České vesnice v rumunském Banátu se rychle mění: krajané skypují do Česka

V dnešní rubrice Češi v zahraničí se vypravíme do českých vesnic v rumunském Banátu. Tisíce českých turistů sem každoročně jezdí jako do jakéhosi skanzenu, kde se uchoval životní styl i jazyk 19. století. I v Gerníku, Rovensku, Svaté Heleně, Šumici nebo Eibenthalu se ale mnohé mění. Chalupy v Rovensku už mají kompletní pokrytí wifi. Těmito změnami se ve svém projektu zabývá student Západočeské univerzity v Plzni Lukáš Hanus. Zkoumá také, jak se utvářejí vztahy mezi krajany, kteří v Banátu zůstali, a jejich příbuznými, kteří se v posledních letech přestěhovali zpátky do České republiky.

"Já se snažím věnovat českým krajanům, kteří reemigrují do České republiky, už delší dobu. Všechno to teď vyvrcholilo mou diplomovou prací a terénním výzkumem, který jsem dělal minulý rok jak v českém Banátu, tak mezi krajany, kteří už nějakou dobu žijí tady v Čechách. První setkání s krajany už bylo vlastně před deseti lety, kdy jsme se na jednom velikém výletě skoro čistě náhodou dostali do českých vesnic a byli jsme do toho úplně paf. Já i kolegové jsme se do toho svým způsobem úplně zamilovali. Ať už to dnes prochází jakýmkoliv vývojem a změnou, tak ty vesnice stále mají něco, co je velice atraktivní."

Nejste sami, určitě ne. Hodně lidí, kteří navštíví Banát, přijíždí zpátky s tím, že se pro ně stane srdeční záležitostí. To jsme ale trochu odbočili. Čili vy se zabýváte tímto dvojím vztahem - co je na něm zajímavého?

"Nejzajímavější věc, která se týká současných zahraničních diaspor, je ta, že v současném světě lze velmi jednoduše udržovat vztahy, ať už na příbuzenské bázi nebo na jisté kolegiální bázi, a to na velice dlouhé vzdálenosti. A v reálném čase."

Chcete říct, že dálka, která vždycky rozdělovala rodiny a přátele, dnes už nehraje roli?

"Ta teritoriální vzdálenost dostává jinou náplň. Kdysi to byly dvě plochy v jedné rodině, které ji zcela oddělovaly, dneska ale vzdálenost nehraje roli. Oni mohou interaktivně udržovat kontakt."

Nicméně v tomto konkrétním případě je trochu bizarní představa, že nějaká babička v Gerníku sedí u skypu a komunikuje se svým vnukem u Plzně. Je to možné? Děje se to?

"V současné době například Rovensko, což je jedna ze šesti vesnic v českém Banátu, už má kompletní internetové pokrytí wifi, takže kdokoliv, kdo má zájem, může tuto možnost využít."

Přitom před nějakými patnácti lety v Rovensku nebyla elektřina!

"Dneska už je to naopak. Skoro bych řekl, že v některých věcech, co se týče komunikační gramotnosti, jsou mnohem dál, než třeba moji prarodiče. To vidím, protože se to stává součástí běžného dne, kdo kdy volal, co říkal a jak třeba i vypadá, protože lidé se naučili využívat i internetové videopřenosy."

Gerník

Je to dokonce tak, že by babičky chodily na pastvu s mobilem?

"To jsem si nevšiml. To snad zatím ne..."

Přesto hodně komunikují do Čech a čeští krajané, kteří sem přesídlili, jsou v běžném kontaktu se svými příbuznými v Gerníku a v Rovensku?

"Dá se říct, že ano. Ty kontakty tam určitě existují, někde více a někde méně, ale dá se říct, že mobilní telefon se stal u devadesáti procent lidí zcela běžnou součástí domácnosti. Stejně tak ve větších vesnicích, kde je možnost dostat se k internetu, tuto cestu využívají taky."

