídy probíhá v rumunském jazyce, tak ve Svaté Heleně a na Gerniku se žáci učí celý první stupeň v českém jazyce."
Jak to vidíte s Banátem do budoucna?
Pro místní je důležitý i kostel, kam například v Eibentálu chodí kolem 150 lidí, říká Jenda Jágr. Taky jeho děti kvůli práci Banát opustily, ale právě byly na návštěvě.
"Je tu vnuk od dcery, která žije v Rakousku. Syna mám v Chomutově v Čechách. Taky má přijet. Z vnoučat mám radost. Ale tady není práce. Museli by jet do nějakého města, a platit nájem. Nic by neušetřili. Vydělávali by jen na nájem."
"Já znám Čechy o moc víc, než Rumunsko. Mám Čechy proježděné na všechny strany. Rumunska ani ne polovičku. Mám v Čechách i hodně kamarádů. Tady v Eibentálu máme satelit a chytáme 70 programů v češtině. O přestěhování jsme ještě s manželkou nepřemýšleli. Ale nikdy se neví, protože nevíme, jaké bude stáří."
