V Banátu skončila čtyřdenní párty
Festival Banát 2017 byla jedna velká čtyřdenní párty. Cílem bylo podpořit českou komunitu ve zdejších vesnicích.
Jak se dívají na festival místní?
"Většinou se na festival těší. Je to pro ně určité přilepšení. Hlavní pódium je od toho dalšího vzdálené asi 4 až 5 kilometrů a místní nabízeli návštěvníkům během téhle cesty své výrobky. Například výbornou višňovku, což můžu potvrdit, ale taky pekli buchty, langoše, nabízeli domácí limonády a domácí výrobky. Navíc řada návštěvníků festivalu našla ubytování u krajanů. Právě šetrnou turistiku považuje například organizace Člověk v tísni za cestu, jak Banát zachránit. Zpočátku si totiž místní nechtěli od Čechů, kteří začali do Banátu jezdit, nic brát, protože to považovali za sousedskou návštěvu. Dnes se tu už turistika rozjíždí a ročně kromě festivalu přijede do Banátu na 5000 lidí. Eibentál je oproti ostatním vesnicím trošku v nevýhodě, je sevřen vysokými horami a vede sem uzoučká silnice a právě festival má vyrovnat počet ubytovaných turistů během roku. Dřív byly kousek za Eibentálem doly, které se zavřely před deseti lety, a řada místních přišla o práci. Část se jich odstěhovala do Čech, ale už se někteří i vrátili."
Kdo na festivalu vystupoval?
"Bylo tu na 30 kapel. Například Wohnouti, Baumaxa, Helemese, Terne Čhave, Houpací koně a řada dalších. I těmhle kapelám Banát učaroval, například Wohnouti už jsou tu potřetí. Kapely tu vystupovaly zadarmo a za jedno jídlo denně. Hrálo se tu i divadlo, přednášku měl například cestovatel Ladislav Zibura. Česká republika sem vysílá i učitele, a tak nám zprostředkoval prohlídku místní školy, do které chodí 17 dětí. Kromě toho nabízí Eibentál v jednom z domků i místní muzeum. Vyvrcholením festivalu byl slavnostní průvod krajanů. Spolu s nimi se vydala na pětikilometrovou cestu řada návštěvníků festivalu a celou cestu se zpívalo. Pro snadnější překování vzdáleností tu fungovala půjčovna koloběžek a hromadné taxíky. Festival Banát určitě není pro toho, kdo očekává vanu teplé vody. Návštěvníci stanového městečka se musí spokojit se studenou sprchou s vodou z potoka. Věděli však, do čeho jedou, a užívali si své oblíbené kapely a povídali s krajany. Skoro před každým domem se totiž na trase tvořily hloučky, a krajané byli velmi vstřícní."