Gerník

Vy ve svém projektu zmiňujete i jednu oblast možných vztahů, a to jsou dárky a finanční pomoc, kterou poskytují Češi, kteří mají práci v Česku a posílají peníze do Rumunska. Jak vlastně vypadá tato oblast? Ptám se z toho důvodu, že třeba od Člověka v tísni a dalších společností, které se snaží těm lidem pomáhat, vím, že hospodářská situace tam není lehká. Tak by mne zajímalo, jestli ta pomoc z Čech je skutečně nějak podstatná?

"To je takové specifikum českého Banátu: tyto přesuny jdou v současné době především ze strany Banátu do Čech. Lidé, kteří jsou začlenění do toho kolotoče agroturistiky, která je teď jednou z hlavních rozvojových pomocí Člověka v tísni, podporují své příbuzné, většinou mladé lidi, kteří si tady budují nový život a mají to poměrně složité."

Jsem ráda, že to říkáte, protože jsem se s tím už setkala a přišlo mi to jako pomoc postavená na hlavu. Většinou je to přeci tak, že z těch chudých oblastí odcházejí většinou mladí lidé pracovat někam do zahraničí, aby naopak pomohli svým starším příbuzným, rodičům a prarodičům, kteří zůstali v odlehlých zemích Východu. A tady ty babičky dál pomáhají svým mladým u Plzně?

"Tady bych určitě dal důraz na příbuzenské vazby, které jsou tradičně v Banátu velmi silné. Všechny ty vesnice jsou od sebe určitým způsobem vzdálené, a to nejen teritoriálně, ale i sociálně. Těch šest vesnic určitě netvoří jednu komunitu, jak se často říká. Ti lidé se sice znají, spíš ale tuší, kdo kde je. I svazky, které se uzavírají, jsou většinou v rámci vesnic a ještě v rámci určitých sociálních skupin. Je tam hranice mezi asi třemi třídními celky. Na jedné straně jsou ti tradiční bohatí sedláci, pak jsou to lidé, kteří v 70. a 80. letech dělali hodně v dolech, které obklopují většinu vesnic v českém Banátu, a získali z toho nějaký kapitál. A pak je skupina lidí, kteří většinou dlouhodobě působí jenom v hospodářství, které tam provozují."

Gerník, foto: Ojin, Wikimedia

Vy jste si pro svůj projekt vybral dvě vesnice, Gerník a Rovensko. Proč?

"V ideálním případě, kdyby byl dostatek finančních prostředků a taky mých nadšených kolegů, bychom rádi pokryli všech šest vesnic. Nicméně Rovensko jsem vybral právě kvůli tomu, že je dobře napojené na internetovou síť, což je velice důležitý faktor toho, jakým způsobem se v současné době reformuje identita českých krajanů v Banátu. A Gerník proto, že je to největší vesnice, je poměrně otevřená a existují tam podniky, konkrétně Bobintronik, který teď vyrábí cívky, pak je tam agroturistický projekt, kde se o těchto dvou aktivitách určitě dá hovořit jako o transnacionálních, tedy jistým způsobem přeshraničních. To je významný faktor v tom, jakým způsobem se proměňuje vědomí krajanů, jejich vnímání identity."

Když mluvíte o identitě, jak je to s identitou těchto reemigrantů z Banátu? Jak oni vnímají svou identitu?

"Já se domnívám, že v současné době díky otevřenosti této komunity, která už dávno není tak izolovaná, jako byla před rokem 1989, je vnímání identity jistým způsobem situační. Ty atributy se proměňují. Dneska už se nedá mluvit o stejné krajanské identitě, jako například před rokem 1989 nebo na začátku století."

Na další výzkum do českých vesnic v rumunském Banátu se Lukáš Hanus se svými kolegy ze Západočeské univerzity v Plzni chystá letos v létě. O jeho výsledcích vás v rubrice Češi v zahraničí budeme informovat.